Dohoda měla zaručovat volný obchod pro neutrální lodě, zakazovala jejich prohlídky a v případě nutnosti se rozhodli hájit své zájmy silou. To se samozřejmě nelíbilo Anglii, jejíž zájmy tím byly ohroženy, a která se rozhodla vyslat výpravu lodí, aby ve věci „zjednaly pořádek“. V čele eskadry stanul admirál sir Hyde Parker, jehož zástupcem se stal admirál Horatio Nelson. Toto jmenování bylo úmyslné protože Parker byl starý, zasloužilý, ale pomalý a opatrný, kdežto Nelson byl jeho pravým opakem. Vypluli 12. března 1801. Plán stanovil napadení Dánska s tím, že buď ho přetáhnou na svou stranu nebo budou jeho síly zničeny, následný útok na Rusy a pokud bude kladen odpor i na Švédy. To vše bez oficiálního vyhlášení války. Dánsko se nenechalo zviklat diplomatickou cestou, a tak byl zahájen útok na hlavní město Kodaň. Vlastní bojovou akci dostal na povel Nelson. Ten si vybral deset lodí, většina lodí tak zůstala v záloze a nehrozilo jim poškození. Bitva začala 2. dubna 1801. Po dvou hodinách už stálo několik dánských lodí v plamenech, ale Dánové se nevzdávali. Bitva trvala nerozhodně několik hodin. Admirál Parker nechal vyvěsit signál 39. – rozkaz ukončit bitvu a stáhnout se. Nelson ho uviděl, potvrdil však pouze přijetí, ale neposlal rozkaz dál. K jednomu z kapitánů poznamenal: „Víte, Foleyi, že mám jen jedno oko, a proto mám právo být někdy slepý?“ S potutelným úsměvem pak přiložil dalekohled k nevidoucímu oku a zvolal: „Skutečně, žádný signál nevidím.“ Kapitáni podřízeni Nelsonovi nevěděli, jak se zachovat – podle admirála velícího boji nebo podle hlavního velitele vzdáleného čtyři míle. Vyřešil to kapitán Graves, který nechal také opakovat signál k ústupu a střílel dál. Podle něj se zařídili i ostatní. Ve zprávě pro Admiralitu se ani Parker ani Nelson o signálu 39. nezmiňují. Každý pro to měl své důvody. Nelson pak provedl pro sebe necharakteristický krok – nabídl Dánům příměří (pod pohrůžkou pobití zajatců). Příměří bylo nakonec dosaženo. Dánové vystoupili z „ozbrojené neutrality“, Angličané propustili dánské zajatce a mohli si doplnit zásoby na pobřeží.
Nepřítelem číslo jedna se stalo Rusko.
V noci z 11. na 12. března 1801 byl ruský car Pavel I. zavražděn. Na trůn dosedl jeho syn Alexandr. Parker se pokusil zmocnit švédských lodí, ale Švédové své lodě ukryli pod ochranu pobřežní pevnosti.
Až 23. dubna se k eskadře dostala zpráva o smrti Pavla I. Dva dny předtím byl z jejího velení odvolán Parker a na jeho místo byl jmenován Nelson. Ten ihned vyplul za ruskými loděmi. Když však doplul do přístavu Revel, ruská eskadra už odplula do Kronštadtu.