Jervis prováděl složitý manévr, když se najednou třetí loď od zadu odpojila z formace a sama zaútočila na vlajkovou loď španělské formace Santisíma Trinidad, největší loď své doby se 130 děly. Tou lodí byl Captain se 74 děly a kapitánem Horatiem Nelsonem. Kdyby nezasáhl, hrozilo, že by španělské lodě unikly, takhle však porušil přímý rozkaz. Admirál Jervis však pochopil význam Nelsonovy akce a nařídil dalším lodím za Nelsonem, aby ho podpořily. Nelson zde provedl tzv. „Nelsonův most“ – manévr, při kterém se z jedné dobyté lodi přesune na druhou cizí loď.

Po úspěšné akci byl Jervis povýšen na hraběte, Nelsonovi byl udělen rytířský kříž bathského řádu z kterého plynulo právo na užívání šlechtického titulu. Nelson byl povýšen na kontraadmirála ve 39 letech. Roku 1797 vypuklo v anglickém loďstvu povstání, pod vedením Richarda Parkera. Povstalci požadovali zlepšení podmínek ve službě. Byli však poraženi a Parker byl popraven oběšením na ráhně. Nelson uznával, že je potřeba zlepšit podmínky služby, která teď za války byla často nedobrovolná, zároveň ale podporoval potlačení vzpoury, protože považoval za nezbytné dodržovat kázeň v loďstvu.

Ke flotile se dostala zpráva, že do Santa Cruz míří španělské galeony naložené zlatem. Nelson dostal rozkaz postavit se do čela výpravy, která se měla údajného pokladu zmocnit. Když však dorazili k Santa Cruz na Tenerife, byly lodě zakotvené pod ochranou pevnosti. Nelson se rozhodl na pevnost zaútočit i přesto, že foukal nepříznivý vítr a nemohl využít překvapení. Angličané byli poraženi a Nelson v boji utrpěl těžké zranění. Kartáčový náboj mu rozdrtil pravou ruku a nebýt jeho nevlastního syna Josiaha Nisbeta, který ho obvázal a odtáhl pryč, byl by zemřel. 1. září dorazil Nelson na fregatě Seahorse do porsmouthského přístav, kde se setkal s manželkou Fanny. Cestou trpěl depresemi, protože se obával, že bude pro své zranění vyřazen z aktivní služby.

Nelson byl v Anglii přivítán jako hrdina. Bolel ho pahýl jeho ruky, která byla špatně ošetřena a chtěl se vrátit do aktivní služby. To mu bylo umožněno a 28. března 1798 vstoupil na palubu řadové lodi Vanguard. Ve všech větších francouzských přístavech se formovaly flotily lodí obsazené pěchotou a připravené i na dalekou cestu. Nikdo však nevěděl, kam mají plout. V úvahu připadala Sicílie a Neapol, Portugalsko nebo výprava do Západní Indie, možné bylo i vylodění se v Irsku a přímý útok na Anglii. Lodě vypluly ve stejnou dobu jako Nelson, který měl zjistit, co se děje a kam mají Francouzi namířeno. Po dvou dnech ho však zastihla bouře a na jeho vlajkové lodi zlomila přední stěžeň a dvě ráhna. Během čtyř dnů byli schopni opravit loď do plavby schopného stavu.