Michail Afanasjevič Bulgakov se narodil 15. (podle starého kalendáře 3.) března 1891 v Kyjevě. Jeho otec Afanasij Ivanovič (1858-1907) vyučoval v kyjevské duchovní akademii západoevropská náboženství a působil jako cenzor francouzských, anglických a německých knih. Kromě těchto jazyků ovládal latinu a řečtinu a četl literaturu všech slovanských národů (včetně české) v originálech.
V roce 1901 byl Michail přijat do primy Prvního kyjevského gymnázia, kde si oblíbil především literaturu, divadlo a operu. Jeho oblíbenci se stali Puškin, Saltykov-Ščedřin a pozdější velký učitel Gogol. V roce 1909 úspěšně složil maturitní zkoušku a dal se zapsat na lékařskou fakultu kyjevské univerzity. Studia přerušil a v patnáctém roce se přihlásil jako dobrovolník do vojenských lazaretů na frontě. Koncem léta 1916 mu byl vystaven diplom a odjel jako lékař do vesnice Nikolskoje, kde sbíral podklady k Zápiskům mladého lékaře.
V únoru 1918 je demobilizován a vrací se do Kyjeva. Tam je však opět mobilizován - do Bílé armády a později převelen jako vojenský lékař na Kavkaz a do Vladivostoku. Ve Vladivostoku onemocní břišním tyfem, a proto není schopen následovat Bílou armádu. Zanechá medicíny a rozhodne se věnovat literatuře - pořádá večery o Puškinovi a Čechovovi, začíná psát Zápisky mladého lékaře a svá první dramata Sebeobrana, Bratři Turbinovové, Ženichové z hlíny a Pařížští komunardi. Některé hry mají úspěch, ale všechny je později Bulgakov spálil.
Koncem září 1921 přijíždí Bulgakov do Moskvy. Začíná spolupracovat s nakladatelstvím Nakanuně (V předvečer), kde je otištěna část Zápisků na manžetách, povídka Krvavá koruna a fejetony. V červnu 1922 našel zaměstnání v časopise Gudok (Siréna), kde v té době pracují budoucí slavní spisovatelé I. Ilf, V. Katajev a I. Babel. Pracuje na románu Bílá garda a druhá část Zápisků na manžetách je otištěna v časopise Rossija. O dva roky později vychází v almanachu Nědra (Útroby) novela Diaboliáda, později i Osudná vejce a Čičikovovo putování. Novela Psí srdce už cenzurou neprojde (vydáno až 1987).
Koncem srpna 1925 odevzdává Bulgakov MCHATu první verzi své hry Bílá garda (poprvé publikováno až 1966). Umělecké divadlo hru přijalo s nadšením. Z politických důvodů je název hry změněn na Dny Turbinových (premiéra 5. října 1926). Byla to nejoblíbenější Stalinova hra - viděl ji asi patnáctkrát.
Už na jaře téhož roku začal psát Zojčin byt, který měl premiéru 28. 10 1926.