V roce 1960 vyhlásil A. Novotný, že v Československu byl vybudován socialismus a toto slovo se dostalo i do názvu státu. V souvislosti s tím uskutečnil rozsáhlou amnestii, po níž se z vězení vrátila převážná část lidí odsouzených v politických procesech 50. let. Pak se se střídavým úspěchem stále výrazněji prosazovaly různé opoziční proudy v oblasti kultury a společenských věd. V důsledku neustálého poklesu výkonnosti ekonomiky musel A. Novotný hledat východiska také v této oblasti. V roce 1963 vystřídal ve funkci předsedy vlády pragmatičtější J. Lenárt stalinistu V. Širokého, a v roce 1965 byly dokonce přijaty reformní návrhy ekonoma O. Šika. V roce 1967 chtěl Novotný nastoupit znovu tvrdší kurs, ale bylo již pozdě. Ostatně intelektuálně nestačil úkolům doby a jeho spontánní vystoupení vyvolávala osvobozující smích (když například po jedné prvomájové manifestaci v improvizovaném rozhovoru slíbil, že "maso bude vbrzku", byla ihned republika plna dotazů, "kdeže to Brzko je".

Od jeho nástupu do vedoucí funkce se značně změnila struktura stranického aparátu i vedení. Převládali v něm funkcionáři, kteří se narodili v období kolem vzniku Československa a do KSČ vstupovali většinou po skončení 2.světové války. Představovali tak jinou generaci než A. Novotný. Pod tlakem společnosti, ve spojení s funkcionáři ze Slovenska, vůči kterému A. Novotný vystupoval velmi necitlivě. a v domnění, že systém lze reformovat, jej 5. ledna 1968 odvolali z funkce I. tajemníka ÚV KSČ a zvolili místo něho A. Dubčeka.

V následujícím období "pražského jara" musel A. Novotný pod tlakem veřejnosti v březnu abdikovat z funkce prezidenta republiky. V květnu 1968 byl dokonce odvolán ze všech funkcí a bylo mu pozastaveno členství v KSČ. Vráceno mu bylo v období normalizace roku l971 tajným usnesením ÚV KSČ, ale vrátit se zpět do politického života nemohl a snad ani nechtěl. (mch).