Za tento prohřešek byl převelen k 24.pěšímu pluku do Znojma, pak působil na Slovensku, u 20.pěšího pluku se sídlem v humenném - tato zkušenost v něm probudila odhodlanost napravit svůj čin ještě horlivější prací, ocenění jeho nadřízených na sebe nenechalo dlouho čekat - v samém závěru roku 1928 byl povýšen na podplukovníka.
Takměř bychom elegantně přešli jednu z dalších významných událostí Moravcova života - dostává se v ní opět do blízkosti nyní již generála Radoly Gajdy. Gajdovy osudy po návratu z Ruska jsou poměrně dobře známy8, méně se vědělo o tom, že Moravec měl již od podzima 1923 na Gajdu k dispozici jisté kompromitující materiály. V následném procesu s Gajdou vystupoval pak Moravec proti němu9.
Mohli bychom nyní navázat na výčet Moravcových úspěchů, postupů v kariéře a publikační činnosti - abychom zachovali alespoň částečnou kontinuitu této práce, nutno zmínit leden 1931 (jako výraz uznání jeho rozsáhlých znalostí vojenské historie a především teorie je jmenován profesorem válečných dějin na své Alma mater), červenec 1933 (povýšení na plukovníka), rok 1935 (vyšla jeho kniha Vojáci a doba. Důstojnický stav kdysi a dnes., následujícího roku publikuje Vojenský význam Československa ve střední Evropě.), a rok 1937, kdy doprovází prezidenta-osvoboditele na jeho poslední cestě. Nelze pominout také změnu v rodinných poměrech - v lednu 1932 bylo jeho manželství s Helenou Bekovou rozvedeno, v zápětí pojal za choť Pavlu Szondyovou.
Na samý závěr této kapitolky, dovolte ocitovat pár slov z výše zmiňované Moravcovy knihy Vojáci a doba. Důstojnický stav kdysi a dnes., abychom si udělali obrázek o tom, co bylo možné zaslechnout na přednášce jenoho z nejuznávanějších vojenských teoretiků 30.-tých let:"...Voják dnes v každé válce víc ztrácí, než nabývá. Ještě v té světové se vyšší důstojníci něčeho mohli dočkat, nebyliť tak vydáváni na pospas smrti. Ale v budoucnosti fronta bude stejně tak nebezpečná jako zápolí. Ani tu se prospěchář nedočká zisku.
Odpor proti válce je něco, co souvisí s lidskou kulturou. Proro kulturní člověk musí ve válce vidět zlo. Když je přitom důstojníkem, musí je vidět dvojnásob a dvojnásob je nenávidět, poněvadž jednou se bude musit v tom zlu přímo brodit..."11.

V úloze mouřenína (Mnichovský podzim 1938)
Těžko si dnes představit atmosféru mnichovských dní... Vypjaté emoce podlomily klid také Emanuela Moravce, 28.září opustil svou jednotku ve Znojmě a osobně vyzval prezidenta republiky k obraně státu. 2.října ho Beneš přijal znovu - tentokráte se již Moravec o žádné výzvy nepokoušel - řekl mu do očí, že armáda ztratila v prezidenta poslední záchvěvy důvěry. Krátce na to Moravec odešel, a ještě pln dojmů z tohoto jejich posledního vzájemného setkání sepsal svůj legendární článek Účtování a co dále, který publikoval pod pseudonymem Stanislav Yester 5. října 1938 v Lidových novinách12.