Michail Alexandrovič Bakunin životopis

Michail Alexandrovič Bakunin se narodil v Tverské gubernii, ve vesnici Prjamuchinu, 18. května 1814, ve šlechtické rodině. Jeho otec byl diplomat v carských službách a jeho matka Varvara Alexandrovna pocházela z rodu Muravjovů, ze kterého pocházel například i potlačitel polského povstání na Litvě generál Muravjov.
Michailovi se dostalo velmi dobrého vzdělání. Jeho dětství skončilo ve 14 letech, když byl v roce 1828 zapsán do petrohradského dělostřeleckého učiliště. Kvůli neustálým konfliktům s veliteli nakonec roku 1834 ze školy odešel a nastoupil k dělostřelecké armádě v Minské gubernii. Moc ho to tam však nebavilo a nudil se tam a proto jednou odjel služebně do rodné vsi a už se k nim nevrátil.
V lednu roku 1836 se Bakunin i přes otcovu nevoli vydal do Moskvy. Tam se dostal do vlivu tehdy módní německé filosofie a zvláště pak heligánství. Zde formuloval svůj výrok ,,Touha po destrukci je zároveň i tvořivá touha”.
Bakunin se posléze rozhodl odjet do Evropy, aby mohl hlouběji studovat německou filosofii. V roce 1844 se v Paříži setkal s Proudhonem a Marxem. Postupně s Marxem a Engelsem však přestával souhlasit a potom byl v roce 1848 vypovězen z Francie, protože pronesl řeč na podporu Polské nezávislosti.
Následujícího roku přispěchal do Drážďan, kde se podle slov Richarda Wágnera projevil jako “schopný a chladnokrevný organizátor‘‘ květnového povstání. Bakunin byl však kvůli své tvrdohlavosti nakonec v Sasku zatčen a uvězněn. Následovalo vydání do Rakouska, kde byl hledán pro podíl při konspiraci z roku 1849 a odsouzen k smrti. Rusko si ho však odtamtud vyžádalo za údajnou vlastizradu a byl šest let vězněn v Petropavlovské pevnosti. Později mu to změnili a byl vyhnán na Sibiř, odkud se mu v roce 1861 podařilo uprchnout. Po příjezdu do Evropy se Bakunin začal okamžitě zajímat o možné revoluční vření. Revoluční vlna z roku 1848 byla už však dávno u konce. Celé tři následující roky se v duchu panslavismu a demokratismu vrhl plnou vahou do politické kampaně za polskou nezávislost. Polské povstání bylo ale v roce 1863 krvavě potlačeno. Postupně se od panslavismu a demokratismu odvrátil a došlo mu, že jedině mezinárodní revoluce může uskutečnit jeho sen – osvobození lidí od útlaku. V roce 1868 jeho názory tak vyzrály, že se připojil k M.A.P., kde byl v té době i Marx. Bakunin Marxe kritizoval kvůli jeho myšlenkám o autoritářství a kvůli jeho vědeckému pohledu na revoluci.

Mezi nimi se rozhoří velký politický boj, během něhož došlo i na osobní urážky, ale jehož jádrem byl nesmiřitelný spor mezi dvěma doktrínami, které se z něho postupně vynořily – marxismem a anarchismem. Marx tehdy pochopil, že je téměř nutností odstranit Bakunina z M.A.P., protože hrozilo, že se organizace promění v síť autonomních federací, postavených proti socialistickým politickým stranám Marxova typu. Marxovi se to nakonec těsnou většinou na jednom z kongresů podařilo. Švýcarská federace ale svolala další kongres, který odmítl Marxovu verzi. Marx poznal, že anarchisté získali v MAP pevné pozice a proto přesunul jeho hlavní sídlo do New Yorku, kde posléze činnost MAP ustala.
Bakunin se však již nacházel na konci života. Byl znaven a znechucen neutuchajícími útoky ze strany marxistů. Těžce nemocen zemřel v Bernu 1. července 1876.