Podnikl cesty do Florencie, Boloně, Mantovy a opět do Benátek.
Další etapa Kupeckého života a tvorby nastala, když se na pozvání knížete Adama z Lichtenštejna usadil ve Vídni, kde nalezl rozsáhlou a vlivnou klientelu. Již tehdy dosáhl pověsti nejvýznamnějšího portrétisty střední Evropy.
Do vlasti svých předků se Kupecký vracel jen epizodicky. I přes svůj časný odchod od rodiny a vzdálení se slovanskému prostředí však prokazatelně nikdy svou mateřštinu nezapomněl. Prvně byl v Čechách snad záhy po svém přestěhování do Vídně, podruhé pak roku 1711 a to v Karlových Varech za účelem zpodobnění cara Petra Velikého. Je však možné, že jeho pobytů bylo více a že styk s Brandlem navázal dříve než v roce 1716, kdy je Kupeckého přítomnost v Praze doložena. Roku 1723 Kupecký opustil Vídeň našel poslední působište v Norinberku.


Srovnání tvorby Petra Brandla a Jana Kupeckého
Jak již bylo zmíněno, Kupecký díky okolnostem prožil svůj život v Itálii, Vídni a v Norinberku. Vliv jeho působivého umění sahal daleko přes hranice nejen rakouské, ale i německé. Jeho obrazy byly masově šířeny nesčetnými kopiemi a jako doklady jejich popularity i četnými reprodukcemi. Oproti tomu Brandl nikdy na delší dobu Čechy neopustil, stal se vyhledávaným malířem po celých Čechách.
Brandl byl především malířem oltářních obrazů s náročnými kompozicemi a prostorovostí scén. Pro svůj vytříbený styl šerosvitu a barevnosti je nazýván „malířem světla“. V jeho obrazech se nachází několik zdrojů světla rozdílné intenzity, která umožňuje hru s barvami. Brandl si ověřoval rozvrhy světel a stínů tím, že modeloval v hlíně, a to nejen jednotlivé postavy, ale i celé skupiny.
Kupecký oproti Brandlovi vynikl v jiné oblasti malířství, a to v portrétní tvorbě. Stal se nejvýznamnějším portrétistou střední Evropy. Charakteristické jsou pro něj postavy, které ostře vystupují dopředu z tmavého pozadí. Měl tendenci k žánrovému ztvárnění, ačkoliv zákazníci pocházeli ze šlechtických kruhů, maloval jejich portréty bez reprezentativních ozdob. Spíše se soustředil na obličej a efektní gesta, především rukou. Kupecký se rovněž dokonale vyznal v symbolice.
Brandl byl rovněž vyhledávaným portrétistou šlechty, avšak by se dalo soudit, že tyto portréty vznikaly z Brandlovy touhy po prestiži a penězích, kterých se mu, jak jsme již zmínili, nedostávalo.
Oba umělci, jak Brandl, tak i Kupecký vytvořili za svůj život několik svých podobizen. Avšak Brandlovy autoportréty byly v Čechách v té době zcela ojedinělé a nezvyklé.


Karel Škréta (1610-1674) je zakladatelem barokní malby v Čechách.
Karel Škréta pocházel z významné pražské českobratrské rodiny, která byla postižena pobělohorskými událostmi.