Hitler

Něm. politik a diktátor, * 20. 4. 1889 Braunau, † 30. 4. 1945 Berlín (sebevražda); z maloburžoazních poměrů; syn rak. celního úředníka, nezdařil se mu pokus stát se malířem ve Vídni. Po seznámení s antisemitskými a nacionalistickými myšlenkami odešel 1913 do Mnichova; za 1. sv. války jako dobrovolník v bavorské armádě, 1919 člen Něm. děl. strany, červenec 1921 její předs. po přejmenování v Národně socialistickou německou dělnickou stranu (Nationalsozialistische deutsche Arbeiterpartei, NSDAP). Jeho mnichovský puč z 8./9. 11. 1923 ztroskotal. Uvěznění v pevnosti Landsberg v dubnu–prosinci 1924 využil k napsání programového spisu Mein Kampf, 1925 znovu vybudoval NSDAP.

Následky světové hosp. krize 1929 podpořily jeho agitaci, která představovala jeho stranu jako hráz bolševismu a záruku něm. vzestupu k nár. velikosti. 30. 1. 1933 byl H. jako vůdce nejsilnější strany jmenován prez. Hindenburgem říšským kancléřem. Využil zmocňovacího zákona z 24. 3. 1933 k odstraňování nepřátel (levicové síly); i v řadách vlastní strany provedl čistky (Röhmův puč, červen 1934). Po Hindenburgově smrti (2. 8. 1934) se H. jako „vůdce a říšský kancléř“ stal hlavou státu a soustředil ve svých rukou veškerou zákonodárnou a výkonnou moc. Odeznění hosp. krize a nezaměstnanosti, prezentované jako úspěch nového režimu, přimělo mnoho bývalých polit. protivníků přejít k H. 1937/38 převzal H. vytvořením nového nejvyššího velení wehrmachtu bezprostřední velení armády. S odkazem na primitivní rasovou teorii, podle níž byli árijci ideálním typem, dal H. pronásledovat židy jako „méněcennou“ rasu. Záp. mocnosti ignorovaly vnitropolit. vývoj v Něm. a 1939 se snažily udržet mír podpisem mnichovské dohody. Teprve útok na Pol. 1. 9. 1939 zmobilizoval evr. spojenecký systém. H. rozpoutal 2. světovou válku. Pakt o neútočení se SSSR umožnil rychlé vítězství nad Pol. a Fr., válka proti SSSR (červen 1941) a proti USA (prosinec 1941) však byla nad něm. voj. síly.

V důsledku rasové teorie nechal H. od podzimu 1941 zavraždit 5–6 mil. židů (konečné řešení žid. otázky). Teror proti polit. protivníkům nacist. režimu v zemi, znatelná porážka na frontách a vzrůstající ničení něm. měst spojeneckými nálety přimělo hnutí odporu k pokusu o povstání, který však byl neúspěšný, jelikož H. přežil 20. 7. 1944 atentát hraběte Stauffenberga. V posledních měsících totální války přivedl H. Něm. na pokraj úplného zhroucení. 29. 4. 1945 označil Dönitze a Goebbelse ve své závěti za nástupce pro úřady říšského prez. a říšského kancléře. 1945 se oženil s Evou Braunovou.