Rozhodnuv se po maturitě pro učitelské povolání, dostal v roce 1887 první místo v malé vesnici Jinošově u Náměště nad Oslavou.Jednoroční pobyt v této vsi je sice krátkou,ale významnou kapitolou básníkova života.Zapadlý do této končiny,trpí nesmírnou osamělostí.Napsal tu Jenešovské sonety Později je zničil,začal tu prý psát Román Eduarda Brunera, v němž se měl odrážet přerod od Václava Dansovského (jeho starsí pseudonym) k básníku Otokaru Březinovi.Také tento román patrně zničil.V jeho prozách začíná převažovat smysl pro realitu v humorném a karikujícím podání.To všechno byly jen dočasné a přechodné etapy,jimiž se prodíral k vlastnímu dílu. Roční pobyt v Jinošově má trvalý význam pro život a tvorbu básníka:setkal se tam s Annou Pamrovou.Byla to dcera revírníka z nedaleké myslivny při býtešské silnici,žena starší o osm let,na svou dobu neobvykle vzdělaná a uvědomělá;proto mladého Březinu zaujala.Je těžké ve zkratce říci,jaký byl jejich vztah.Neexistuje pro něj patřičné adjektivum,jeho objasnění by si žádalo celou knihu.Tento vztah vyrostl do své polohy na dálku ve vzájemné korespondenci,hlavně za Březinova pobytu v Nové Řísi.Anna Pamrová byla ženou,jež Březinovi křísila myšlenky, žil v něm její obraz i v době tříleté přestávky v jejich dopisování, v níž se Anna Pamrová provdala a rozvedla. Nová Říše byla větší než Jinošov, bylo to městečko blíže Telči a rodným Počátkám,ale pro básníka byl pobyt v ní jen pokračováním jinošovské osamělosti - bez Anny Pamrové.Obcování na dálku s její bytostí přijímá zprvu váhavě,ale pak se mu plně oddá.Bylo mu jistě vnitřní potřebou a vědomí,že existuje ženská bytost,jíž se může svěřit se svými pocity a myslenkami,muselo ho nemálo posilovat.V unoru 1890 ztrácí v jednom týdnu oba své rodiče,nejprve matku,po ní otce.Samota se prohlubuje,utěchu nachází v četbě,studiu a nad jiné v umělecké tvorbě.Jeho korespondence s Annou Pamrovou je významným komentářem k jeho tvorbě,avšak nejstrmější a nejvýznamnější její údobí je v ní zachyceno pouze v prvotním náběhu.Proběhlo v době tříleté přestávky - po této pauze, kdy vydal sbírku Tajemné dálky a měl už v tisku druhou sbírku Svítání na Západě , kde předstupuje Březina před Annu Pamrovou jako umělecký vítěz,pracující na skladbě třetí sbírky Větry od pólů. Je to období horečné tvůrčí činnosti,které se navršuje ještě ve dvou dalších sbírkách Stavitelé chrámů a Ruce. Březinovo dílo vzniklo vlastně v Nové Říši během jediného tvůrčího rozmachu, v Jaroměřicích k němu byly připojeny už jenom dodatky.