George Sandová Consuela

George Sandová, vlastním jménem Aurore Dupinová, provdaná za barona Casimira Dudevanta, se kterým se po devíti letech manželství rozešla, patří k nejvýraznějším představitelům francouzského pokrokově, sociálně orientovaného romantismu. Byla spisovatelka, prozaička, dramatička, žurnalistka, vytvářela politické plakáty, zabývala se ženskou emancipací a celý život za ni bojovala.
Její literární dílo můžeme rozdělit do tří odlišných skupin. První tvoří sentimentální romány, bojující za zlepšení postavení žen ve společnosti, druhou romány z venkovského života a třetí romány sociální.
Měla schopnost geniálně improvizovat, vyhledávala a pečlivě studovala nejrůznější dokumenty, historické a jiné prameny a snažila se je maximálně zužitkovat ve své umělecké tvorbě.
V románu Consuela využila znalost hudby, k níž měla vzhledem k mnohaletému přátelství s polským skladatelem Fryderykem Chopinem, velmi blízko. Starala se o něj téměř do konce jeho života, když byl jeho zdravotní stav horší, strávila s ním jednu zimu v klášteře na Malorce. V románu se objevil autorčin příklon ke křesťanskému a utopickému socialismu, republikánství a feminismu, také zájem o historii Čech, zejména našeho husitského hutí, ke kterému projevovala zjevně kladný postoj.

Děj románu se odehrává v pol. 18. stol. nejprve v Benátkách, pak na Šumavě poblíž Domažlic, ve Vídni a nakonec opět v Čechách.
Hlavní hrdinka Consuela, je chudý sirotek a velmi nadaná zpěvačka, která studuje hudbu ve škole pro nemajetné dívky v Benátkách u starého skladatele Porpory. Je zamilovaná do chudého zpěváka Anzelotta, který je pravý opak upřímné Consuely, snaží se vyniknout za cenu nejrůznějších podlostí. Porpora ví, jaký Anzelotto je, proto chce Consuelu ochránit a posílá ji na Obří hrad na Šumavu ke spřátelené rodině Rudolstadtů.
Zde se setkává s třicetiletým hrabětem Albertem z Rudolstadtu, kterého rodina považuje za duševně chorého, ale mladá dívka objevuje důležitá tajemství týkajících se melancholických záchvatů hraběte Alberta. Ten je morální kritik, utopický socialista, obdivovatel doby husitské, nejraději by se vzdal všeho majetku i titulu. V mladé dívce nachází útěchu, hluboce se do ní zamiluje a chce si ji vzít.
Ona sice Alberta chápe a lituje, ale není si jistá svou láskou k němu, proto odchází do Vídně, po cestě zažívá spoustu veselých příhod, setkává se s Josephem Haydnem, který ji doprovází až do Vídně za mistrem Porporou.

Porporovi se svěřuje o událostech na Obřím hradě, ten se sňatkem nesouhlasí a za jejími zády ji maří plány, pálí dopisy pro Alberta, nevěří, že by si ji chtěl vzít urozený pán, chce, aby se věnovala jen zpěvu a divadlu. Consuela získává angažmá u dvora pruského krále Friedricha II.
V Praze, cestou do Berlína se dozví, že Albert umírá, pospíchá za ním na Obří hrad, kde se rozhodne a stane se Albertovou ženou a přijme titul hraběnky z Rudolstadtu. Albert doopravdy umírá, ale šťastný, protože našel útěchu a spásu svého života.

Je to román dobrodružný, ale také milostně psychologický a černý, kvůli událostem a hrůzným příhodám v podzemí. Projevují se zde hlavně rysy romantismu, ať už útěk ze společnosti do přírodního a venkovského prostředí, vnímavá citlivost, náhlé dějové zvraty, tajemno, sympatie k prostým lidem, sklony k historismu. V dílech se objevuje její stylistická lehkost, přirozenost, klasicky čistý jazyk.

Sentimentální – příliš se poddávající citům, přecitlivělý
Sociální – týkající se lidské společnosti
Socialismus – přesvědčení, že k zajištění spravedlivého soc. řádu, nestačí dát v ekonom. oblasti volný průchod svobodné iniciativě
Utopický – vysněná země s dokonalým společenským a kolektivistickým polit. řádem
Melancholický – zádumčivý, vážný, uzavřený.