Celé území bylo posléze svěřeno pod správu hrabat Wilihelma a Engilšalka, čímž byla formální závislost Moravy na východofranské říši změněna na skutečnou. Svatopluk s tímto franským postupem zřejmě nesouhlasil a byl proto, jako nepřítel říše roku 871 zajat a uvězněn. Hrabata Wilihelm a Engilšalk pořádala na Moravě veřejná shromáždění a vybírala zde pro Frannckého krále Ludvíka Němce daně. V listě bavorského episkopátu z roku 900 se uvádí, že pasovský biskup Hermanarik svolával církevní synody. Moravští předáci se domnívali, že Svatopluk již nežije a zvolili si, jako panovníka, jeho příbuzného kněze Slavomíra(Sklagamar). Moravští předáci v čele se Slavomírem povstali proti francké okupaci na Moravě a zřejmě i v Nitransku a nakonec se jim podařilo vyhnat francko-bavorské posádky z obsazených moravských “měst”. Karlomann dospěl k závěru, že není schopen Moravu udržet a tak dosáhl toho, že byl Svatopluk osvobozen a očištěn od všech pomluv a vyslán v čele francké armády na Moravu, aby se tam pod franckou svrchovaností ujmul vlády. Karlomann se domníval, že po té co se Svatopluk ujme na Moravě vlády, bude ji moci Svatoplukovým prostřednictvím lépe ovládat. Aby si Svatopluka naklonil a tím i zavázal, zahrnul ho četnými dary a vydal mu i ukořistěný Rostislavův “královský” poklad. Svatopluk s tímto sice souhlasil, avšak jakmile se franská armáda přiblížila k Rostislavovu “starému”, či “hlavnímu” městu ( zřejmě aglomerace valů u Mikulčic ), vstoupil do města a zde se spojil s moravskými předáky s nimiž následně přepadl nic netušící franské vojsko, které v následujícím střetnutí utrpělo těžké ztráty. V bitvě zahynula i hrabata Wilihelm a Engilšalk. Průběh událostí u Rostislavova starého města popisují Fuldské letopisy k roku 871 a i Bertiniánské a Xanterské letopisy. Fuldské letopisy o této události referují, jak již tradičně, v profranském duchu a popisují Svatoplukovu zradu, které se proti frankům a tím pádem i Ludvíku Němci dopustil. V podobném duchu jako Fuldské letopisy se o tomto zmiňují i Heriman z Reichenau a J. Turmair-Aventin. Výsledkem této bitvy bylo vymanění Moravy z podřízenosti na Franské říši a pasovského arcibiskupství a posílení její suverenity. Franské odvetné údery na sebe nedaly dlouho čekat a jakmile se král Ludvík vzpamatoval ze šoku tak velké ztráty a úmrtí dvou svých hrabat vyslal, jak píší Fuldské letopisy k roku 872, tedy roku 872 proti Moravě velkou Durinsko-Saskou armádu, která byla však Moravany poražena.