přibyli do Káhiry,pak pokračovali na východ k Sinajskému poloostrovu,vystoupili na horu Oreb (18.10.),na zpáteční cestě do Káhiry byli přepadeni bandou Arabů a okradeni o šat i peníze,nicméně mohli pokračovat až do Alexandrie (3.11.), kde Harant onemocněl zimnicí a tato choroba ho sužovala ještě při plavbě po moři do Benátek,kan se dostali na sv.Štěpána.
Harantův návrat do Čech připadl až na říjen 1599.Zde mu bylo dopřáno ještě spatřit své děti,které zemřely na mor v následujících týdnech.Potom pobýval Harant u svého švagra Diviše Markvarta z Hrádku a v Plzni na jeho hradě.Snad náhoda tomu chtěla,nebo se k Harantovi přiklonilo štěstí,které tolik scházelo jeho dětem,že do Plzně utekl před morovou nákazou i císař Rudolf II. s celým dvorem.

V předpokoji císaře
Císař,když se dověděl o Harantově přítomnosti v Plzni,využil příležitosti a nechal si od něho vyprávět o cestě do Svaté země.Byl jeho příběhem,ale především Harantovými vědomostmi a rozhledem natolik okouzlen,že následujícího roku mu udělil titul tajného rady a v květnu 1601 se stal Kryštof Harant jeho komorníkem a společníkem u císařské tabule.V jeho službách zůstal Harant až do smrti císaře Rudolfa II. v roce 1612.Podivínský a v té době již duševně nemocný panovník si ho nesmírně oblíbil,mnohokráte ho finančně obdaroval a roku 1603 byl Harant na jeho přání povýšen do panského stavu.Takto zajištěn zatoužil znovu po rodině a ještě téhož roku se podruhé oženil a to s Barborou,vdovou po rytíři Karlu Škopkovi z Bílých Otradovic a na Pecce,roz.Miřkovskou ze Stropčic.Tímto získal zámek Pecka,který se stal jeho sídlem až do jeho zatčení v roce 1621.
Kromě funkce komorníka se Harant zaměstnával usilováním o další úřady (př.