V uších mu přitom kromě hvízdání kulek zněla jistě i melodie krásné národní písně, do níž si čeští vojáci vložili slova "...my jdeme na Rusa, nevíme proč..." - osud se ovšem nenechal dlouho doprošovat a kadet-aspirant Moravec padl při nejbližší příležitosti do ruského zajetí.
Již od počátku války se objevovaly snahy o zřizování jednotek, sestavených právě především ze zajatců, které by se v boji připojily na stranu Dohody - tak se již od roku 1915 rodí koncept československých legií v Rusku, které se stanou nadlouho významným fenoménem národního upevnění československého. Jelikož neprobíhalo vše bez potíží, jistým předstupněm legiíí se stala tzv. Česká družina, zřízená již 7.srpna 1914.
Moravcova žádost vstoupit do jejích řad se ale minula účinkem - nelenil však a spolu s dalšími svými kamarády ze zajateckého tábora v Samarkandu se vydal na počátku roku 1916 do Oděsy, kde se formovaly síly budoucího srbského dobrovolnického vojska. V jeho šiku se také během léta 1916 vrací na bojiště - na rumunskou frontu. V bitvě u Amzače je také coby velitel jednoho z nepočetných kulometů raněn, pozbyde vědomí při přímém zásahu svého kulometného hnízda. Než se zotavil, trvalo mu to bezmála půl roku, vykrystalizovala příznivě situace k vytvoření legionářských jednotek v Rusku a to především díky neutuchající snaze Masarykově.

Články vojenské II. (Sibiř 1918-1919)
K prvnímu setkání (nyní již podporučíka) Emanuela Moravce a T.G.Masaryka došlo 6.srpna 1917 v Borispolu, místo příprav 6.československého pluku Hanáckého, jehož součástí se Moravec stal. Tak jako vždy předtím a vždy potom, nevynechal ani nyní příležitost dále se vzdělat a zvýšit si tak svou.....snad preciznost, nebo tak podobně. Propásl tak sice slavnou bitvu u Bachmače (8. - 14. března 1918), ale koncem března 1918 se mohl připojit ke svým oddílům coby čerstvý absolovent kurzu kulometného a kurzu pro důstojníky generálního štábu.
Neúprosný osud se však znovu zasadil o významný posun v Moravcově životě - v březnu 1918 se započala slavná anabáze československých oddílů v Rusku, nezasáhnou již do bojů I.světové války v Evropě, jak se původně domnívali, budou však vtaženi do války občanské v Rusku.
Moravcovi přinesla tato anabáze kromě přímých válečných zkušeností, doprovázených také několika zraněními, především jeden rozhodující zážitek - při zdlouhavých přesunech po kolejích do Vladivostoku nalezl si zábavu, které zůstal věrný až do konce svých dnů: právě zde uzrál jeho literární talent a především pak jeho sebevědomí natolik, že začal vtělovat své znalosti nabyté v kurzech do různých článků - jak o sobě později prohlásí - "objevil svůj talent psát". Měl k tomu dostatek příležitostí, krom volného času a svých znalostí především využil možnosti publikovat v časopise Československý voják, který začal právě v roce 1918 vycházet.