Pak by bylo možné jeho konversi chápat jako upřímnou.
Nesmíme ale zapomenout na jeho taktéž přirozenou ctižádost, která dostane brzy velmi chutnou krmi.


V čele stavů
Rokem 1618 začíná v Čechách organizovaný odpor proti císařské zvůli.Nechci se vyjadřovat k povstání samotnému,co se toho týká dopustili se stavové několika vážných chyb a to bylo nakonec rozhodující pro osud povstání a jeho účastníků.
I když nenalezneme jméno Kryštofa Haranta mezi spiklenci, kteří byli přítomni tajné poradě v domě Albrechta Jana Smiřického v předvečer defenestrace,ani mezi 30-ti direktory pod vedením Václava Viléma z Roupova patřil Harant od počátku k předním účastníkům a povstání podporoval také finančně.Jako zdatnému válečníkovi mu byla zprvu svěřena funkce vojenského komisaře nad lidem krajů Slánského,Litoměřického,Žateckého a Rakovnického.Tento úřad vykonával od března 1619.
Na konci března zemřel císař Matyáš.Čeští stavové odmítli za krále jeho nástupce Ferdinanda a zahájili odbojovou politiku jak diplomaticky,tak vojensky.V rámci vojenské stránky se Harant účastní obléhání Vídně stavovskými vojsky Matyáše hraběte Thurna.Po návratu od Vídně se pokoušel dojednat spojenectví ve Slezku.V srpnu se podílí na volbě falckého kurfiřta Friedricha za českého krále.V listopadu byl jmenován královským dvorním a komorním soudním radou.Vrcholem tohoto závratného postupu byl pak post presidenta České komory,tedy vrcholného hospodářského úřadu.K jeho cti nutno připsat,že tento úřad zastával svědomitě a naprosto nezištně. Byl pozorný jak k utrakvistům,tak i ke katolíkům,nestranný. Kryštof Harant tedy dosáhl toho,po čem toužil celý život. Významný úřad,pověst spravedlivého a čestného člověka, pocit odpovědnosti.Tu však v něm dochází opět k vnitřnímu zápasu.Má nyní přehled o situaci v Čechách a vidí,že naděje na úspěch povstání se tenčí podobně jako i prostředky ve státní pokladně.Demoralizace ve vojsku na sebe nenechala dlouho čekat,stejně jako i neochota zahraničních spojenců dále podporovat krachující podnik.Harant prý dokonce uvažoval o zahájení smířlivých vyjednávání s Ferdinandem,ale hra již byla příliš rozehrána.
Nevíme,kde byl Harant 8.listopadu 1620,ale rozhodně nebyl přítomen bitvě.Jednak byl jistě zaměstnán svým úřadem a potom v této době byl již několik týdnů úředně zbaven povinnosti účastnit se vojenské hotovosti.Nicméně krátce po bitvě se pokouší,podobně jako třeba i hrabě Jáchym Šlik,ospravedlnit u císaře,ale bez úspěchu.13.listopadu podepisuje pečetní revers společně s dvěma sty odbojáři.Všichni se zřekli "zimního" krále a srdečně litují,že se pozvedli proti císaři.
Harant se poté odebral na své venkovské sídlo,kde vyčkával, doufajíc v blahosklonnost císaře.Dokonce spolupracoval s novým zemským správcem Karlem z Lichtenštejnu, který ho vyzval,aby sepsal všechny účty,které byly provedeny za jeho působení ve funkci prezidenta České komory.Na přelomu února a března 1621 byl na Pecce zatčen a převezen do Prahy.Zde byl uvězněn po celou dobu vyšetřování na půrkrabství Pražského hradu.
Obžaloba proti němu byla obšírná a Harantova vlastní obhajoba dostatečně neobstála.19.června 1621 byl odsouzen ke smrti stětím,přičemž jeho hlava měla být ponechána u jeho těla.
Byl pohřben do kostelní hrobky na Pecce.

.....................







Kryštof Harant je považován za nejpozoruhodnější skladatelskou osobnost české renesance.Komponoval ve stylu vrcholné nizozemské polyfonie,což byl v této době do jisté míry anachronismus. V Evropě se tou dobou již začínají prosazovat nové hudební formy jako opera a oratorium a vývoj spěje k velkým barokním instrumentálním formám.
Hudební renesanci lze vymezit od poloviny 15. do půle 16. století.Podstatným fenoménem v hudebni kultuře byla tzv, nizozemská vokální polyfonie.Za její největší představitele jsou považováni Jean Ockeghem, Josquin Deprés, Orlando Lasso a Giovanni da Palestrina. Harant byl patrně nejvíce ovlivněn Deprésem, jehož díla se vyznačovala rovnováhou všech hlasů.