Michail Afanasjevič Bulgakov se narodil 15. (podle starého kalendáře 3.) března 1891 v Kyjevě. Jeho otec Afanasij Ivanovič (1858-1907) vyučoval v kyjevské duchovní akademii západoevropská náboženství a působil jako cenzor francouzských, anglických a německých knih. Kromě těchto jazyků ovládal latinu a řečtinu a četl literaturu všech slovanských národů (včetně české) v originálech.
V roce 1901 byl Michail přijat do primy Prvního kyjevského gymnázia, kde si oblíbil především literaturu, divadlo a operu. Jeho oblíbenci se stali Puškin, Saltykov-Ščedřin a pozdější velký učitel Gogol. V roce 1909 úspěšně složil maturitní zkoušku a dal se zapsat na lékařskou fakultu kyjevské univerzity. Studia přerušil a v patnáctém roce se přihlásil jako dobrovolník do vojenských lazaretů na frontě. Koncem léta 1916 mu byl vystaven diplom a odjel jako lékař do vesnice Nikolskoje, kde sbíral podklady k Zápiskům mladého lékaře.
V únoru 1918 je demobilizován a vrací se do Kyjeva. Tam je však opět mobilizován - do Bílé armády a později převelen jako vojenský lékař na Kavkaz a do Vladivostoku. Ve Vladivostoku onemocní břišním tyfem, a proto není schopen následovat Bílou armádu. Zanechá medicíny a rozhodne se věnovat literatuře - pořádá večery o Puškinovi a Čechovovi, začíná psát Zápisky mladého lékaře a svá první dramata Sebeobrana, Bratři Turbinovové, Ženichové z hlíny a Pařížští komunardi. Některé hry mají úspěch, ale všechny je později Bulgakov spálil.
Koncem září 1921 přijíždí Bulgakov do Moskvy. Začíná spolupracovat s nakladatelstvím Nakanuně (V předvečer), kde je otištěna část Zápisků na manžetách, povídka Krvavá koruna a fejetony. V červnu 1922 našel zaměstnání v časopise Gudok (Siréna), kde v té době pracují budoucí slavní spisovatelé I. Ilf, V. Katajev a I. Babel. Pracuje na románu Bílá garda a druhá část Zápisků na manžetách je otištěna v časopise Rossija. O dva roky později vychází v almanachu Nědra (Útroby) novela Diaboliáda, později i Osudná vejce a Čičikovovo putování. Novela Psí srdce už cenzurou neprojde (vydáno až 1987).
Koncem srpna 1925 odevzdává Bulgakov MCHATu první verzi své hry Bílá garda (poprvé publikováno až 1966). Umělecké divadlo hru přijalo s nadšením. Z politických důvodů je název hry změněn na Dny Turbinových (premiéra 5. října 1926). Byla to nejoblíbenější Stalinova hra - viděl ji asi patnáctkrát.
Už na jaře téhož roku začal psát Zojčin byt, který měl premiéru 28. 10 1926.

Hra měla úspěch, přesto ji kritici považují za "ideologicky škodlivou." Zojčin byt byla svého času jedna z nejhranějších her, než byla v březnu 1929 stažena z repertoáru.
V březnu 1927 odevzdává Komornímu divadlu text Purpurového ostrova a o měsíc později uzavírá smlouvu s MCHAT na hru o osmi snech z občanské války - Útěk. Stejný měsíc je mu při domovní prohlídce zabaven deník a rukopis novely Psí srdce. V listopadu 1928 je premiéra Purpurového ostrova, ale o necelý půlrok později jsou Purpurový ostrov, Zojčin byt a Dny Turbinových z repertoáru staženy. Jsou přerušeny zkoušky na hře Útěk. Bulgakovovy hry se vytratily z domácích scén. Některé se sice objevily v zahraničí - v Paříži je uveden Zojčin byt a v roce 1934 je v Brně uvedena hra s názvem Byt paní Zoe. SSSR totiž nebyl členem bernské konference, a tak jeho autoři nebyli chráněni a jejich díla se mohla uvádět bez svolení a samozřejmě bez honoráře v cizině. Na začátku roku 1929 píše první verzi Mistra a Markétky pod názvem Inženýrovo kopyto. V červenci téhož roku se zoufalý Bulgakov obrací dopisem na Stalina, Kalinina a Gorkého :
Letos uplynulo deset let od té doby, kdy jsem se začal zabývat literární činností v SSSR. Poslední čtyři roky jsem věnoval dramatice a napsal jsem čtyři hry. Z nich tři (Dny Turbinových, Zojčin byt a Purpurový ostrov) byly uvedeny moskevskými státními divadly a čtvrtá - Útěk - byla přijata MCHAT k uvedení a v průběhu zkoušek zakázána.
V současné době jsem se dozvěděl, že byly zakázány Dny Turbinových a Purpurový ostrov. Zojčin byt byl podle rozhodnutí příslušných orgánů stažen po dvou stech reprízách z repertoáru. A tak před příští divadelní sezónou jsou všechny moje hry zakázány, včetně Dnů Turbinových, které byly asi třistakrát reprizovány. . .
Už dříve byla postižena zákazem moje novela Zápisky na manžetách. K novému vydání nebyl doporučen sborník satirických povídek Diaboliáda, dále nebyl doporučen k vydání sborník fejetonů; je zakázáno veřejně předčítat Čičikovovo putování.

Publikace románu Bílá garda byla přerušena, protože časopis Rossija, kde byl román publikován byl zastaven.
Postupně, jak jsem vydával svoje díla, kritika v SSSR mi věnovala stále větší pozornost a přitom ani jedno z mých děl, ať už prozaických nebo dramatických, nejenže nikde nikdy nezískalo ani jeden pozitivní ohlas, ale naopak, čím větší renomé získávalo moje jméno v SSSR i v zahraničí, tím se stávaly ohlasy v tisku zuřivější a nakonec se změnily ve zběsilé nadávky.
Všechna moje díla získala nepříznivé ohlasy, moje jméno bylo vymazáno nejen v periodickém tisku, ale i v takových vydáních, jako je Velká sovětská encyklopedie a Literární encyklopedie.
Byl jsem bezmocný, nemohl jsem se hájit, a proto jsem si podal žádost, abych mohl odjet, třeba jen nakrátko, do zahraničí. Moje žádost byla zamítnuta.
Moje díla Dny Turbinových a Zojčin byt byla ukradena a odvezena do zahraničí. V Rize jedno nakladatelství dopsalo můj román Bílá garda a vydalo pod mým jménem knihu s negramotným koncem. Zahraniční honoráře si rozebrali jiní.
Tehdy moje žena Ljubov Jevgeňjevna Bulgakovová si znovu podala žádost o zahraniční cestu, aby uspořádala moje věci - já jsem navrhoval, že zůstanu zde jako záruka.
Žádost byla odmítnuta.
Mnohokrát jsem žádal, aby mi byly vráceny rukopisy z GPU: moje žádost byla zamítnuta, nebo zůstala bez odpovědi.
Žádal jsem, abych mohl poslat do zahraničí svoje drama Útěk, abych je uchránil před krádeží za hranicemi SSSR.
Moje žádost byla odmítnuta.
Ke konci desátého roku jsou moje síly nalomeny, nejsem schopen dál existovat, jsem uštvaný a vím, že na území SSSR nesmím publikovat ani uvádět svoje hry. Mám narušené nervy, a proto se k Vám obracím a prosím o přímluvu u vlády SSSR, aby mě vyhostila za hranice SSSR společně s mou ženou L.J. Bulgakovovou, která se k mé žádosti připojuje.

M. Bulgakov

Na podzim 1929 začíná psát drama o Moliérovi. Vedly ho k tomu finanční potíže - MCHAT žádal, aby Bulgakov vrátil zálohu na nerealizovaný Útěk, ale Bulgakov peníze již neměl. Rozhodl se splatit dluh svou budoucí hrou. Osmnáctého března 1930 divadlo autorovi oznámilo, že hra Moliér nebyla určena ke zveřejnění. V květnu zahajuje práci na dramatizaci Mrtvých duší. Je nucen svůj původní návrh přeškrtat, aby hra "vyhovovala," a právě proto je hra nepříznivě přijata kritikou.
O rok později píše pro leningradské divadlo sci-fi hru Adam a Eva. Sám si dramatu příliš neváží, protože ho psal na objednávku. V únoru 1932 jsou na Stalinův osobní příkaz obnoveny zkoušky na Dnech Turbinových. Osmnáctého února měla hra obnovenou premiéru. Stejný měsíc začíná pracovat na životopisném románu Život pana Moliéra.
Bulgakov se na dva roky odmlčel. V roce 1934 napsal scénáře k Mrtvým duším a Revizorovi. Ani jeden scénář nebyl realizován. Ve stejném roce začíná psát životopisné drama Puškin (vydáno 1955). Od dokončení hry se věnuje divadlu (libreta Černé moře, Petr I., dramatizace Dona Quijota a pracuje na dramatu ke Stalinovým šedesátinám Batum), ale nejvíce času tráví při dokončování Divadelního románu (poprvé vydáno 1965) a Mistra a Markétky (vydáno 1966). Divadelní román, na kterém pracoval od roku 1936 už nestihne dokončit.

Poslední úpravy románu Mistr a Markétka, který psal od roku 1928 dokončil pět dní před svou smrtí. Poslední kapitoly diktoval. Michail Afanasjevič Bulgakov zemřel 20. března 1940 v Moskvě.

	Tento článok bol vytlačený zo stránky https://referaty.centrum.sk

Michail Bulgakov životopis