Petr Brandl (1668-1735)

Petr Brandl je právem považován za nejvýznačnějšího představitele vrcholného barokního malířství v Čechách.
Petr Brandl se narodil v říjnu 1668 v Praze jako syn krejčího Michala Brandla a Alžběty, rozené Hrbkové. Mladý Petr úspěšně dokončil šest tříd malostranského jezuitského gymnázia, avšak poslední ročník nedokončil. Jeho vzdělání tedy vůbec nenaznačuje, že by se mohl stát malířem. Na to, že se jím stal, vděčí nejspíš svému strýci Martinu Hrbkovi, který byl dvorním zlatníkem nemalého významu. Patrně roku 1683 vstoupil tedy Brandl do učení ke Kristiánu Schröderovi, Hrbkovu kolegovi. Schröder byl dvorním malířem a zároveň pracoval jako správce hradní obrazárny. Tam se také Brandl pod jeho vedením seznámil s díly italských a nizozemských mistrů.
Brandl se oženil s Alenou, dcerou staroměstského malíře Jana Bartoloměje Klosse. Žili spolu čtrnáct let, do roku 1698, a měli tři děti. Brandl nebyl příliš starostlivým otcem a živitelem rodiny, kterou nechával zcela na holičkách, vyhýbaje se alimentačním povinnostem až do konce života.
Již v této době Brandla provázela pověst vynikajícího a vyhledávaného umělce. Žil v blahobytu, jeho honoráře byly tehdy velmi vysoké. Obklopil se četným služebnictvem, jezdil v kočáře, utrácel vysoké částky za delikátní lahůdky, víno, tabák a pudr.
Počátkem roku 1728 však začíná pro Brandla truchlivé období. Svou lehkomyslností zabředl do dluhů tak velkých a četných, až na něj bylo uvaleno dlužnické vězení.
Petr Brandl umírá 25.září 1735 v Kutné Hoře. Zemřel náhle, byl raněn v hospodě U černého koníčka mrtvicí.
Z díla:
ť Křest Kristův – malován pro hlavní oltář kostela v Manětíně (na obraze je několik zdrojů světla, které jsou i rozdílné intenzity, což umožňuje hru s barvami)
ť Smrt poustevníka Vintíře – kostel sv. Markéty v Břevnově. Základním motivem obrazu je predsmrtné přijímání poustevníka Vintíře.


Jan Kupecký (1667-1740) té doby nejvýznamnější portrétista střední Evropy.
Jan Kupecký, ač to přímo doloženo není, narodil se téměř jistě v Čechách, a to nejspíš v Praze. Přes Pezinok (Slovensko), kam jeho rodiče uprchli za svobodou evangelického vyznání, se dostal do Vídně, kde pobýval asi v letech 1648 až 1687. Poté odešel za uměleckým vzděláním do Itálie, nejprve do Benátek a dále do Říma, kde zvláště na počátku svého dvacetiletého pobytu nuzně živořil-dělal pouze kopie podobizen. Teprve když si mohl kolem roku 1700 zřídit svůj vlastní ateliér, pozdvihla se jeho umělecká prestiž.