Dosáhne pro sebe nejvyšších mocenských met, zároveň však bude nenáviděn národem - tím národem, který se rozhodl spasit. Již z tohoto rozvržení je patrné, že tato duchovní architektura, jenž si nad sebou vykonstruoval, je natolik těsná, že je zcela vyloučen jakýkoliv úkrok z nastoupené cesty. Rovněž ho nebudou zajímat důsledky jeho rozhodování, k němuž byl nyní zmocněn - pohled přímo dolů z nejvyšších pater arogance moci neustojí nikdo, zvlášť, když těsný prostor, který Moravcovi nacisté poskytli, ani nedovoloval nějakého zvláštního rozhlížení se kolem sebe.
Nacionální akrobat Moravec si velice rychle získal Heydrichovu přízeň - ten se během podzima 1941 přesvědčil o Moravcových kvalitách, o nichž měl prozatím pouze písemné zprávy. Věděl tedy např. i o Moravcových odmítavých postojích k Národnímu souručenství jako k "plebiscitu českého lidu"15. Nastalá situace byla pro Moravce impulsem do práce, připoměl bych zde snad pouze jeho angažování se v případě nevyjasněného náhlého úmrtí novináře Karla Lanžovského, která byla interpretována jako sprostá vražda, spáchaná z popudu londýnského centra emigrace.
Nechce se ani věřit, že se Moravec vydal touto cestou pouze proto, že mu nacisté jako jediní umožnili, aby jim sloužil.
Moravec se stal na rozkaz Heydricha ministrem školství v nové Krejčího vládě, kromě toho byl dosazen do čela Úřadu lidové osvěty. Získal tak svrchovaný vliv (s posvěcením nacistů pochopitelně) na výchovu v rámci celého Protektorátu Čechy a Morava. Za tímto účelem zřídil Moravec ještě další "vypečené" instituce, patrně nejkřiklavější bylo Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, podle mínění prof. Václava Černého "česká karikatura hitlerjugendu"16. O charakteru této organizace nejlépe vypovídá samotné vládní nařízení z 29.května 1942, v němž se hovořilo zcela nepokrytě o "povinné službě"17, která je uvalena na mládež od deseti do osmnácti let. Samotné Kuratorium rozběhlo svou činnost 13.března 1943 v téměř šesti desítkách internátech.
Již bylo výše zmíněno, jak pomohla Moravcovi k postupu častokrát tragedie (či přímo konec) někoho (či něčeho) jiného. Proto nelze pominout události přelomu května a června 1942, kde je tato závislost zjevná patně nejmarkantněji - zároveň se ve vší nahotě ukazuje závratnost propasti mezi Moravcem a jeho vlastním národem.