září 1939 oznámil Roosevelt v hlasovém projevu, že v konfliktu, jenž se právě rozhořel ve Starém světě, zachovají USA neutralitu. ve snaze nechat si pootevřená všechna vrátka vyhlásil o tři dny později stav omezeného ohrožení, jímž uvedl do pohotovosti všechny ozbrojené složky a upozornil lodní společenosti, že jim vláda v okamžiku vyhlášení válečného stavu může zrekvírovat plavidla. 7. října se naopak znovu pokusil utišit americký izolacionismus(20) prostřednictvím Panamské deklarace, která zakazovala lodím válčících stran vyvíjet vojenskou aktivitu v třísetmetrovém pásmu podél amerických břehů jižně od kanadsko-americké hranice. V listopadu pak svolal zvláštní zasedání Kongresu, jež zrušilo články o embargu na vývoz zbraní obsažené v zákonu o neutralitě z roku 1937. USA teď mohly začít zásobovat Velkou Británii a v nejtěžších letech druhé světové války jí tak zajistit přísun životně důležitého materiálu. Tato nová praxe vešla do dějin pod názvem cash and carry(21). Teoreticky mohla do amerických přístavů připlout loď kteréhokoli válčícího státu, včetně Německa nebo Itálie, naložit zbraně a zase odplout. Ve skutečnosti ovšem z této politiky těžili jen Britové, kteří díky mohutné válečné i obchodní flotile dokázali udržet zásobovací tepnu v činnosti.
Při proslovech po celé zemi se Roosevelt mnohokrát předtím i potom zapřísahal: „Chci vás ujistit ještě o jedné věci. Řekl jsem to už nejednou a říkám to znovu a znovu: vaši synové nepůjdou válčit na cizí bojiště,“ Tentokrát ale dodat: „.. nebudeme-li sami napadeni.“ Většina historiků dnes nepochybuje o tom, že prezident by byl nejraději vstoupil do války okamžitě. Měl však proti sobě veřejné mínění.
Ještě před prezidentskými volbami z listopadu 1940 pak nechal přepravit do Británie padesát vysloužilých topédoborců. Původně byly určeny do starého železa, avšak Churchill zoufale potřeboval udržet životně důležité zásobovací spojení svého obleželého ostrova, jež vedlo vodami plnými ponorek. Mezitím bylo stále zjevnější, že Japonci hodlají v Asii vybudovat vlastní říši. Americký prezident a jeho poradci bedlivě sledovoli kroky země, jež měla nakonec poutat hlavní část válečného úsilí USA. V červenci 1940 uvalil embargo na vývoz leteckho benzinu a prvotřídní oceli do Japonska a v září, poté co Japonsko vstoupilo do spolku s evropskými státy Osy, prohlásil: „Od nynějška existuje jediná válka. Demokracie na celém světě se musejí sjednotit proti společnému nepříteli.“
Británie a Spojené státy spojily pro nadcházející težké časy své osudy.