Je možné, že účelem této cesty bylo dojednání míru a také propuštění, stále ještě vězněného Metoděje. Podobný úkol měl i Jan z Benátek, jednající s Ludvíkem Němcem ve Forchheimu o rok později. Předcházela tomu žádost, vypravená již dříve Svatoplukem k papeži Janu VIII. Papež byl žádán, aby proti Ludvíkovi a německému episkopátu rázně zakročil. Jan VIII. na své schůzce s Ludvíkem Němcem, mimo jiné, zřejmě projednával i uzavření míru se Svatoplukem a i propuštění Metodějovo. V roce 874 papež rozeslal listy králi Ludvíkovi, Karlomannovi a římským biskupům, kde je upozornil, že soud nad Metodějem se vymykal kanonickému právu a také na to, že disponování s církevní zprávou Panonie přísluší výhradně Římu a tudíš jemu papeži. Následně jmenoval svého legáta ankonského biskupa Pavla, který měl dohlédnout na Metodějovo propuštění. Pavel měl, z papežského nařízení, převzít Metodějův arcibiskupský stolec a následně ho, po jeho propuštění, uvést do úřadu a doprovodit ho ke Svatoplukovi. Pavel měl též, v případě neuposlechnutí papežského příkazu, salcburského arcibiskupa Adalvína a pasovského arcibiskupa Hermanarika, tyto pohnat před soud apoštolského soudce.Quemadmodum - Legenda o svatém Kyrilu a Metodějovi vypráví o tom, jak Svatopluk slavnostně uvítal Metoděje na Velehradě (asi aglomerace Uherské Hradiště-Staré město) a předal mu do správy moravské chrámy a duchovenstvo. Zmiňuje se též o tom, že papež Jan VIII. Vy-zval jakéhosi vévodu Mutimíra, aby se církevně připojil k, Metodějem spravované, panonské církvi. Vzhledem k tomu, že se zde zmiňuje to, že Mutimírova země měla přímo sousedit s územím Panonie, nabízí se možnost, že se jednalo o území mezi Sávou a Drávou, čili o území Slavonie, ale většina historiků se domnívá, že šlo o srbského vévodu. Léta 874-880 byla vyplněna boji Svatopluka s “pohany”, okolo žijícími slovanskými kmeny. Život Metoděje popisuje jak byl Metoděj vyslán ke knížeti Vislanů a jak ho přesvědčoval aby se nechal dobrovolně pokřtít a ne až později z donucení silou. Jak vidno moci světské předcházela moc duchovní, neboť Svatopluk, jako křesťanský panovník, měl povinnost šířit do “pohanských oblastí” křesťanství a současně s tím i vlastní moc a panství. V letech 880-882 útočil na území Panonie. V roce 882 Svatopluk se svou armádou překročil Dunaj a vpadl do východní marky, kde se mstil rodu hrabat Wilihelma a Engilšalka. Zajal zde druhorozeného Engilšalkova syna Werinhara a jeho příbuzného Vezzila, dal je zmrzačit a posléze vypálil i jejich rodové statky. Po tomto vpádu císař Karel III.