Co ale ideály ? Rozešel se s nimi nebo si je vzal s sebou nakonec do horoucích pekel ?
Jisté je to, že do horoucích pekel vede přímá cesta, cesta navíc dlážděná dobrými úmysly - Moravce provázely jak "dobré" úmysly, tak i samotný způsob jeho života - cesta vojáka majícího niterní potřebu sloužit ideálu, byť se tento změní v sen a je s ním tedy nadobro konec - dává tušit o jeho konci. Jeden z paradoxů, s nímž je třeba se v životě smířit.
Moravce zasáhla atmosféra přicházejícího nového století - a aby také ne. Byla to doba v jistém smyslu velkolepá. Všechny obory lidské činnosti vzkvétaly, každý chtěl svou "Modrou stuhu". A proud dění, směřující k naplnění Moravcových ideálů, po němž se vydal, byl neobyčejně mohutný. Tak mohutný, že nakonec svému Faustovi splnil i jeho sen.
Navzdory výše uvedenému nehodlám stavět Emanuela Moravce na pranýř hanby a již vůbec ne ho posílat do oněch horoucích pekel.. Následující exposé nechť představí pouze fakta, citace. Nicméně těžko se - právě tváří v tvář faktům - ubráníme příležitosti ukázat prstem na muže, který se zachoval jako darebák.
Pokusme se sledovat nyní v krátkosti běh Moravcova života na pozadí všech okolností, které na něho měly bezprostřední vliv, přičemž z celkového dojmu by se nám neměly ztratit především ty Moravcovy ideály a sny, právě ony jsou nejvýstižnějším dokladem Moravcovy jedinečné osobnosti. Neměly by se nám ztratit z dohledu také proto, že jsou i dnes vlastní mnoha dalším, příštím Quislingům.

...............

Opevňování (Mládí E. Moravce)
Tak jako každý rok, chystala se rakousko-uherská monarchie v polovině srpna 1893 k mohutným oslavám narozenin císaře Františka Josefa I. (nar. 18. 8. 1830). Mocnář trávil tyto dny zpravidla v příjemném prostředí rodinného letoviska Bad Išlu, nicméně i přes mohutnou záři z ohňů planoucích na okolních kopcích, dopadl tentokráte na oslavy temný stín nepokojů, jenž se odehrávaly v "největším provinciálním městě monarchie"2.
Řeč je zde o projevech nespokojeností s rakouskou politikou, která programově přehlížela většinu českých snah otevřít dialog o česko-rakouském(německém) vyrovnání, na které se čekalo minimálně již od konce šedesátých let. Od osmdesátých let minulého století se v tomto směru výrazně radikalizovalo především studentské hnutí3 - od jara 1893 probíhala nová vlna politických protestů, které se v průběhu roku přesunuly do ulic a vrcholily otevřenými protirakouskými (protimonarchistickými) provokacemi právě v rozmezí konce srpna (narozeniny císaře) a počátku září - na 12. 9. připadalo výročí císařského reskriptu z roku 1871, kterým František Josef I. přislíbil, že se nechá v dohledné době korunovat na českého krále - úřady v roce 1893 zakázaly "oslavy" jubilea tohoto dokumentu a v návaznosti na to byl v Praze vyhlášen (za vlády Františka Josefa I.