Počátkem roku 1942 již prezident veděl, že díky průmyslovému potenciální Severní Ameriky je vítězství jen otázkou času.
Vedle úsilí vybojovat válku do vítezného konce, a to co nejrychleji a s co nejmenšími ztrátami na životech amerických vojáků, se Roosevelt nadšeně pustil do organizování celosvětové instituce, jež by v budoucnu pomohla zachovat mír, jakési obdoby meziválečné Společnosti národů spojující všechny státy v jednotě a harmonii. Tak byly položeny základy OSN.
V téže době, uprostřed války, se konala první řady konferencí věnovaných poválečnému uspořádání světa. V lednu 1943 se v marocké Casablance setkal Roosevelt s Churchillem. Původně se měl jednání zúčastnit i Stalin, vzhledem k vrcholící stalingradské bitvě, jež měla být v rusko-německém konfliktu rozhodující, však zůstal v Moskvě. Následovaly konference v Quebeku, Káhiře a Teheránu. Jednalo se o Číně a válce na Dálném Východě, o hnutí Svobodných Francouzů, o spolupráci v oblasti atomové energie i o problematice Balkánu. A právě v teheránu, kde se „trojka“ (představitelé: Roosevelt, Churchill a Stalin) sešla koncem listopadu 1943, se Stalin pustil do machinací(22), jejichž cílem bylo změnit po válce polovinu Evropy v sovětské impérium. Roosevelt předestřel prohnanému sovětskému diktátorovi svůj projekt, podle kterého měli na poválečnou stabilitu dohlížet „čtyři četníci“ - USA, Británie, SSSR a Čína. Stalinovi musel být podobný návrh k smíchu. V té době se již zabýval plány na nastolení prosovětského režimu v Polsku. Roosevelt si myslel, že má Stalina „přečteného“. V tom se ale krutě mýlil. Zatímco americký prezident dále usilovat o ustanovení světové organizace, „strýček Joe“ prahl jen po válečné kořisti a nehodlal akceptovat sebemenší námitky. Jediným kladem celé konference byla dohoda mezi USA a Británií, podle níž mělo v následujícim roce dojít k invazi(23) do Francie, a příslib Sovětského svazu, že někdy v budoucnu vstoupí do války proti Japonsku.

V listopadu 1944 dosáhl Roosevelt triumfu, jaký se nepodařil nikomu předtím ani po něm: stal se počtvrté prezidentem Spojených států. Onoho chladného 7. listopadu jej národ opětovně zvolil přesvědčivou většinou hlasů. Mnoho vojáků odvolilo přímo na bojištích války, pro jejíž vítezný konec byl Roosevelt ochoten učinit vše. Jeho zdraví se však horšilo stejně rychle, jako přibývalo úspěchů na frontách.
Ve stejné době zemřel manžel Lucy Mercerové a tisk začal přetřásat dávnou historii Rooseveltova milostného poměru. Pro Eleanor to jistě bylo mnohem méně zábavné.
Na počátku roku 1945 se prezident plně soustředil na událost, o níž doufal, že bude jeho největším zahraničněpolitickým úspěchem. Je tragickou ironií, že se nakonec obrátila v katastrofu - nejen pro něj, ale i pro Churchilla a pro většinu svobodného světa. Pouhých několik měsíců před koncem války, v únoru, se velká trojka - představitelé USA, Velké Británie a SSSR - sešla na Jaltě na Krymu.