Porporovi se svěřuje o událostech na Obřím hradě, ten se sňatkem nesouhlasí a za jejími zády ji maří plány, pálí dopisy pro Alberta, nevěří, že by si ji chtěl vzít urozený pán, chce, aby se věnovala jen zpěvu a divadlu. Consuela získává angažmá u dvora pruského krále Friedricha II.
V Praze, cestou do Berlína se dozví, že Albert umírá, pospíchá za ním na Obří hrad, kde se rozhodne a stane se Albertovou ženou a přijme titul hraběnky z Rudolstadtu. Albert doopravdy umírá, ale šťastný, protože našel útěchu a spásu svého života.

Je to román dobrodružný, ale také milostně psychologický a černý, kvůli událostem a hrůzným příhodám v podzemí. Projevují se zde hlavně rysy romantismu, ať už útěk ze společnosti do přírodního a venkovského prostředí, vnímavá citlivost, náhlé dějové zvraty, tajemno, sympatie k prostým lidem, sklony k historismu. V dílech se objevuje její stylistická lehkost, přirozenost, klasicky čistý jazyk.

Sentimentální – příliš se poddávající citům, přecitlivělý
Sociální – týkající se lidské společnosti
Socialismus – přesvědčení, že k zajištění spravedlivého soc. řádu, nestačí dát v ekonom. oblasti volný průchod svobodné iniciativě
Utopický – vysněná země s dokonalým společenským a kolektivistickým polit. řádem
Melancholický – zádumčivý, vážný, uzavřený.