Terry Pratchett životopis

r
Závazně prohlašujeme, že v této recenzi recenzujeme pouze TýPýho humornou fantasy a nikoliv jeho sci-fi tvorbu (spíš nuda-fi). Fantasy tvorba je omezena pouze na Zeměplochu, ale toto "omezení" je vpravdě královské.. teda není to žadné omezení. Vždyť napsal přes dvacet dílů a každý je stejně originální a vtipný. Položme si otázku. V čem je tak dobrý? Čemu vděčí za své úspěchy, tisíce nadržených fanynek a milióny liber? (patří mezi tisíc nejbohatších obyvatel Spojeného království Velké Británie a Severního Irska). Za prvé je to naprostá originalita. Stejně jako praotec Tolkien, i Pratchett přišel s něčím úplně novým a neopakovatelným. Za druhé to jsou jazykové hříčky, přeložitelné do všech jazyků (alespoň pro češtinu to platí stoprocentně.. no, však to překládá Kantůrek). Za třetí skvělé využití toho, co fantasy nabízí - parafráze našeho světa. S vtipem nám předkládá i svůj názor na spoustu společenských problémů. Ať už na politiku, zločin či cokoliv jiného. Jeho postřehy jsou nadmíru geniální a nejen pro zasmání. Hlavně jeho postřehy k literatuře je pro znalce současných novinek i starých legend pravým elixírem lechtobránicím. Vytvořil skupinu postav, které jsou pravým kořením Zeměplochy. Právě podle hlavních postav můžeme Zeměplošský cyklus rozdělit do pěti skupin. Všechno začal neschopný čaroděj Mrakoplaš, kterému patří knihy Barva kouzel, Lehké fantastično, Magický prazdroj, Eric, Zajímavé časy a Poslední kontinent. Druhá skupina knížek se točí okolo naší nejoblíbenější postavy - Smrtě. Smrť se poprvé objevuje v Mortovi, kde však nehraje hlavní roli. Příběh je totiž o chlapci Mortovi, který se dostává do Smrťových služeb a zamiluje se do princezny, jejíž duši má odvést do země mrtvých. V knize Sekáč dostává Smrť vyhazov a musí se živit jako pomocník na farmě. Se Smrťem se setkáváme ještě v Těžkém melodičnu a Otci prasátek, skvělé parodii na Santa Klause. Další řada (Čaroprávnost, Soudné sestry, Čarodějky na cestách, Dámy a pánové, Maškaráda a Carpe Jugulum) patří naší čarodějce Bábi Zlopočasné, čarodějce železného zdraví, betonových zásad a železobetonové pýchy. Knihy o Městské hlídce (Stráže! Stráže! Muži ve zbrani, Nohy z jílu, Hrrr na ně!) dokonale parodují detektivní příběhy a akční filmy s dokonalými a neohroženými hrdiny v hlavních rolích. Posladní řada už nemá žádnou společnou hlavní postavu.

Pyramidy nám představují "zeměplošský Egypt", Pohyblivé obrázky "zeměplošský Hollywood" (zde se jmenuje Holy Wood = Svatý les) a Malí bohové se podrobně zabývají myšlenkou, že by přeci jenom Zeměplocha mohla být kulatá...

Knihy Terryho Prattcheta doporučujeme těm, kteří nehledají potoky krve a třeskot mečů a sykot ohnivých koulí rotujících pachem krve nasáklým vzduchem.. áách nebo těm, kteří se chtějí zasmát, zachechtat, zatlemit, procvičit bránici a o půlnoci vytáčet probuzené sousedy při vzpomínce na závěr kapitoly.. nebo těm, kteří si chtějí odpočinout od vážných témat, kteří nechtějí řešit hádanky stvořené krutým PJ a chtějí se jen pobavit.. a fanouškům TPho můžu sdělit, že je to můj oblíbený autor a proto dostává - 80%. Není tak skvělý jako Tolkien a jeho vtipy nevyváží skutečnost, že Eddings nebo Feist nám toho sdělí více, více potrápí naši fantasii a přece jenom to není Ta Literatura. Je to ale psina. Hezky, želva!!!!.