Nalezneme v něm vše - od obvinění Beneše z praktikování krátkozraké a přitom rádobyhrdinské a velkopanské politiky, přes otevřené projevy zášti vůči Západním mocnostem, až po "Drang nach Osten".
V rámci plné objektivity dlužno uvést, že Emanuel Moravec se v průběhu roku 1938 několikráte ukázal jak fundovaný komentátor probíhajících událostí, který velice přesně vystihl následný vývoj13. Zdá se tedy, že jeho přerod nebyl dílem okamžiku, jak se často tvrdí.
Již proto ne, že se v průběhu října stáhnul do ústraní, rozvedl se se svou druhou ženou Pavlou, roz. Szondyovou, pořádal si myšlenky a úvahy. Ocitl se rázem v nezáviděníhodné situaci: na jedné straně kritizoval Benešovu politiku a vyzýval k urovnání poměrů s Němci, na straně druhé byl on sám počítán za představitele prvorepublikového režimu, toho režimu, který ho tak zklamal. Bohužel pro Moravce byla právě proti těmto lidem podniknuta opatření, vedoucí nejčastěji k jejich paralyzaci - v polovině listopadu 1938 byl Moravec odeslán (patrně pod záminkou neuposlechnutí zákazu publikovat) generálním štábem na tzv. dovolenou s čekaným, tedy jinými slovy do výslužby. Jeho zklamání nyní již tzv. druhou republikou dostoupilo patrně svého vrcholu - lidé, kteří usilovali po dvacet let o blaho samostatné republiky (a k nim se Moravec nepochybně počítal - nutno přiznat, že právem), byli nyní považováni takměř za veřejné nepřítele, mnoho z nich bylo nuceno svou vlast opustit. Nad loajálním plukovníkem československé armády se definitivně zavřely vody, Emanuel Moravec zůstal.

Tisk je částí předvoje zítřka (E. Moravec 1938-1941)
V článku Účtování a co dál zpytuje Moravec také své vlastní svědomí, to ho přivede k postupně radikální proměně spousty názorů. A nejen jich - jako voják dospěl k závěru, že je třeba změnit i zbraň. Jeho základní vojenskou specializací bylo velení kulometnému mužstvu - za světové války byl jeho základní zbraní tedy kulomet, tehdy naprostá novinka ve výzbroji. Naproti tomu je psáno, že na počátku bylo slovo....
O Moravcově knize V úloze mouřenína, jejíž přípravě věnoval více jak půl roku po Mnichovu 1938, lze říci, že v ní jednak přehodnotil celou krátkou historii ČSR a to v poměrně širokých souvislostech, ale především zde naznačil program otevřené spolupráce s Říší. Od léta 1939 začal zcela nepokrytě provozovat coby novinář tzv. aktivistickou propagandu, postupně se podílel na zformování skupiny stejně smýšlejících novinářů. Rozšíření jeho vlivu a pověsti jistě také napomohla jeho stále častější vystupování v rozhlase - postupně se z nich stala veřejná tribuna Moravcova kolaboranství: jeho první vystoupení 26. srpna 1939 bylo adresováno Polsku, jako varování před silou Německa.