Již na konci školního roku 1922/23 byl Moravec povýšen na majora, v červenci 1923 pak Vysokou válečnou úspěšně absolvoval, byť s ne zcela zdařilým výsledkem.
Nebude jistě na škodu, když se nyní na krátkou chvíli zastavíme, abychom se ohlédli za dosavadní kariérou Emanuela Moravce - lze, doufám, konstatovat, že byla poměrně pozoruhodá a to především pro svůj rychlý spád - za tím stály pochopitelně jak příčiny objektivní (válka), tak bezpochyby i subjektivní, z nich pak především Moravcova horlivost, jenž se navíc stále stupňovala. Pokud nahlédneme Moravcův život v jeho celistvosi, tzn. včetně toho, co teprve příjde (pohybujeme se nyní ve dvacátých letech tohoto století), je možné již nyní částečně vysledovat, že s tím, jak stoupala hvězda majora Moravce, tento se stále více upevňoval ve svých ideálech, o kterých byla řeč na samotném úvodu. Ideály silného státu, který obstojí v mezinárodní konkurenci. Moravec se od počátku 30.-tých let nebrání ve svých veřejných úvahách ani odvážným exkursům do politiky, naznačujícím jeho krajně pravicové názory10.
Logicky s tímto souvisí i Moravcův postoj ke slabosti jako takové - po Mnichovu 1938 to bude již naprosto jasné: slabosti se nedá sloužit, je třeba ji odvrhnout a hledat sílu. Moravec nezaváhá a v tomto duchu dopomůže celé své rodině (a hlavně oběma synům, k Igorovi přibyl v roce 1923 syn Jiří, řečený Jura) skutečné válečné prožitky. Co však doba před Mnichovem ? Na tomto místě je třeba uvést mínění generála ve výslužbě Jaroslava Hrbka, které vyslovil v roce 1969 na stránkách časopisu Dějiny a současnost5: píše zde otevřeně o Moravcově nestatečnosti, přímo zbabělosti. Je to jistě diskutabilní, když uvážíme, že Emanuel Moravec obdržel v roce 1920 tři vyznamenání jako ocenění svých bojových zásluh - jedním z řádů byl vedle Československého válečného kříže i rumunský kříž Crucea commemorativa. Diskutabilní je to i z toho hlediska, že Hrbkův článek byl do dnešních dnů jedním z mála, který se věnoval cause Emanuel Moravec, jak připomíná v úvodu své knihy Jiří Pernes, bylo toto téma decentně obcházeno6, navíc je Hrbkovo tvrzení v přímém rozporu s tvrzením Moravcova přímého nadřízeného z dob jeho válčení na rumunské frontě v roce 1916 generála Františka Vejmelky7. Přesto lze zde uvést alespoň jeden případ, kdy Moravec jistou slabost (tedy v jeho chápání slabost) projevil - v roce 1927 byly odhaleny Moravcovy nečisté obchody s knihami, které nakupoval za levno, ale prodával za plnou cenu a to přímo do útvarové knihovny jednoho ze zpravodajských oddělení Zemského vojenského velitelství v Praze. Proč tak činil ? Patrně z finanční tísně.