Tak se zrodila slavná smlouva o půjčce a pronájmu, jež dostala rok na to i kodifikováno podobu a která zachránila Británii před nedostatkem zbraní, munice a zásob, tedy před jistou zkázou. V rámci poslaly Spojené státy za oceán válečný materiál v hodnotě neuvěřitelných osmi miliard dolarů.
V květnu 1941 vyhlásil prezident stav plného ohrožení, přerušil diplomatické styky s evropskými státy Osy a zmrazil jejich aktiva v USA. Atlantická charta podepsaná v srpnu v sobě nesla zárodky světového uspořádání, jehož hodlal Roosevelt dosáhnout poté, co umlknou zbraně. Vzešla z jeho setkání s Winstonem Churchillem na palubě vojenské lodi a vyjadřovala polečný cíl: porazit nacismus a přinést lide trvalý mír. Přesto se prezident musel stále chovat obezřetně, aby nepopudil domácí izolacionisty. Do války se nikomu nechtělo a on se vsoukromí před spolupracovníky vyjadřoval v tom smyslu, že má-li se národ odhodlat ke kroku, který jej uvrhne do hrůz moderní války, musí prožít opravdový šok.
A ten měl přijít brzy.
Bezprostředním impulsem, který přiměl USA ke vstupu do války, nakonec nebyl Hitlerova touha po světovládě, ale rozpínavost císařského Japonska. Ráno 7. prosince 1941 zaútočily japonské letouy startující z letadlových lodí na námořní základnu v havajském Pearl Harbonu, domovskému přístavu mocné Tichomořské flotily. Zároveň byly bombardovány i ostrovy Guam a Midway, Filipíny, Hongkong a Malajský poloostrov.
Prezident Roosevelt se dosud marně snažil přesvědčit masu Američanů složenou z rozličných národnostních skupin (včetně přistěhovalců z Německa, Itálie či Japonska) o potřebě vstupu do války. Nyní stál tváří v tvář celonárodní jednomyslnosti, jakou by mu jeho předchůdci záviděli. Tu noc zůstal dlouho vzhůru a v Oválné pracovně si připravoval řeč, jež předznamenala počátek spojeneckého nástupu. Osmého prosince vystoupil v Kongresu a oznámil, že USA vstupují do války, v níž běží o samu budoucnost civilizovaného soužití lidí a národů. Hovořil pomalu a vážně a jeho projev vstoupil do dějin.
Nově vytvořené ministerstvo válečné výroby mělo za úkol maximalizovat produkci v každé jednotlivé továrně a místo dělníků, kteří odešli do bojiště, nasadit do dílen ženy a děti. Když se Roosevelt ve 30. letech stal prezidentem, sužovala zemi dvacetiprocentní nezaměstnanost.