Čtyři roky léčení ve Warm Springs, během nichž se zblízka seznámil s neradostnou realitou a bídou jižanského venkova, jej utvrdily v názoru, že sociální situaci je třeba změnit z Washingtonu. V roce 1929 se zhroutila newyorská burza a vypukla velká hospodářská krize, jež nakonec předznamenala celosvětový válečný konflikt.
Roosevelt si řekl, že je na čase ucházet se o prezidentské křeslo. 22. ledna 1932 oznámil, že se účastní primárních voleb demokratické strany v Severní Dakotě plánovaných na 15. března. Shromáždil okolo sebe zástup novinářů, profesorů, kteří mu měli pomoci proměnit vizi ve skutečnost. Díky obratné strategii, s níž zorganizoval volební sjezd (konvent) Demokratické strany, byl po čtvrtém kole hlasování nominován na prezidentského kandidáta. Jakmile získal podporu ve vlastní straně, rozjel se po Spojených státech a na improvizovaných pódiích v nejzastrčenějších koutek Unie řečnil proti úřadujícímu republikánskému prezidentovi Herbertu Hooverovi(12). „Belhal jsem se po celé zemi z jediného důvodu: chtěl jsem poznat lidi.“ říkal. Navzdory častým námitkám kritiků, že při slovních projevech neříká nic podstatného a celá jeho politika je založena na „otřepaných frázích a zevšeobecňování“, byl pravým mužem na pravém místě. Kdyby neslíbil nic jiného, zaručil se, že zruší prohibici, která ztrpčovala život většině lidí, zatímco gansterům, jako byl Al Capone(13) přinášela obrovské zisky.
Ještě závažnější otázkou byly problémy v hospodářské oblasti, které za Hoovera hrozily přerůst v otevřenou krizi. Banky se hroutily jedna po druhé, zemi křižovaly vlaky přeplněné zbídačenými lidmi hledající práci, farmářům amerického Středozápadu hrozil bankrot a zabavení majetku zatíženého hypotékami, práce v docích utichla. Mnoho součastíků soudilo, že Spojené státy stojí na pokraji podobné revoluce, jaká na sklonku první světové války rozbořila carské Rusko. Ale revoluce se nedostavila.
Místo toho v listopadu 1932 voliči odmítli trpnou nečinnost Hooverových republikánů a dali hlas Franklinu Delano Rooseveltovi, který přislíbil velké změny. V březnu 1933 se ujal úřadu jako 32. prezident USA a v inaugurační řeči hovořil o naději. jeho slova pronesená v míru nesla stejný náboj, jako později na druhé straně oceánu válečné proslovy Churchillovy. Roosevelt dále oznámil, že hodlá přijít s bezprecedentním(14) programem veřejných prací, a nakonec prohlásil: „Národ chce činy a chce je hned. Musíme jednat, a to velmi rychle.“
Rooseveltův program obnovy byl překřtěn na „nový úděl“ podle obratu z řeči, jíž na konventu Demokratické strany přijal prezidentskou nominaci.