Se zánikem
Rakouska-Uherska je uplatněn i zánik Turecka. V anglickém tisku se proti naším
ambicím ozvali radikální liberálové a leví germanofilští socialisté. V průběhu
novinářského souboje Masaryk uveřejnil 13 článků v době od 29. 10. 1916 do 6.
5. 1917 z toho dva zvláště zajímavé: Kdybych byl Kaiserem z 12. 11. 1916 a Zda
bychom se měli modlit za Františka Josefa? z 3. 12. 1916. K německým nabídkám
míru poznamenal: Mír bez vítězství znamená demoralizaci Evropy, mír
s vítězstvím znamená demokratizaci Evropy. Našemu odboji prospěly důstojné
vlastnosti anglického tisku.

27. ledna 1917 - Československá samostatnost přinesla Masarykovo prohlášení
jménem Československé národní rady v Paříži jako kritiku na provinění poslance
Dúrycha v Rusku proti zásadám Národní rady.

24. března 1917 - ve Večeru byl otištěn článek V cizích službách, dodaný
rakouskou policií s pohrůžkou zastavení listu - v dalších dnech v ostatních
listech podávající první oficielní zprávu o činnosti Masaryka v zahraničí,
která byla uveřejněna na domácí půdě.

31. března 1917 - Císař Karel I dopisem presidentu Francouzské republiky
Poincarému nabízel Dohodě separátní mír se slibem, že se zasadí o vrácení
Elsaska a Lotrinska. O tajných jednáních se dovídali Masaryk i Beneš. Měli tak
možnost čelit hrozícímu nebezpečí. Masaryk žil v Anglii v Londýnské čtvrti
Hamstead, téměř na venkově s dcerou Olgou. Z Praha dostával zlé zprávy o
rodině, která byla pronásledována, dcera Alice vězněna po dobu osmi měsíců.
Bylo mu
vyhrožováno smrtí členů rodiny, jestliže se nevrátí do Rakouska. Proces proti
Dr. Kramářovi se táhl dva roky až do amnestie císaře Karla I v červnu 1917. V
Timesech byl dokonce otištěn nepravdivý telegram, že Masaryk byl odsouzen k
smrti. Zprávu Masaryk užil ve své Pařížské přednášce.

6. duben 1917 - Spojené státy ve válce s Německem.

6. květen 1917 - v Kyjevě se konal sjezd delegátů českého vojska, zajatců a
čechoslováků na Rusi usedlých. Sjezd uznal Masaryka za jediného representanta
československého národa. Masaryk zahájil nejdříve styky s představiteli ruské
vlády a s vůdci politických stran a směrů. Pohyboval se v kruzích
universitních a akademických a dále s představiteli spojeneckých vlád a zemí.
Snažil se vzpamatovat ruského ducha v představitelích vlády a ve veřejném
mínění. Pořádal schůze v Petrohradě, Moskvě i Kyjevě, psal do novin, byly s
ním uveřejněny rozhovory s výkladem o československém vojsku a o jeho
osvoboditelském programu.