Agatha Mary Clarissa Christie Mallowan se narodila 15. září 1890 v Ashfieldu, rodinném domě v přímořském letovisku Torquay (jižní Anglie) jako nejmladší dítě Fredericka Alvaha Millera, amerického vystěhovalce, a jeho anglické ženy, Clarissy Boechmer. Nejvíce Agathu během její pozdně viktoriánské výchovy ovlivnili (vedle rodičů) její pečovatelka, starší sourozenci Margaret "Madge" a Louise "Monty" a babičky. O vzdělání se postarali rodiče, teprve v roce 1906 odjela Agatha studovat do Paříže, kde v sobě objevila talent coby zpěvačka a klavíristka. Zvažovala hudební kariéru, ale nakonec od ní upustila, protože se domnívala, že její ostýchavost před publikem by jí mohla při koncertech působit velké potíže. Jako dítě četla Agatha mnoho detektivních příběhů a spolu se sestrou si také vymýšlely svoje vlastní. Byla to Madge, kdo vyprovokoval Agathu k napsání detektivky. V roce 1913 se Agatha setkala s mladým důstojníkem Archibaldem Christiem a už 24. prosince 1914 si řekli své "Ano". Po většinu války byli od sebe odděleni. Agatha zůstala v Ashfieldu a pracovala jako dobrovolná sestra a lékárnice v místních nemocnicích. Tam získala značné znalosti o jedech, které později využila ve svém díle. Po válce se Archie vrhl do podnikání v Londýně, zatímco Agatha zůstala doma se svou dcerou Rosalind, která se narodila rok po skončení války. V roce 1920 se společnost Bodley Head rozhodla vydat první román Agathy Christie - Záhada na zámku Styles, ve kterém se objevil výstřední belgický detektiv Hercule Poirot. Závěrečná část knihy, odehrávající se v soudní síni, byla plná nepřesností a autorka ji musela přepsat. Od té doby se vždy, když si nebyla jistá fakty, radila s odborníkem - lékařem, právníkem atd. Pokud však šlo o jedy, tam si vystačila se svými vlastními znalostmi. Patřičné pozornosti se jejímu dílu dostalo až v roce 1926, kdy vyšel román Vražda Rogera Ackroyda. V tentýž rok však smrt matky spolu s manželskou krizí vedly k nervovému zhroucení Agathy Christie, které vyvrcholilo jejím široce diskutovaným a publikovaným záhadným zmizením v prosinci 1926. Manželé Christieovi byli v dubnu 1928 rozvedeni. V roce 1930 se rozvedená Agatha vydala hledat dobrodružství, vypravila se Orient-expresem do iráckého města Ur, kde se její přátelé podíleli na archeologickém výzkumu. Tato cesta znamenala velký zlom v jejím životě, neboť v Uru poznala Maxe Mallowana, o 15 let mladšího archeologa, za kterého se zanedlouho ve skotském Edinburghu provdala.
O svém muži údajně prohlásila: "Mít za manžela archeologa má jednu obrovskou výhodu. Čím jste starší, tím jste pro něj zajímavější."
Ve třicátých letech rozdělovali novomanželé svůj čas mezi několik domovů v Anglii a archeologické expedice na Blízký východ. Během druhé světové války sloužil Max Mallowan jako styčný důstojník v severní Africe, zatímco Agatha znovu pracovala jako dobrovolnice ve výdejně léků. Rosalind se na začátku války provdala za majora Huberta Pricharda, který však byl nedlouho poté zabit při výkonu služby ve Francii. V roce 1943 se narodilo jediné vnouče Agathy Christie, Mathew. Rosalind se později opět vdala, jejím chotěm se stal Anthony Hicks. Po válce manželé Mallowanovi obnovili své cesty na Blízký východ a pokračovali v nich ještě dalších deset let. Začátkem let padesátých dosáhla vrcholu druhá kariéra Agathy Christie, a to jako autorky divadelních her, když byly v Londýně uvedeny její hry Past na myši (1952) a Svědek obžaloby (1953). V roce 1960 byl za svoji vědeckou a archeologickou činnost jmenován Max Mallowan Komandérem britského imperia (C.B.E.) a o osm let později pasován na rytíře. Jeho manželka nezůstala pozadu - Agatha Christie Mallowan byla jmenována C.B.E. v roce 1956 a v roce 1971 jí královna Alžběta II. udělila titul "Dáma britského imperia". Po zranění nohy v roce 1971 se začal zhoršovat zdravotní stav Agathy Christie a s ním klesala i četnost a kvalita jejích nových knih. Její poslední oficiální vystoupení na veřejnosti proběhlo v roce 1974 při premiéře filmu Vražda v Orient-expresu, které se zúčastnila i samotná královna a další členové královské rodiny. Agatha Christie zemřela ve svém domě ve Wallingfordu 12. ledna 1976 a o čtyři dny později byla pochována za účasti nejbližších pozůstalých v Cholsey. Její dílo ale žije dál. Od roku 1920 se prodala více než miliarda výtisků jejích knih, které byly přeloženy do více jazyků než Shakespeare. Jen Bible Agathu Christie překonává v počtu jazyků, ve kterých je dostupná. Past na myši se v londýnském West Endu hraje nepřetržitě od svého uvedení v roce 1952 a stala se tak nejdéle hranou divadelní hrou v historii.
