Tomáš Garrigue Masaryk životopis

Tomáš Masaryk se narodil v Hodoníně 7. března 1850. Otec, uherský Slovák, sloužící ve dvoře císařského panství, matka, rodem Terezie Kropáčková pocházela z tehdy poněmčených Hustopečí, její rodiče přišli z Hané.

Dvacet let po smrti Karla Havlíčka, chystal se na spisovatelskou dráhu, 25-tiletý Masaryk s vysokoškolským studiem a s krédem: "Vědění jest moc. Pravdou k právu. Nic není velké, co není pravdivé". 25. srpna 1875 vypsal svůj dosavadní vývoj (curriculum vitae) do žádosti na universitní úřad ve Vídni, ke zkouškám na filosofický doktorát. Na doktora filosofie byl povýšen 10 března 1876. "Jaká je podstata duše u Platona" byla
prací k rigorosu.

Na podzim 1876 pokračoval ve vědeckých studiích na universitě v Lipsku v rámci vychovatelské úlohy. Tam, v penzionu kde bydlil, poznal při četbě Byrona, Milla "O poddanství žen" a Buckleye "Dějiny civilizace v Anglii", Charlottu Garrique z Brooklynu, studentku lipské konservatoře-obor hudba a zasnoubil se sní než odjela do Ameriky. Svatbu v Americe se konala 15. března 1878. V roce 79 se narodila dcera Alice, v roce 80 syn Herbert.

14. listopadu 1878 Masaryk podal habilitační spis "Sebevražda hromadným zjevem společenským přítomnosti", vydán 1881 u Konegena. Spis založil Masarykovivědeckou pověst.

16. října 1882 měl profesor Masaryk první přednášku na české universitě v Praze. Vyšla tiskem "Počet pravděpodobnosti a Humova skepse". Další přednášky "O praktické filosofii" s vyzýváním studentů: "Já bych rád, aby mládež nepřijímala nic slepě, ale studovala a dělala si samostatný úsudek. " Jeden z
žáků později napsal: "Masaryk je právě nejenom učenec, on je i umělec a pedagog, který stojí na výši své doby a je si vědom velikého a těžkého svého údělu: formovat lidi a jejích duši. Vidí život v celé jeho plnosti, složitosti a tíze, a proto mu filosofie nebyla jen školním předmětem, nýbrž výrazem a
klíčem života, život sám". 15. listopadu 1882 přednášel v sále české techniky na téma: Blaise Pascal,
jeho život a filosofie s převažující otázkou náboženskou. Následovalo nesčetně
přednášek mimo síně universitní.

1885 - vyšly dvě knihy Masarykovy: "Základové konkrétné logiky" - vyložen
princip pozdějšího Masarykova směru - realismu a "Slovanské studie,
slavjanofilství Ivana Vasiljeviče Kirějevského." Knižně vyšly až 1889.

-koncem
roku vyšel článek universitního profesora Jana Gebauera o Rukopisech
zelenohorském a královédvorském jako pokračování sporu o pravosti z r. 1857,
1877 a 1879. Článek byl napaden Martinem Hattalou profesorem slavistiky na
pražské universitě 16. ledna 1886 v Národních listech méně vědecky ale více
vlastenecky. Začal boj, jehož vůdcem na straně vědy a pravdy se stal Masaryk.
Boj rukopisný byl mu příznakem celého našeho přerodu, počátkem nové doby.
Masaryk přispěl k popravě obou rukopisů estetickým a sociologickým rozborem.
Šlo mu o mravní stránku a očištění národa. Česká universita vybojovala za boje
svobodu slova vědě. Boj byl i politickým mezníkem, začala se objevovat třetí
strana - pozdější lidová (pokroková).

3. května 1889 vyšel časopis českého studenstva s pečetí masarykovských
myšlenek s článkem Masarykovým "O úkolech českého studentstva" v druhém čísle
a je otištěn v knize "Naše nynější krise". Převzal názor z Cicera - De re
publika, stát (res publika) znamená národ (res populi). Národ je sdružení
lidí, spojené souhlasným právem a společným prospěchem.

1889 - podstatná účast Masaryka ve spolku pro postavení Husova pomníku v Praze
včetně autorství žádosti k obci pražské o místo.
-Kaizl, Kramář, Masaryk utvořili důvěrnou společnost, odkoupením převzali
čtrnáctideník Čas se změnou na týdeník a vystoupili na veřejnost.

2. a 4. března 1891 ve volbách do říšské rady zvolen Masaryk ve skupině
pošumavských měst.

26. června 1891 v parlamentu při položce Veřejná bezpečnost mluvil Masaryk o
sociální otázce, 30. června o nedostatcích rakouského středního školství, 30.
října naléhal na reformu středního školství s potřebou studia žen. Svůj
politický program vyložil svým voličům ve Strakonicích ke konci prázdnin roku
91.

25. ledna 1892 mluvil na říšské radě o reformě právnických studií a o úkolech
moderního práva a státu včetně sociální otázky, 7. dubna zasáhl do rozpočtové
debaty na českém sněmu. Významná byla i jeho řeč 6. června 1982 v Brně na
sjezdu na Moravě založené lidové strany. Před prázdninami pronesl na říšské
radě řeč o potřebě druhé české university, 19. října ostře odsoudil zlořády
v okupovaných zemích jako na příklad v Bosně.

18. listopadu 1892 na říšském sněmu v rámci rozpočtové debaty při tlumočení
nespokojenosti českého národa českými poslanci, Masaryk završil bouři ve
sněmovně klidným vyložením evropského i světového postavení českého národa s
vyjádřením požadavku na celé a dokonalé žití národní s českým státním právem.
Vyvolal bouři rozčiléní a urážku od poslance Mengera.

V následně vyžádaném
kárném řízení si Menger vysloužil udělení důtky (TGM: Naše revoluce VII/1931-
str. 32-58, 170-193).

1893 - počátkem února na říšské radě vystoupil Masaryk proti klerikálním
snahám o konfesionální školu a při projednávání finančního zákona pro českou
otázku a pro spravedlivý zákon menšinový. Opětovně v debatách a interpelacích
mluvil o zbědovaných poměrech v Bosně a Hercegovině. V červnové delegaci ve
Vídni mluvil i Masaryk za české delegáty, kde následně císař urazil české
delegáty a tím i všechen český lid. Po červencové aféře Šromotově proti
Grégrovi s obviněním Masaryka a po vyhlášení vyjímečného stavu v Čechách
(omladina) složil Masaryk v září mandát říšský i sněmovní v důsledku
vyvrcholení dlouhodobých názorových rozporů s radikální částí mladočechů.

1890 - 1898 období styků se Slováky, od hovorů v bytě ve Školské ulici (Vavro
Šrobár a další) , slovenští studenti na Masarykových přednáškách, seznámení s
Českou otázkou, Naší nynější krisí i s revuí Nová doba, setkání s martinskou
společností v rámci oslav Kollárových stých narozenin v Bystričce roku 1893,
seznámení a roztržka se Svetozárem Hurbanem Vajanským pro Masarykův článek v
Času o sporu rusko-polském a jeho nesouhlasu s brutálními opatřeními ruské
vlády proti Polákům a Vajanského zanevření na Čechy pro příklon k realismu,
jehož byl Masaryk tvůrcem až po obrat na sklonku 90 let se zrodem měsíčníku
Hlas a slovenských realistů. Setkání slovenské studující mládeže s Masarykem v
Bystričce během martinských slavností roku 1897 vyšlo z potřeby znát jeho
názory o založení slovenského měsíčníku a rady Masarykovy s nešovinistickým
názorem o lásce k národu (povinni jste milovat svůj národ, ale cizí nemusíte
nenávidět) atp je překvapovali. l. 7. 1898 vyšel Hlas a to dle slov
Šrobárových byly počátky slovenského obrození a tímto rokem se začala na
Slovensku aktivita politická i kulturní. Toto hnutí v mládeži vedlo
k prohlášení svatomikulášskému l. 5. 1918 a k slovenské deklaraci
svatomartinské z 30. října 1918.

Leden 1897 - Masaryk jmenován řádným profesorem s ročním platem 2480 zlatých s
ročním zpožděním oproti nástupnímu ujednání a následně po žádosti 15. září
1899 i přídavek 1000 zl. ročně s následnou nechutnou protimasarykovskou
kampaní v tisku se snahou diskreditovat Masaryka v očích národa.

29. března 1899 - objevena v lese u Polné směrem na Malou Věžnici mrtvola
dívky Anežky Hrůzové z M. Věžnice, pohřešovné několik dní se známkami
zavraždění.

Podezřelým se stal Leopold Hilsner - toulavý žid z Moravy, údajně
viděný se společníky v blízkosti nálezu mrtvoly. Souzen byl kutnohorskou
porotou od 12. do 16. 9. 1899, uznán za úkladného vraha a odsouzen k smrti
provazem bez přímých důkazů. Čas, jediný z českých časopisů se ozval proti
rozsudku 23. 9. Masaryk později po rozsudku byl s případem seznámen a v
soukromém dopise do Vídně odmítl
rituální pověru a postavil se proti antisemitismu se souhlasem k jeho
uveřejnění (vyšel v Neue Freie Presse). Následovaly výtky, útoky, podezírání o
uplacení židy. Napsal článek pro Naši dobu, který pro bouři proti Masarykovi
nebyl otištěn. Pod názvem "Nutnost revidovati proces polenský?" byl otištěn 6.
ll. v Čase ale též téhož dne konfiskován. Vyšel až po interpelaci poslance
Kronawettera na říšské radě. České studentstvo s klerikálními vůdci rozhodlo
se Masaryka při přednášce praktické filosofie vypískat. V Klementinu bez
možnosti mluvit psal své prohlášení křídou na tabuli s replikami. Opustil sál
a přerušil přednášky do 27. ll. Ohlas událostí byl v zahraničí. Bolela ho
zbabělost studentů i jejich učitelů a zejména samé university, která neučinila
nejmenšího projevu. Finále Hilsneriády bylo v r. 1914.

Konec století - profesor Masaryk byl nejosamocenější muž v české veřejnosti.
Na otázku: Jak snášíte ta všecka příkoří? odpověděl "jako když prší, to jest
roztáhne se deštník. " Holandský básník-filosof Van Eeden nazývá takové muže
královskými "Královský člověk miluje odpor, neboť odpor buď posílí jeho pravdu
nebo ji osvobodí od lži."

31. března 1900 - ustavující sjezd strany lidové se slovy Masaryka: "Takový
program, to říkáme směle, má jen jedna strana naše... Dovoláváme se především
práva tak zv. přirozeného a jím dáváme obsah právu historickému... A proto
nejsme již strana ani staročeská, ani mladočeská, ale strana česká a lidová.
Metodou naší je realism důsledně prováděný také v politice, osvědčené heslo
realismu vědeckého a literárního: pravda musí se stát vůdčím pravidlem všeho
našeho konání veřejného- doma, uvnitř, mezi sebou i na venek, vůči i proti
odpůrcům všem: pravdou právo a tudíž stále vpřed!" Ve straně se shromáždila
elita inteligence. Masaryk byl autorem 1. kapitoly Všeobecný program
politický: " ..

aby hesla programová byla výrazem myšlenkového směru a
výchovy, aby ideály a požadavky národní byly spjaty v logický celek, aby
program byl proniknut českým myšlením, aby českost programu hověla duchu
národnímu jak jej poznáváme z minulosti a jak jej určuje přítomné postavení
mezi národy". 1900 - V knihovničce Času vyšla brožura: "Právo přirozené a historické" v
autorství Masaryka. ".. Vidím v tom, řekl bych, naši čestnou úlohu umluvit s
Němci úplně čestný smír, abychom každý mohl pracovati pro svůj národ
klidněji."

1901 - 1907 V tomto období se stal Masaryk živým svědomím národa tím, že se
věnoval žurnalistice a přednáškám mezi lidem. Nejprudčeji se zabral do
náboženské otázky.

2. listopadu 1901 v Času napsal "Otevřený list urozenému pánu, panu baronovi
dr. F. L. Riegrovi v Praze", po interviewu Riegra klerikálnímu časopisu
Rozkvět na podkladě nečestných informací na adresu Masarykovu.

1901 - vydává Masaryk "Ideály humanitní" a velimskou přednášku z 23. 6. 1901
konanou po schůzi lidové strany po návštěvě císaře Františka Josefa I. v Praze
"Naše politická situace". Léto 1902 - Masaryk přednášel v Chicagu na pozvání fondu pro kursy o
slovanských národech při chicagské universitě a byl jmenován čestným doktorem
university.

1903 - vydává Masaryk spisy "Desorganizace mladočeské strany" a "Organisujme
se ku práci". 1904 - vydává Masaryk spisy "V boji o náboženství" a "O svobodě náboženské a
volnosti přesvědčení". 1905 - vydává "Přehled nejnovější filosofie náboženství" a "Národnostní
filosofie doby novější". 1906 - po konfliktu s katechety vydává knížku "Zrcadlo katechetům" a po
hradeckém náboženském hádání vydává knížku "Inteligence a náboženství". Dále
vydává politickou brožuru "Politická situace, poznámky ku Poznámkám dra
Kramáře". - reforma volebního zákona a rozpuštění říšské rady

14. května 1907 ve volbách do říšské rady kandidoval Masaryk ve skupině
valašských měst a v užších volbách 23. května byl zvolen poslancem na říšskou
radu podruhé za svou stranu lidovou. Úsudek účastníka voleb: " .. V tom je
náš lid - nedůvěřivý vůči každému cizinci a zaujatý proti inteligenci -
pronikavým pozorovatelem a nevěří pánům, kteří nechodí mezi lid, až když něco
od něho chtějí. " Dokázal bez úmyslu a snahy získat si souhlas a přízeň,
porazit mohutnou, bezohlednou a ničeho se neštítící organizaci far
s živnostenským kandidátem moravského hnutí. V jejich agitaci byl označován za
Němce, žida a neznaboha.

V první volbě získal Masaryk 2360 hlasů oproti 3140 živnostníkovým, v užší
volbě vyšel Masaryk vítězně se 4136 hlasy proti 3306 protivníka. Většina
sociálních demokratů dala hlasy Masarykovi.

V každém ze 13 valašských měst
vystoupil ve volební kampani po dvakráte s objasněním nejdůležitějších otázek
časových a ostatek nechal osudu. Dělal i s voliči politiku čestnou,
programovou, při kandidování nic nesliboval a k ničemu se nezavazoval. Po
několikery prázdniny bydlel mezi svými voliči i s rodinou. Arcibiskupství se
po volbách dlouho
valašskému obyvatelstvu mstilo za volbu Masaryka.

1907 - před svoláním říšské rady přednáší Masaryk v Chicagu o náboženství,
Havlíčkovi pro svobodomyslné české krajany a byl i účastníkem náboženského
kongresu v Bostonu. V Chicagu vyšly téhož roku jeho přednášky.

22. listopadu 1907 podal pilný návrh říšské radě, žádající od vlády záruky pro
svobodu vědy a universit proti útoku klerikální politiky na dobytí universit,
který našel slyšení včetně vládního prohlášení.

4. června 1908 - ve Wahrmundově aféře pronesl řeč na téma věda a náboženství,
církevní a moderní světový názor.

1908 - 09 - Politika císaře Františka Josefa I. - udržovati nepřátelství mezi
Čechy a Němci, Charváty a Madäry, Italy a Jihoslovany k zabránění zvrácení
dinastické macchiavelistické politiky s plánem monarchie spojit všechny
Jihoslovany pod habsburským žezlem a přípravou války proti Srbsku. Oslabit
sympatie Charvátů k Srbům politikou hrůzovlády.

Červenec 1908 - v Pešti vydal Jiří Nastič, koupený rakouskou vládou jako
provokatér v Srbsku "odhalující" spiknutí s obviněním 53 nevinných lidí, pro
které bylo baronem Rauchem, maďarským bánem v Charvátsku, postaveno v Záhřebu
v roce 1909 53 šibenic. Masaryk zajel do Záhřebu a několik dní přelíčení
pozoroval. V Bělehradu a jiných městech si opatřil materiály pro pilný návrh
říšské radě o procesu, předložený a vyložený sněmovně i zahraniční veřejnosti.
Výsledkem bylo přes odsouzení obžalovaných, že vyšší instance na rozkaz
z Vídně rozsudek zrušila. Masaryk donutil i Nastiče k přiznání, že byl
zaplacen knížetem Nikolou, černohorským knížetem.

Prosinec 1909 - vídeňský proces s dr. Friedjungem, dvorním historikem
rakouským (dříve Velkoněmec řádu Schônererova) , kdy v pozadí Masaryk stál a
řídil postup i taktiku žalobců. Šlo o evropský skandál zahraniční rakouské
politiky. Obžalovaným předložené dokumenty, obviňující řadu Srbů ze spiknutí
proti Rakousku - Uhersku, byly podvrhy, které měly pohnout císaře a generální
štáb k přepadení Srbska s ospravedlněním před světem.

Císař ukončil skandál
zastavením přelíčení s tím, že obžalovaný odvolal a žalobci se spokojili.
Původce podvrhů - Srbský agent Vasič byl odsouzen v Bělehradě do káznice v
tajném procesu v prosinci 1910 jako dohra soustavy hanebností rakouské
diplomacie řízené ministrem zahraničí hrabětem Aehrenthalem se snahou
ospravedlnit dřívější aneksi Bosny a Hercegoviny. Masaryk se po procesech stal
miláčkem Jihoslovanů a ochráncem pravdy a poctivosti v celé Evropě.

1910 - 1911 - souboj mezi Masarykem a Aehrenthalem v rakouských delegacích
skončil porážkou Aehrentálovou a odvoláním z funkce v únoru 1912. Prožitými
zkušenostmi Masaryk nabyl přesvědčení o neudržitelnosti Rakouska - Uherska. Na
otázku, jaký je jeho dojem z Rakouska odpověděl zlostně: "Položit pod Rakousko
dynamitovou patronu a vyhodit je do povětří. Nic jiného nezasluhuje."

Červen 1911 - vypsány nové volby do říšské rady po nepředvídaném jejím
rozpuštění. Masaryk uhájil svůj mandát, ale zůstal v radě sám po nezvolení
prof. Drtiny v Hradci Králové. Po vyčerpání prací a volební kampaní onemocněl
s doléčením v Itálii na Capri, kde se stýkal s M. Gorkým.

1912 - válka na Balkáně Srbsko - Turecká. Masaryk spěchá do Bělehradu
v prosinci aby pozoroval Srbsko a české lékaře.
- vznikl první literární boj o Masarykovu filosofii dějin s prof. Pekařem,
který prohlásil nacionalismus za vůdčí ideu našich dějin oproti Palackého a
Masarykově humanitě. Masaryk vydal jako odpověď na Pekařovu kritiku spisek
"Palackého idea národa českého." Pronesl též dvě úvahy o časových věcech
"Demokratism v politice" a "Nesnáze demokracie."

11. dubna 1913 - Na schůzi Politického klubu strany pokrokové s přípravou
doplňovacích voleb do sboru obecních starších pronesl Masaryk: "Nebát se
(politicky) a nekrást (hospodářsky) , jiného programu ani míti nemůžeme." Na
jiné schůzi u Helmů pokračoval v útocích na pražské obecní hospodářství "...
Hle, na pražské radnici je asi deset zlodějů, které je nutno odstranit. " Byl
žalován, žalobu sepsal dr. A. Rašín. K přelíčení nedošlo, neboť vypukla válka.

13 - 15. května 1913 - aféra Švihova před porotou, kdy Masaryk zasáhl výzvou k
veřejnému objasnění případu konfidentství národně sociálního poslance dr.
Karla Švihy s krycím jménem Wiener. Masaryk popíraje Švihovo konfidentství,
Švihu nehájil neboť chtěl rozkrýt spojení dr. Švihy s Konopištěm - následníkem
trůnu Františkem Ferdinandem se snahou získat pro vládní stranu národní
sociály.

1913 - vyšlo v Jeně veliké Masarykovo dílo "RUSKO A EVROPA" - pouze dva díly:
- studie o Dostojevského předchůdcích - stručný přehled ruských dějin s
podrobnějším výkladem od reforem Petra Velikého, ruském osvícenství, o vlivu
francouzské revoluce na Rusko, reakce za carů Alexandra I. a Mikuláše I.

Dále
vznik slavjanofilství a západnictví a vzájemné zápasy obou směrů, osvobození
mužiků z nevolnictví a současná literatura, kritika a filosofie ruská. Jde o
encyklopedii vědomostí o Rusku. Masaryk usuzoval, že absolutismus je mravně
nebezpečný společnosti i státu a že "je nemožné donutit jej mírnou cestou k
obratu."

28. června 1914 - Sarajevský atentát na následníka rakouského trůnu a jeho
choť. Z 5. 7. 1914 byl slib německého císaře Viléma II. , že Německo bude
podporovati habsburskou monarchii, kdyby došlo i k válce s Ruskem. Rakousko-
uherská vláda poslala 23. 7. Srbsku ultimatum s podmínkami tak ponižujícími,
že došlo k válce. Masaryk očekával větší válku v nedaleké době a ještě na jaře
1914 připravoval plán usmíření mezi Srby a Bulhary diplomatickou cestou po
Evropě. Cestu nemohl vykonati dříve pro nedostatek peněz. Večer po atentátu
byl Masaryk v redakci Času. V červenci a do 10. srpna byl s rodinou na
prázdninách v Žandavě v Sasku. Zatím co se pro mobilizaci nemohl vrátit dříve
do Prahy, pozoroval Německo, jeho připravenost a jeho vzornou mobilizaci.

Srpen 1914 - vyšla v Naší době Masarykova úvaha "Válka. " Srovnával poměry a
síly obou válčících stran a chápal ji již jako válku světovou. Rozhodujícím a
vědomým motivem a důvodem byl prostě zájem hospodářský a politický - mocenský.
Šlo o to, kdo má mít nadvládu nad světem.

12 - 26. září 1914 jel na další pozorování do Holandska s korespondencí E.
Denisovi do Paříže, Wickhamu Steedovi a dr Seton-Watsonovi do Londýna s
rozhodnutím zúčastnit se osobně revoluce za hranicemi.

1. října 1914 - porada s národními socialisty s hodnocením nálad proruských
(postup ruských vojsk v Polsku) a protižidovských (židovské manifestace pro
válku) , následně i s jinými vůdci a poslanci (státoprávní pokrokáři, soc.
demokraté, agrárníci) - všichni s protirakouským smýšlením.

2. října 1914 - naposledy mluvil s místodržitelem Thunem, kterého upozornil na
probíhající nepřístojnosti vůči českým občanům, časopisům Nové době i Času, o
zkušenostech z bojiště a o protičeské a protislovanské činnosti německých
důstojníků při rakouském generálním štábu. Zmínil se i o persekuci Sokolů a o
potřebě zdrženlivosti německých židů.

14 - 29. října 1914 Masaryk byl znovu v Holandsku. Setkal se se Seton-
Watsonem. Po dvě noci připravovali program pro český stát.

Byl připraven
program minimální -porážka Německa a Rakouska -dostaneme od Dohody stát
národnostní ovšem se Slovenskem, program maximální -zdrcení Německa a Rakouska
-stát v historických a zeměpisných hranicích ovšem zase se Slovenskem.
Memorandum o českém národě dr. S. Watson zpracoval po návratu v Londýně a
rozeslal spojeneckým ministrům v Londýně, Paříži a Petrohradě s vírou, že do
války zasáhnou i Italové a Rumuni. Během pobytu se sešel s Rusem dr.
Kastelianským, který později pomáhal v
Londýně. Za pobytu dostal Masaryk první značnější částku peněz od soukromníka
Američana Charlese Crana. Též zřídil propagační středisko pro českou věc
pomocí dopisovatele Timesů.

Listopad - prosinec 1914 - důvěrné schůze v bytě dr. Václava Boučka členů
strany pokrokové a redaktorů Času s informacemi o předpokladu trvání války
nejméně tři roky (lord Kitchener) , o opatřeních Masaryka aby Rusové
nestříleli na naše vojáky při přebězích a o nezbytnosti pustit se do boje.
Masaryk v poslední schůzi před odchodem za hranice dal návrh na organizaci -
tajné sdružení (později nazvané Maffie) včetně styků a spojení s cizinou.
Následovala dohoda s poslaneckými kolegy se souhlasem i slibem pro jednání
Masaryka v zahraničí ve jménu politických stran. Ke schůzce s Kramářem
nedošlo. Před odjezdem za hranice se Masaryk dočkal ještě vítězství Srbů nad
Rakouskem a porážce ruských vojsk u Mazurských jezer s jejich uváznutím v
postupu na Krakov a Slovensko. Potvrdily se Masarykovy znalosti o ruském
vojsku a jeho generálech: "Myslím, že jedno z nejlepších mých politických
poznání a rozhodsnutí bylo, že jsem naši národní věc nevsadil na jedinou kartu
ruskou. " (Světová revoluce) , " Komenského Kšaft zůstal mi na cestě kolem
světa vedle Kralické bible denním národním a politickým mementem... "
(tamtéž).

18. prosinec 1914 - odjezd Masaryka do Italie přes Benátky, Florencii do Říma
s dcerou Olgou. Ze všech exulantů před ním, byl nejvíce podoben J. A.
Komenskému. V Masarykovi zosobněn revolucionář rozumový, vědecky vzdělaný a
matematicky myslící. Následovalo jednání s jihoslovanci, poláky a rusi s
navázáním styku s anglickým velvyslancem. Konečný úsudek o Italské neutralitě
a spíše postoji protirakouském byl potěšující. Naopak papež smýšlel
prorakousky a proněmecky a vpádu do Srbska dal požehnání.

11. ledna 1915 - Masaryk odjíždí do neutrálních Švýcar. Střediskem českých
revolucionářů se stala Ženeva - město francouzské a protestantské. Úkoly: 1)
zorganizovat a sjednotit roztroušené české kolonie, 2) získat místo v několika
švýcarských novinách. Ústředí českých spolků bylo ustaveno v Bernu. Čilý styk
s jihoslovanskou emigrací.

Cestování do dalších zemí na srbské pasy. 9. února
Beneš v Curychu na pas.

Březen 1915 - první tajná schůze pozdější Maffie: Šamal, Kramář, Rašín,
Scheiner, Beneš, později Dr. Hajn.

Duben 1915 - Masaryk v Paříži - projednal s Denisem ústně celý plán české
revoluční propagandy se zajištěním prostředků ze svého amerického fondu na
nový důstojný časopis. Pokračoval do Londýna, kde vypracoval druhé memorandum
o české otázce pro zahraničního ministra Greye - zdůrazňovalo naše právo
historické - maximální program. Vystoupil jako mluvčí a vůdce slovanů. Přes
námitky Masarykovy byla 26. dubna 1914 uzavřena smlouva mezi Dohodou (Anglie,
Francie, Rusko) s Itálií, kde za vystoupení Italie z trojspolku (Německo,
Rakouskouhersko, Italie) a účast ve válce na straně Dohody bylo slíbeno Itálii
Trento, Terst s Istrií a velká část Dalmácie na úkor Jihoslovanů, kdy smlouva
byla tajena.

3. dubna 1915 - pražský 28. pluk přešel z velké části k Rusům u Dukelského
průsmyku i s hudbou. Následně zatčen dr. Kramář a dr. Scheiner jako
intelektuální původci takových vojenských zjevů. V Rusku pracovala česká
vojenská Družina a ve Franci první čeští dobrovolníci. České zahraniční
kolonie byly mobilizovány mravně proti Rakousku.

4. květen 1915 - Itálie vystoupila z Trojspolku a zřekla se neutrality a 23.
5. 1915 vypověděla válku Rakousku-Uhersku. Následovala porážka němců nad
Marnou. V činnosti Masaryka bylo rychlé a spolehlivé spojení s Prahou.
V Kovandových opisech z Vídně bylo nalezeno upozornění na vyžádané Masarykovo
zatčení pro velezradu za římské styky z konce roku 1914. Stav na bojištích
nebyl příznivý - německá vojska postupovala do vnitrozemí ruského, Italům se
málo dařilo na Soči a Anglie prohrávala výpravu na Dardanely. Masaryk si
ověřoval nálady a ducha nováčků v armádě ve Francii - Lyonu a v Itálii -
Miláně.

1-6. červenec 1915 - k 500. výročí upálení Husova v Kostnici byla uskutečněna
celá řada vystoupení před českou i cizí veřejností s válečnou firmou: 1. 7.
uveřejnil E. Denis v La Nation Tcheque širokou úvahu a poučení o našem
kostnickém mistru. 4. 7. přednášel Masaryk v Curychu, 6. 7. přednášel Denis v
Ženevě za součinnosti Masaryka s jeho stručným prohlášením: "Bylo řečeno, že
historie je soudcem, že jest učitelem.

Já pravím, že dějiny jsou povinností.
Každý Čech znalý svého národa musí se rozhodnout pro reformaci nebo
protireformaci, pro ideu českou nebo pro ideu Rakouska, orgán protireformace a
evropské reakce. Hus, Žižka, Chelčický, Komenský jsou naším živoucím
programem. Naše reformace jako každá reformace, nebyla a není skončena.
Reformace znamená ustavičnou reformu, neustálé obnovování, snahu po lepším,
zdokonalování, pokrok. Česká reformace byla mravní par excelence, proto
odolávala církvi a skrze církev státu, neboť ve středověku církev a stát
činily jeden theokratický celek. Naše reformace vedla k politické revoluci.
Každé důsledné a čestné mravní úsilí vede logicky k reformě a dále k politické
a sociální revoluci. Českou reformací celý národ po prvé postavil a pokusil se
rozřešiti otázku autority v moderním smyslu, také dnes jde o tutéž otázku,
otázka ta nestrpí odkladu a je třeba za každou cenu ji rozřešiti. ". .. "Idea
nejčistší humanity nezakazuje, nemůže zakázati obrany. Právě naše reformace
prohlásila s největší určitostí, že obrana není násilí. Naše reformace dává
toto pravidlo: Odsuzujeme násilí, nechceme a nebudeme ho používati. Avšak
proti násilí budeme se brániti třeba železem. " 6. 7. měl přednášku Dr. Seton-
Watson v Londýně na Kings College s podáním stručných našich dějin, současného
kulturního stavu a osudu Slováků pod útiskem Maďarským. Nastínil Čechy jako
bránu do slovanského světa a prostředníka mezi Anglií a Ruskem. Obdobné
slavnosti konaly se v Americe v New Yorku, Chicagu a v českých obcích.

srpna 1915 22. - založen český týdeník Československá samostatnost ve
Švýcarsku v Ženevě a po vypovídacím rozkazu všem propagandistům k opuštění
Švýcarska byl týdeník přenesen do pohraničního fransouzského Annemassu.
Zahraniční Čechové byli sledováni rakouskými špicly. Při onemocnění Masaryka
lékaři zjistili pokus o jeho otrávení prádlem.

30. srpna 1915 - vykonána soudní prohlídka Masarykova bytu v Praze, na kterou
byla paní Masaryková upozorněna tři dny předem redaktorem C. Duškem.

1. září 1915 - Dr. Beneš byl převeden přes bavorské hranice s falšovaným pasem
a 3. 9. byl na švýcarské půdě se schváleným veřejným prohlášením Maffie k
zastupování národa v zahraničí. Následně rozděleny úlohy: Masaryk do Londýna
na universitu, Dr. Beneš do Paříže, Dr. Sychrava ve Švýcarsku.

6. - 24. září 1915 - Masaryk získával veřejné mínění novinami a přednáškami v
Paříži, kdy česká otázka byla pro francouze zcela bezvýznamná.

V druhé řadě
pak vyhledával cesty k osobám oficiálním, k vrstvám uměleckým a literárním
(Kupka vstoupil do legie s puškou, Štefánik opustil hvězdárnu a stal se
pilotem). Byl utvořen Zahraniční komitét československý. Dr. Beneš pracoval v
Paříži od 17. září a získal spojení s Prahou přes Holandsko pomocí malíře
Filly a jeho ženy. Podzemní spojení s Prahou zajišťoval Dr. Sychrava ze
Švýcarska a zajížděl do Londýna.

14. listopadu 1915 - Zahraniční komitét čs. vydal slavné a navždy památné
prohlášení připravené Masarykem v Londýně, Denisem slohově upravené: "Všecky
české strany domáhaly se samostatnosti národa posud v rámci Rakouska-Uherska,
průběh bratrovražedné války a bezohledné násilí Vídně nás nutí domáhat se
samostatnosti bez ohledu na Rakousko-Uhersko.. Český národ se přesvědčil, že
se musí starat sám o sebe. Rakousko poraženo nejen Ruskem, nýbrž i tím malým,
tak opovrhovaným Srbskem stalo se přívěskem Německa.. Dynastie, žijíc ve
svých absolutistických tradicích, udržuje se jako fantom bývalé světové říše
nedemokratickým spolupanstvím neplodné šlechty, beznárodní byrokracie a
protinárodního důstojnictva. " Četlo se ve Švýcarsku, Francii, Anglii,
Spojených státech, později i v Rusku. V Rakousku o něm věděla jen policie.

Prohlášení vzbudilo pozornost i tím, že bylo vyhlášeno a jím se Čechové
k dohodě v okamžiku, kdy se jí vedlo na bojišti zle, Bulharsko zapřelo svou
slovanskou krev a Rusko se blížilo rozkladu. V té době byl zraněn Štefánik po
pádu letadla na srbském bojišti.

1916 - druhý rok práce Masaryka v cizině:

28. ledna - z Anglie do Paříže, za účelem navázání styků s mocnými lidmi ve
Francii. Dr. Milan Rastislav Štefánik přes další nemocniční pobyt připravil
přes svého známého redaktora deníku Matin interview s Masarykem a jeho
návštěvu u ministerského předsedy Brianda. Masaryk na doporučení poslance
Lemeryho a paní de Jouvenel byl přijat Briandem 3. 2. 1916. Ve světové
revoluci Masaryk napsal: "Předložil jsem mu (Briandovi) mapku Evropy a podal
výklad svého nazírání na válku - podmínkou rekonstrukce Evropy a skutečného
zeslabení Německa, tudíž i jistoty Francie je rozčlenění Rakouska na přirozené
a historicky dané části. Můj výklad byl velmi stručný, takřka jen heslový.
Briand má svou dobrou francouzskou hlavu a postřehl jádro věci ihned. A hlavně
přijal náš plán a slíbil jej provádět. Slyšel jsem od Štefánika, že Briand byl
doopravdy získán. Vyšlo o mé návštěvě oficiální komuniké, k doplnění a získání
široké veřejnosti podal jsem v Matinu (4.

února) laskavostí redaktora pana
Sauerweina stručně náš protirakouský program ve formě interviewu. Výklad jak
se říká, uhodil nejen v Paříži, ale i v ostatních spojeneckých zemích,
nepřepínám pravím-li, že Dohoda naším programem o rozčlenění Rakouska dostala
program positivní...." O rozmluvě přinesly přívětivou zprávu londýnské
Times i jiné anglické listy. Rovněž francouzský vážný Journal des débats
přinesl o prohlášení vřelý článek A. Gouvaina.

Únor 1916 - zřízena Československá národní rada (Coseil national des pays
Tcheques - Národní rada zemí českých) v sestavě Masaryk, Dúrich, Štefánik,
Beneš- generální sekretář se sídlem v Paříži. Stala se výrazem jednoty Čechů a
Slováků. Prvním usnesením bylo zřízení vlastního vojska, které bylo pro
budoucnost rozhodující. Budování vojska bylo rozhodnuto v Rusku, kde bylo
nejvíce našich zajatců.

22. února 1916 - Masaryk měl přednášku o Slovanech ve světě - v podstatě o
panslavismu: "Je velmi pochopitelno, že malé slovanské národy vidí ve velkém
Rusku svého mocného ochránce. Nemůže tomu býti jinak, jsou-li ustavičně
ohrožováni od Němců, Maďarů a Turků a jestliže ostatní velcí národové nejeví o
ně zájmu. Řeknu ještě více - právě západní národové jsou odpovědni za
panrusismus tím, že buď západní a jižní Slovany přímo ohrožují nebo je
nechávají na pospas německé a rakousko-uherské hegemonii. Panrusismus
neudělalo ani Rusko ani ostatní Slované. Naopak národové slovanští přesto, že
jsou německým nebezpečím stále ohrožováni, zůstávají žárliví na svou
individualitu a nezávislost Politický panrusismus a panslávský centralismus
jak nám je líčí Němci a Maďaři, nebyly nikdy v našem programu."

Konec února 1916 - divoký útok Němců na pevnost Verdun - těžiště války na
západě. Umírá Lord Kitchener - naděje Anglie - potopen na křižníku Hamshire na
cestě do Ruska s úkolem vypracovat Rusům válečný plán proti Rakousku.
Neúspěchy v Dardanelách.

19. října 1916 - vyšlo první číslo nově založené týdenní revue The New Europe
- Nová Evropa v Londýně z podnětu a v duchu Masarykově s úvahou Střední Evropa
odhalující pangermánské snahy Německa se zachováním Rakouska-Uherska,
oslabením Ruska a Slovanů s konečným cílem zničení Anglie.


1917 - třetí rok práce Masaryka v cizině:

10. ledna 1917 - společná nota Spojenců k dotazu Wilsona jejíž součástí byla i
věta: "Osvobození Italů, Slovanů, Rumunů, Čechoslováků od cizí vlády. "
Zásluhu na samostatném uvedení naší budoucí státnosti měl Briand.

Se zánikem
Rakouska-Uherska je uplatněn i zánik Turecka. V anglickém tisku se proti naším
ambicím ozvali radikální liberálové a leví germanofilští socialisté. V průběhu
novinářského souboje Masaryk uveřejnil 13 článků v době od 29. 10. 1916 do 6.
5. 1917 z toho dva zvláště zajímavé: Kdybych byl Kaiserem z 12. 11. 1916 a Zda
bychom se měli modlit za Františka Josefa? z 3. 12. 1916. K německým nabídkám
míru poznamenal: Mír bez vítězství znamená demoralizaci Evropy, mír
s vítězstvím znamená demokratizaci Evropy. Našemu odboji prospěly důstojné
vlastnosti anglického tisku.

27. ledna 1917 - Československá samostatnost přinesla Masarykovo prohlášení
jménem Československé národní rady v Paříži jako kritiku na provinění poslance
Dúrycha v Rusku proti zásadám Národní rady.

24. března 1917 - ve Večeru byl otištěn článek V cizích službách, dodaný
rakouskou policií s pohrůžkou zastavení listu - v dalších dnech v ostatních
listech podávající první oficielní zprávu o činnosti Masaryka v zahraničí,
která byla uveřejněna na domácí půdě.

31. března 1917 - Císař Karel I dopisem presidentu Francouzské republiky
Poincarému nabízel Dohodě separátní mír se slibem, že se zasadí o vrácení
Elsaska a Lotrinska. O tajných jednáních se dovídali Masaryk i Beneš. Měli tak
možnost čelit hrozícímu nebezpečí. Masaryk žil v Anglii v Londýnské čtvrti
Hamstead, téměř na venkově s dcerou Olgou. Z Praha dostával zlé zprávy o
rodině, která byla pronásledována, dcera Alice vězněna po dobu osmi měsíců.
Bylo mu
vyhrožováno smrtí členů rodiny, jestliže se nevrátí do Rakouska. Proces proti
Dr. Kramářovi se táhl dva roky až do amnestie císaře Karla I v červnu 1917. V
Timesech byl dokonce otištěn nepravdivý telegram, že Masaryk byl odsouzen k
smrti. Zprávu Masaryk užil ve své Pařížské přednášce.

6. duben 1917 - Spojené státy ve válce s Německem.

6. květen 1917 - v Kyjevě se konal sjezd delegátů českého vojska, zajatců a
čechoslováků na Rusi usedlých. Sjezd uznal Masaryka za jediného representanta
československého národa. Masaryk zahájil nejdříve styky s představiteli ruské
vlády a s vůdci politických stran a směrů. Pohyboval se v kruzích
universitních a akademických a dále s představiteli spojeneckých vlád a zemí.
Snažil se vzpamatovat ruského ducha v představitelích vlády a ve veřejném
mínění. Pořádal schůze v Petrohradě, Moskvě i Kyjevě, psal do novin, byly s
ním uveřejněny rozhovory s výkladem o československém vojsku a o jeho
osvoboditelském programu.

Podal výklad o ohrožení Německem.

29. května 1917 - na koncertu - meetingu všeruského spolku vojenských aviatiků
v Alexandrovském divadle v Petrohradě udělal Masaryk půlnočním projevem
senzaci dne. Projev pronesl rusky, kdy vyložil válečné cíle Spojenců a
Ústředních mocností a nakonec vyzýval Rusko k energické válce a zakončil
slovem "Na karaul!" - (Na stráž!). Divadlo hřmělo souhlasem.

31. května 1917 - Masaryk promluvil k Čechům a Slovákům v Rusku usedlým v
československém spolku v Petrohradě. Popsal historii naší zahraniční činnosti
od začátku války. Nastínil podmínky získání a udržení samostatnosti. Řeč byla
otištěna v Čechoslováku i v brožurce pod názvem Naše práce a úkoly. 2. července 1917 - bitva u Zborova a následně u Tarnopole. Chrabrost
československého vojska s dovedností a vytrvalostí kryla ústup Rusů, což vedlo
ke změně názoru vojenského velení a došlo k rozšíření brigády na čtyři pluky s
rozšířením záložního praporu. 3. 7. 1917 poslal Masaryk vzkaz a pozdrav našim
zajatcům v Čechoslováku k trpělivosti. 7. 7. 1917 ústup ruských vojsk, kdy tři
pluky čs. brigády kryly ústup s ohromnými ztrátami. Ještě v půli července
získali si zásluhu o pád Kaluže a Stanislavě. Následoval již jen ruský rozvrat
a ústup od 3. 8. 1917.

28. srpna 1917 - Masaryk promluvil v Moskvě na veřejné schůzi s následným
provoláním České veřejnosti, které vyšlo v Kyjevském Čechoslovanu 31. 8. 1917.
V Utro Rossiji vyšel 1. 9. interview s Masarykem na téma politický stav Ruska
s tím, že druhá část revoluce Rusko teprve čeká s vytvořením státní správy,
kdy po carismu nezbylo zhola nic: "Největším nebezpečím pro revoluci je
trpnost Ruska."

12. září 1917 - v Petrohradě na schůzi Odbočky národní rady přednesl Masaryk
svá pozorování o vojsku a nezbytnosti jeho řádného vyzbrojení. 18. 9. vydal
výzvu k Čechům a Slovákům: "Vyzývám Vás, bratři zajatci, abyste vstoupili do
našeho československého vojska. Vstupte všichni!". Již 2. 10. mohl s radostí
oznámit, že křížová cesta za budováním čs. korpusu (armádního sboru) je
konečně skončena. V odůvodnění právního ospravedlnění vyzbrojení čs. vojska
zajatci, Masaryk uvedl, že podle našeho státního práva kterého jsme se nikdy
nevzdali, jsme dosud naprosto nezávislým státem: roku 1526 spojily se
samostatné Čechy se samostatnými Uhrami a se samostatnými Zeměmi rakouskými.
De lege trvá tento právní stav posud.

To je podstata našeho státoprávního
boje...

V Ukrajině byla vyvěšována vyhláška - prohlášení ozbrojené revoluce a
válečného stavu mezi Čechoslováky a Ústředními mocnostmi: "Činíme všechny
členy habsburského a hohenzollernského rodu odpovědny za osud našich zajatců a
přísaháme, že pokud z nás jeden zůstane na živu, na protiprávní popravení
našich zajatých bratří odpovíme stejnou odvetou..."

15. října 1917 - v Petrohradě se konala schůze odbočky a z ní odjel Masaryk na
pozvání rumunské vlády přes Kyjev do Jass na jednání s rumunskými ministry a
se zástupci všech spojeneckých států konané ve dnech 23. a24. 10. Posouzením
na místě dospěl k názoru, že čs. armáda na rumunskou frontu jít nemůže. Jednak
pro nezabezpečené zásobování 50. tisícové armády a pro pochybnosti, že se
ruská demoralizovaná armáda ani Rumunsko neudrží ve svém odporu nepříteli. To
se potvrdilo 9. 12. 1917 zahájeným jednáním o příměří. 27. 10. Masaryk
narychlo odjel z Jass pro blížící se termín konání mezispojenecké konference v
Paříži. Při překročení hranic dostaly se mu do rukou instrukce pro Skobeleva,
které páchly již čirým bolševictvím, odchylovaly se od zásad zahraničního
ministra Tereščenka pro jednání pařížské konference.

Protestoval proti tomu obšírným listem Výkonnému výboru sovětů, kdy instrukce
mlčela o sebeurčení Čechů a Slováků. K jednání s Výkonným výborem zřejmě již
nedošlo. K nápravě došlo v usnesení o řešení všech národnostně územních
otázkách plebiscitem. Od 28. 10. po celý týden řešil v Kyjevě vojenské otázky
naší armády, kde se již projevovaly bolševické vlivy se založením stranické
organizace Svoboda podrývající vojsko i zásady Masarykovy. Promluvil ještě ke
Kozákům na všeruském sjezdu Kozáků v Kyjevě a po slavnostním průvodu a odjezdu
z města přijel asi 3. 11. 1917 do Petrohradu. Začal pracovat na chystané knize
Nová Evropa. Po vypuknutí revoluce - vyhlášení bolševického převratu 7. 11.
zaslal do Kyjeva telegram: Zachovat nestrannost, nemíchat se do ruských sporů!
Jeho přátelé se dověděli, že v těchto dnech a zmatcích měl být Masaryk usmrcen
na podkladě německo-rakouského komplotu. Na naléhání přátel opustil Petrohrad
a odjel do Moskvy 10. 11. 1917 uprostřed boje bolševiků s vojskem Kerenského.
Pěšky šel do hotelu National, kam nebyl vpuštěn. Stačil vskočit do dveří
hotelu Metropol, těsně před jejich zavřením. V hotelu byli skryti vojáci
důstojnické školy (junkeři) a hotel byl potom po šest dní a nocí obléhán
bolševiky, střílejícími do hotelu z pušek, kulometů i děl. Historii svého
obležení a nebezpečí vypsal Masaryk v Dopisu Plechanovovi, který byl otištěn
v listu Jedinstvo. V hotelu byl pod jménem Marsden. Po té, co dal o sobě vědět
telefonem byl vysvobozen z hotelu a odjel do Kyjeva za naším vojskem.

22. listopadu 1917 - začal Masarykův nejnapínavější a nejdelší pobyt v Kyjevě
(do 22. 2. 1918).

Po příjezdu vydal rozkaz Všem plukům československého
armádního sboru s nabádáním ke klidu, neutralitě a odmítnutí využívání vojska
k nevojenským službám. Rozvratnou činnost dále konal Dúrich a Dědina ve snaze
získat vojsko k boji proti bolševikům, čehož bylo následně zneužíváno proti
čs. vojsku. Na zákrok profesora Maxy učiněno konec těmto snahám.

12. prosince 1917 - v kyjevském cirku došlo ke kongresu národů v Rakousku-
Uhersku utlačovaných s prvním slovem Masarykovým. Z podnětu kongresu naši
začali vydávat Československý deník - orgán čs. národní rady a svazu čs.
spolků na Rusi. V něm byl otištěn po vyhlášení války Spojenými státy Rakousku-
Uhersku Masarykův dopis Wilsonovi s návrhem o pásmu malých národů od Severního
mysu po mys Matapan. 19. 12. na schůzce Odbočky Masaryk přečetl Benešovu
depeši z Paříže o plném uznání práce Čechů americkou vládou se vznikem
autonomní armády. Ve Francii utvořena komise pro front orientální a pro ruské
záležitosti s pomocí Čechů.

1918 - čtvrtý rok práce Masaryka v cizině:

25. ledna 1918 - Ukrajina se odtrhla od Ruska, když v Brestu - Litevsku
uzavřela mír s Rakouskem a Německem a byla Ústředními mocnostmi uznána za
samostatný stát. Na Ukrajině se rozpoutala občanská válka, ve které nastala
pro naše vojsko velice špatná situace. Masaryk jednal v Kyjevě s ukrajinskou
vládou o vypovězení smlouvy Čechoslováků s Ukrajinou neboť naši vedli válku
proti Ústředním mocnostem. Jednání dokončeno 26. 1. 1918.

8. února 1918 - bolševické ruské Muravjevovo vojsko dobylo Kyjev po deseti
denním obléhání. Za účasti dohodových zástupců Masaryk uzavřel s Muravjevem
10. 2. smlouvu a 16. 2. dostal i zaručující listinu o dojednaném.

1. dubna 1918 - Masaryk přijel do Vladivostoku. Během denního pobytu získal
informace ze světa a odeslal listy do Paříže, Londýna a Ameriky. Pro překážky
nemohl cestovat lodí přímo do Ameriky, ale mandžuskou drahou musel přejet
celou Koreu do Fusanu a do Tokia, kam dorazil 8. dubna 1918. V Tokiu byl
požádán americkým vyslancem o memorandum pro presidenta Wilsona o stavu Ruska
a bolševictví. Důvěrné memorandum podává svědectví o Masarykově "jasnovidství"
- vklad do příštího rozvoje věcí ruských i světových a že se v předpokladech
nemýlil: "Spojenci měli by uznat bolševickou vládu (de fakto, o uznání de jure
netřeba diskutovat) , .. budou-li Spojenci s bolševiky v dobrém poměru budou
moci mít na ně vliv.. Znám slabé stránky bolševiků, avšak znám také slabé
stránky ostatních stran - nejsou lepší ani schopnější. Hnutí monarchistické je
slabé. Spojenci ho nesmějí podporovat.

Kadeti a sociální revolucionáři se
organisují proti bolševikům, nečekám od těchto stran nějaký větší úspěch...
Bolševici udrží moc déle, nežli jejich odpůrcové předpokládají, oni umrou jako
všecky ostatní strany na politický diletantism - je kletbou carismu, že
nenaučil lid pracovat, administrovat, .. všecky malé národy na východě
(Finové, Poláci, Estonci, Lotyši, Litevci, Čechové se Slováky, Rumuni atd.)
potřebují silného Ruska sice budou vydáni na milost a nemilost Němců a
Rakušanů. Spojenci mají Rusko podporovat za každou cenu a všemi prostředky.
Podrobí-li si Němci Východ, podrobí si potom Západ.. Japonci doufám, nebudou
proti Rusku, to by hovělo Němcům a Rakušanům, naopak Japonci by měli bojovat
se Spojenci - trhlina mezi Japonskem a Německem by se rozšířila. Na Sibiři
není větší anarchie než v Rusku.. " Memorandem japonské vládě se ještě staral
o japonskou pomoc pro odjezd našeho vojska z Vladivostoku do Francie. 19. 4.
odjel lodí do Jokohamy a 20. 4. odplul do Kanady.

19. června 1918 - Masaryk pozván k presidentu Wilsonovi ve věci Německa a
Rakouska s přáním sdělovat presidentovi názory na věci časové. Jeho vliv na
Wilsona sílil.

2. července 1918 - vydal státní sekretář Lansing prohlášení: "Od vydání
rozhodnutí této vlády z 29. 5. 1918 týkajícího se národnostní tužby
Čechoslováků a Jihoslovanů snažily se rakousko- uherské vládní kruhy a s nimi
spřízněné živly znehodnotit a falešně vyložit naše slavnostní prohlášení. Aby
tu tedy nebylo nijakého nedorozumění o smyslu našeho prohlášení, státní
sekretář vyjadřuje další stanovisko Spojených států: všechny větve slovanského
plemene budou úplně osvobozeny zpod německé a rakouské nadvlády."

22. srpna 1918 - H. Cabot Lodge z Massachusettsu, senátor - předseda výboru
pro věci zahraniční, přednesl v Senátu ostrou řeč proti Rakousku- Uhersku,
jejímž jádrem bylo: "Chceme-li zabezpečiti mír národů, je naší svrchovanou
povinností hleděti k tomu, aby si Slované, úpějící nyní pod rakouskou vládou -
Jihoslované a Čechoslováci, kteří byli hrubým násilím vehnáni pod německé jho,
jimi nenáviděné, mohli zbudovat samostatné státy. " Na rozhodování Spojených
států měly vliv informace o Sibiřské anabasi československého vojska s
přislíbenou pomocí. Zprávy do Evropy přicházely s měsíčním zpožděním.

2. září 1918 - po jednání přišlo "Uznání Spojených států československé
myšlenky. " Uznána Národní rada za vládu de facto včetně styku za účelem
vedení války proti společnému nepříteli: císařství německému a rakousko-
uherskému. 13. 9. psal ministr vnitra Lane ve Wilsonově kabinetě: ..

Je to
veliký svět - ne? A jeho největší romantikou není ani ten fakt, že Wodrow
Wilson je jeho pánem, nýbrž postup Čecho-slovanů pěti tisíci mil ruské Asie -
armáda na cizím území, bez vlády, bez pídě země, jež je uznávána jako národ.
To vzněcuje mou obrazivost, myslím, jak nic jiného, ve válce se neučinilo od
té doby, co král belgický Albert vydržel u Liége."

6. září 1918 - demonstrační schůze v Madison Square Garden v New New Yorku na
počest markýze La fayeta a čtvrtého výročí bitvy na Marně. Čs. národ byl
úředně zastoupen (po prvé od svého uznání vládou USA) Masarykem a Hurbanem.
Hlavním řečníkem byl bývalý president Theodor Roosevelt.

13. a 15. září 1918 Masaryk mluvil na dvou schůzích v New Yorku.

18. září 1918 - na podkladě informací Masarykových, vyžádaných Wilsonem,
přijal Wilson generála Janina, který hodlalpřevyít velení Čs. armády na Sibiři
za chorého Štefánika.

27. září 1918 - definitivně zamítnuta vojenská pomoc našim legiím na Sibiři.
Rovněž hmotná pomoc Rusku byla zamítnuta přes Masarykovy ostré protesty o
rozhodování bez znalosti na místě. 15. října 1918 - francouzská vláda jako
první uznala pařížskou Národní radu československou za skutečnou vládu na
podkladě žádosti Masaryka a dr. Beneše u dohodových vlád. Uznání ostatních
dohodových vlád následovalo v několika dnech.

16. října 1918 - vydal císař Karel I manifest ve Vídni, jenž národům rakouským
sliboval hory, doly a mluvil řečí svůdnou, jakou Habsburkové k národu našemu
nikdy nemluvili od roku 1526. Ten kritický okamžik ! (Žádost o příměří podána
5. 10. 1918. Wilson se 8. 10. 1918 obrátil s otázkou, jaký je pravý smysl
mírové nabídky do Berlína. 14. 10. definitivně Wilson odmítl nabídku příměří s
odkazem, že se Německo má obrátit na Spojence. 15. 10. byl náčrt Deklarace
Nezávislosti rozeslán k dobrozdání americkým přátelům, 17. 10. předáno
Masarykovi konečné
znění a téhož dne kabelovánodo Paříže dr. Benešovi a do Vladivostoku dr.
Štefánikovi. V pátek ráno 18. října 1918 byla ohlášena konstituce Zatimní
vlády a vydána Deklarace Nezávislosti a v domě v němž Masaryk, jako předseda
Zatimní vlády bydlil, byly vyvěšeny prapory svobodného státu československého.
Před polednem byly odevzdána Deklarace Wilsonovi a Lansingovi, v 16. hod.
tisku, kde byla otištěna 19. 10. pod názvem Prohlášení nezávislosti
československého národa ze dne 18. října 1918. Dnem 18. 10 datována odpověď
Wilsona Rakousku-Uhersku ve smyslu, že se nemůže zabývati předloženým návrhem,
protože od jeho poselství ze dne 8. 1. 1918 nastaly jisté události největšího
významu, jež nutně změnily
koncepci a odpovědnost Spojených států.

23. října 1918 - Masaryk svolal sjezd Demokratické unie Střední Evropy do síně
nezávislosti ve Filadelfii. 26. 10.

sjezd vydal prohlášení o nabídce svých sil
Spojencům v boji proti společnému nepříteli a požadavku umožnění svobodného a
přirozeného ideového vývoje kteréhokoliv státu se svou vlastní vládou s
utvořením ligy národů světa na pojištění práva a míru mezi národy. Unie již
předsedal Masaryk zastupovala a představovala zájmy a ideové souručenství
deseti milionů emigrantů ve Spojených státech a šedesáti pěti milionů duší ve
střední
Evropě. Současně bylo Masarykovi předáno memorandum Uhro- Rusínů -
Podkarpatsko - ruského národa na společnou autonomii s Československem (8. 5.
1919 byla Podkarpatská Rus připojena k ČSR).

2. listopadu 1918 - dva dny před uzavřením příměří posílá Masaryk armádní
rozkaz vojákům do Ruska, Itálie a Francie o skutečnosti existence čs. státu,
když předtím 29. 10. kabeloval Dr. Benešovi do Paříže rozkaz o demobilizaci
všech vojáků narozených na území našeho státu s jejich následnou organizací do
vojenských jednotek s naším velením s pokyny pro okupaci Slovenska před
obranou Maďarů a o přesunech našich vojsk z Ruska, Francie a Itálie.

4. a 5. listopadu 1918 obdržel Masaryk dva kabelogramy - první ze Ženevy s
pozdravy a vděky od Kramáře, Staňka, Klofáče, Habrmana, Kaliny, Preise a
Svobody, druhý od Beneše s vysvětlením jak bude organizována vláda a o potřebě
urychleného návratu Masaryka do vlasti.

9. listopadu 1918 - se vzdali trůnu Vilém II i korinní princ s následným
útěkem do Holandska. Po revolucích v maďarsku a ve Vídni se císař Karel I
zřekl trůnu.

14. listopadu 1918 - se národní výbor proměnil v revoluční Národní
shromáždění, říšský sněm, který zvolil TG Masaryka presidentem republiky
Československé.

15. listopadu 1918 - president Masaryk se rozloučil s presidentem Wilsonem,
při čemž Masaryk přednesl své přesvědčení, že se s příměřím na bojišti nemá
spěchat, válku vésti dále tak, aby Spojenci donutili německou armádu složit
zbraně a po případě aby vtáhli do Berlína a tak přiměly nejširší vrstvy
německého národa uvěřit ve strategickou porážku Německa a Rakouska-Uherska.
Rovněž vyslovil názor, že by Wilson neměl chodit do Paříže na mírová jednání
osobně. Obavy Masaryka se bohužel vyplnily již v roce 1919. President Masaryk
opustil Ameriku 20. 11. lodí Carmania.
9. 11. uvítán v Anglii - v londýně, 7. 12. přijel do Paříže a navštívil naše
vojsko v Darney, raněné ve špitále. Seznámil se s Clemenceauem. 15. 12. byl v
Modane v Italii a v Padově ho čekal italský král. Navštívil naše vojsko u
Padovy a 17. 12. odjel do vlasti s oddílem legionářů. 20. 12. 1918 stanuli na
hranicích Čech a nocovali v Č. Budějovicích.

21.

prosince 1918 - vjel president Masaryk do Prahy, kde byl velkolepě
přivítán národem - dr. Šámalem, starostou pražským, předsedou Národního
shromáždění Fr. Tomáškem a dr. Kramářem ve funkci ministerského předsedy. Ve
dvoraně nádraží byl osloven důstojnou řečí Aloise Jiráska. Triumfální vjezd
presidenta končil se ve starobylé sněmovně na Malé Straně, kde po 4. hod.
odpolední Masaryk vykonal slib. Poté odjel do sanatoria ve Veleslavíně k
churavé paní Charlottě Masarykové. Večer strávil mezi přáteli na Hradě, kde i
ponejprve spal "vlastně nespal". 22. 12. přednesl president na hradě své první
poselství: "Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na
hlavy naše uvedeného, vláda věcí Tvých k Tobě zase se navrátí , o lide
český.. " (z Komenského Kšaftu). "Proroctví - modlitba Komenského vyplnila se
doslova, náš národ je svobodný a nezávislý a vstupuje vážen a podepřen
všeobecnou sympatií do společnosti evropských národů". Po rozvedení úkolů po
čestné revoluci pokračoval: "My jsme vytvořili náš stát, tím se určuje
státoprávní postavení našich Němců, kteří původně do země přišli jako
emigranti a kolonisté. Přeji si upřímně, abychom se co nejdříve dohodli. Jako
německé, tak i maďarské menšiny budou požívat všech občanských práv. Maďaři
byli dost krutí, že mluvívali: Slovák není člověk - my jim nebudeme oplácet
zlým. " Presidentovým poselstvím byla zahájena práce v chaosu a nad chaosem
státu i jeho obyvatel. Našli jsme po válce zemi zuboženou a vyloupenou s
odbojem tří milionů Němců, sporné hranice státu, kde území bylo nutno zabírat
vojensky, tekla krev. Byl jeden úkol: získat pro stát všechny ostatní
národnosti a získat uznání Evropy i světa naší státní správě.

Rok 1919 - Přijata zatimní ústava a záborový zákon z 16. 4. k předpokládané
pozemkové reformě, osmi hodinová pracovní doba, podpora v nezaměstnanosti a
zákon o ochraně nájemníků. Během jara došlo i k rabování obchodů a tlaku
sociálních demokratů na Národní shromáždění "Pošleme na vás ulici!"

17. května 1919 - promluvil president k dělnictvu ve Škodových závodech
v Plzni se soc. dem. ministrem Habrmanem.

15. června 1919 - konaly se první obecní volby v nichž zvítězili sociální
demokraté. Národní demokracie s Kramářem vystoupila z vlády ještě v červnu s
ohlášením politiky volné ruky a 8. 6. ustavena nová vláda socialisticko -
agrární s premierem Tusarem.

Tím odešel Dr Kramář z vlády a začal v Paříži
dělat vlastní osobní politiku - ruskou se snahou organisuvat zásah v Rusku. Za
Tusarovy vlády bylo přijato nejvíce zákonů sociálních a socialistických s
nezbytnými zahraničnímí půjčkami (platy státních zaměstnanců, zákon o
válečných poškozencích, zákon o účasti horníků ve správě dolů a podíly na
zisku, zákon o rozluce manželství a zrušení celibátu učitelek).

28. října 1919 v poselství president hovořil o socializaci, o bolševictví, o
intervenci proti Rusku, o potřebě zbavit se jazykových sporů a o potřebě
harmonie mezi zahraniční a vnitřní politikou. Důrazně odmítl volání po
presidentské diktatuře. Upozornil na neblahé dědictví z Rakouska: jedni lidé
jeví jistou bázeň před odpovědností, jiní mají málo smysli pro stát. K
intervenci vůči Rusku pravil: "Já od srdce přeju Rusku brzkého ozdravení,
přeju si Rusko mohutné, ale demokratické. Rusku můžeme nejlépe pomoci,
jestliže pomůžeme sobě. Politika opravdu česká a slovenská bude podporou a
pomocí Rusku a Slovanstvu."

Rok 1920 - 29. února byla přijata ústava a volební řád se soustavou poměrného
zastoupení. Masarykovi vyhrazena možnost i třetí volby. 7. března u
příležitosti 70. narozenin pronesl president projev o socialismu,
republikánství a o době lidskosti. 25. května se Masaryk podrobil nové volbě.
Vydán spis Masaryk Osvoboditel s autorstvím J. Herbena, Rádla a B. Odstrčila.

18. a 25. června 1920 - v parlamentních volbách těsně vyhrála soc. demokracie
před německými stranami. Na podzim poklesem 26. poslanců komunistického bloku
v soc. demokratickém klubu, převzala vedení státu vláda úřednická pod vedením
J. Černého presidenta země moravské.

24. září 1920 - po nepokojích ve městech i na venkově, podněcovaných
komunistickým hnutím ovlivněným obrazem současného Ruska, hovořil president k
dělnictvu v Příbrami a na Březových Horách. Tři jeho významné projevy vydány v
brožuře: O bolševictví r. 1921. Bylo z velké části Masarykovou zásluhou, že
bolševická stávka a pokus o převrat v prosinci 1920 skončily se nezdarem ve
třech dnech.

Rok 1921 - President těžce onemocněl po celé první tři měsíce roku, kdy byla
obava o jeho život. Zotavoval se v létě na ostrově Capri a 18. 7. navštívil v
Římě italského krále, na zpáteční cestě navštívil presidenta rakouské
republiky Hainische. 16. -22. září president navštívil moravská a slovenská
města se zastávkou na Bradle, kde byl pochován dr. Štefánik.

26. září 1921 - úřednická vláda byla vystřídána parlamentní vládou dr.

Beneše
se všenárodní koalicí jako v r. 1918 včetně Hlinkovy slovenské strany. 23.
října jsme museli mobilisovat neboť v Pešti se stal králem Uherským de facto
císař Karel I a my musili dokázati, že trváme na smlouvě versailleské a že
nedopustíme v Uhrách monarchii. Vojenská akce byla jak na rozkaz Dohody, tak i
vlivem Malé Dohody (Československo, Jugoslávie, Rumunsko) , což byla myšlenka
Masarykova. Myšlenka se osvědčila a provedení její dr. Benešem vykonalo dobré
služby všem
zúčastněným státům. Šlo o první organizaci Střední Evropy.

Rok 1922 - plynul v presidentově životě za vzrušujících událostí. Na Nový rok
učinil vůči předsednictvu Národního shromáždění prohlášení též o pozemkové
reformě a proti komunismu. Prohlášení způsobilo nespokojenost agrárního deníku
k uplatněné potřebě oprav stávající pozemkové reformy. V polovině roku odjel
president na Capri, kde začal psát Světovou revoluci -válečné paměti. Napsal
též článek Slované po válce, který vyšel v anglické revui a též česky. 17. -
24. září navštívil východní Čechy včetně Semil, Železného Brodu, Malé Skály,
Kutné Hory,
Čáslavi, Přelouče a Pardubic.

7. října 1922 - po přijetí Hlinky do opozice a zhoršení vztahů s německými
stranami, postoupil Beneš místo vládě Švehlově s nastalou dobou částečného
klidu.

28. října 1922 - president měl projev k zástupcům katolické církve o rozluce
státu a církve. 15. prosince přijal poslance a senátory slovenské včele s
Hlinkou a dal jim poučení o pittsburské dohodě včetně vazby na přijetí ústavy
29. 2. 1920.

Rok 1923 - Smrtelný výstřel na Rašína v lednu ohlašoval nepokojnou dobu. Rašín
byl Masarykovým spolupracovníkem od počátku války. V den úmrtí 23. února
napsal president dopis ministru vnitra J. Malypetrovi s ohlášením daru 1.
milionu korun na Rašínův fond k výchově.

13. května 1923 - zemřela paní Charlotta Masaryková. President jí věnoval ve
Světové revoluci památná slova. Obraz své ženy vykreslil v Hovorech s K.
Čapkem.

Během roku navštívil celu řadu měst a přes léto se zotavoval v severní Africe
a v Lánech. 16. října zahájil president zahraniční návštěvu Francie, Belgie a
Anglie v Paříži a ukončil 25. 10. v Londýně. Z návštěvy bylo zřejmé, že ČSR
stojí pod ochranou evropského veřejného mínění. Po pěti letech republiky stál
náš kurs vysoko.

Rok 1924 - President se zotavoval v sicilské Taormině i se členy své rodiny po
dobu dubna a května.

Vrátil se k řešení mnoha nepříjemností, kdy se už delší
dobu stával terčem útoků se snahou zeslabit význam presidenta osvoboditele a
zásluhy legionářů, které oslovil na nádvoří Hradu 29. června. V roce 1922
vyšla též zlovolná knížka Osvobozenecká legenda, navazující na spor žurnálů a
stran, kdo má větší zásluhy o naše osvobození, zda zahraniční vůdcové či
domácí, kteří provedli převrat v Praze 28. 10. 1918. Spor byl vyvolán zlobou
proti Masarykovi.

Rok 1925 - den Husův - 6. červenec byl prohlášen za národní svátek. Oslav se
zúčastnil i president. Papežský nuncius na protest opustil Prahu. Tím Vatikán
urazil city našeho národa. Odvolán byl náš vyslanec z Vatikánu.
- po tři roky řídila politický život Pětka - jakási oligarchie se vší mocí.
Pět stran si rozparcelovalo všechny mocenské pozice, porušovalo zákony i
ústavu.
- u příležitosti 75. narozenin president vydal knihu o světové válce - Světová
revoluce jejíž hrdinou je československý stát.

Říjen 1925 - skončila konference v Locarnu, Německo bylo přijato do
Společnosti národů.

15. listopadu 1925 - vypsány volby, kdy koalice den před volbami si ještě
stačila rozdělit 23. mil. Kč z ministerstva zásobování jako vyvrcholení
kořistnictví jednotlivců. Ministerská rada presidentovi zakázala posílat
soukromé dopisy a telegramy. Nesměl ani telegrafovat náboženskému sjezdu do
Stokholmu, nesměl projevovat sympatie a nesympatie soukromým osobám, chodit na
pohřby vyjma ministrům pokud zemrou ve službě a pod. Povolební Švehlova vláda
při změně poměru sil v parlamentu vydržela do 17. 3. 26.

Rok 1926 - v březnu povolán opětně moravský zemský president Černý k utvoření
úřednické vlády jako prozatimní a proto nedělala nic nového. Tři největší tzv.
občanské strany se dohodly odstranit Masaryka a nastolit za presidenta Švehlu
s cílem mít katolíka na pesidentském stolci. V té době poslanec Stříbrný,
ministr ovládající stranu národně socialistickou se zřejmě připravoval na
převrat. Jeho plán se provalil ve spojení s aférou Gajdovou po sokolském sletu
v červenci 1926. Po odhalení styků se sovětskými činiteli a fašistickým
hnutím, byl Gajda odstaven a Stříbrný vyloučen ze strany. Slet ukázal skutečný
stav smýšlení lidu v rozporu s politickými vůdci vedoucích stran. Za Masarykem
stáli legionáři, sokolstvo a český lid.

18. června 1926 - vyšel v Lidových novinách rozhovor Karla Čapka s presidentem
o přepolitizovanosti a znechucení politikou i se slovem o žurnalistice.

27.

června 1926 - president promluvil k veřejnosti a prohlásil, že úřednická
vláda nevznikla na jeho přání ale z obtíží v koaliční vládě, že nemůže býti
řeči o krizi parlamentarismu a demokracie proto, že jsme v samých začátcích
demokratismu. Je jistá krise stran... "Vím dobře, že nespokojenost nevzniká
jen z důvodů politických nýbrž i mravních, vím, že lidé slušní jsou přímo
uráženi četnými korupčními aférami. Sdílím ty pocity a doufám, že tato mravní
rozhořčenost nabude dostatečné síly.. " K otázce testamentu pravil : "Máme
přece politický testament Palackého a velmi dobrý, v stručnosti, abychom se
vzdělávali a podle toho vzdělaného rozumu jednali. A tak tedy politiku
rozumnou a poctivou, toť vše."

10. - 13. července 1926 - president navštívil severovýchodní Čechy od Hořic po
Kostelec nad Ohří.

léto 1926 - president žil v Topolčiankách. V srpnu byl přítomen v Turčanském
Sv. Martině otevírání Štefanikova musejního domu a odhalení pomníku Svetozára
Vajanského Maticí slovenskou s citováním přísloví "Viacej božej milosti ako
ludskej zlosti."

7. září 1926 - vyšel v Prager Tagblattu rozhovor Dr Rychnovského s presidentem
o německé otázce a o právu i povinnosti účastnit se vlády. Podal veřejnosti i
podrobnou zprávu o Gajdově aféře. Promluvil o fašismu ".. Fašismus je
anonymní společnost nespokojených a odmítnutých s omezeným ručením k výrobě
politických báchorek a raubířských historek... Fašismus je měřítkem politické
desirientace buržoasie a má proto jenom význam, že se vyvinul pod egidou
frakce národně demokratické strany, .. fašismus je patologická sedlina této
krise uvnitř národní demokracie."

12. října 1926 - A. Švehla po návratu z ciziny utvořil nový kabinet se vstupem
dvou německých stran. Na naléhání presidenta zůstal ministrem zahraničí Dr. E.
Beneš. Vláda byla poznamenána trvající nepřítomností socialistických stran a
tím na stráži byl ponechán jen president, navíc vystaven trvalým útokům, které
jen zakrývaly boj proti pokrokové republice- (G. Moudrý, Národní listy
"Unaven", V. Dyk - epigram, Lev Borský - výklady, že Masaryk nebyl osvoboditel
sám.. K. Horký - osočení ve vztaku ke Kramářovi za války.

Rok 1927 - president odjel na dovolenou se zastávkou 9. 3 v Ženevě
s neoficiální přítomností ve schůzi Společnosti národů, odtud odjel do Egypta,
Palestiny a Řecka. Vrátil se těsně před presidentskou volbou.

27. května 1927 - Masaryk byl zvolen po třetí presidentem 261. hlasy - 13 nad
3/5 většinou. Byl zvolen poprvé Čechy i Němci a nebyl by měl bez Němců
většiny. Vyšlo třísvazkové dílo Dr E.

Beneše Světová válka a naše revoluce,
dosvědčující Masarykovy myšlenky a ruce od roku 1914 až po návrat do Praha v
roce 1918 proti všem pomlouvačům.

Rok 1928 - úzkostí pokrokových lidí byla třetí Švehlova vláda bez
socialistických stran. Šlo o zpátečnictví. Do většiny vstoupila slovenská
ludová strana Hlinkova. Důsledkem byla reforma veřejné správy opuštěním
župního zřízení, které bylo již dva roky na Slovensku zavedeno a dobře se
osvědčilo. Bylo obnoveno zřízení zemské, bližší luďáckému volání po autonomii.

březen 1928 - Švehla onemocněl a rok zůstal vzdálen vlády.

duben 1928 - president odpověděl K. Čapkovi: "Ptáte se mne na spor o to mé tak
zvané levičáctví. Řekl jsem jednou, že vývoj jde nalevo. Opakuju to i dnes,
ale užil bych raději slova vpřed jako protikladu k reakci."

9. června 1928 - president navštívil v Brně jubilejní výstavu soudobé kultury,
též byl položen základní kámen právnické fakulty Masarykovy university.

1. července 1928 - Bratislava se stala ústředním orgánem pro Slovensko s
vlastním zemským presidentem. Sáhlo se i na vymoženosti sociální.

27. října 1928 - president přijal deputaci socialistického dělnictva včele s
Tomáškem. Vyjádřil stanovisko ke spolupráci všeho dělného lidu aby se
republika slušně udržela.

28. října 1928 - vrcholí jubilejní slavnosti 10. výročí republiky.

Rok 1929 - Od 1. února byl předsedou vlády Fr. Udržal. Byla to již 10. vláda
ve 12. letech.

23.- 24. května 1929 - president navštívil Pardubice s Udržalem a na pozvání
Dr. Ulricha přijel do Hr. Králové.

červen 1929 - president navštívil Moravu -Boskovice, Jevíčko, Litovel, Náměšť
nad Oslavou, Prostějov se závěrem na znojemsku a v Bítově. 26. 6. přijal v
Lánech egyptského krále Fuada.

30. června president na krajinské a vojenské výstavě v Táboře.

9. července 1929 zavítal do Litomyšle a Svitav mezi Němce.

srpen 1929 - president žil v Topolčiankách a zajel na manévry v okolí
Kroměříže se zastávkou 3l. 8. v Brně na průmyslové výstavě.

27. října 1929 - Volby svatováclavské: "Občané, rozmyslete si dobře, koho
volíte. " Z voleb vyšly s většinou sociální demokraté, národní socialisté,
němečtí agrárníci a němečtí soc. demokraté

Rok 1930 - K Masarykovým 80. narozeninám vydalo Národní shromáždění zákon: "T.
G. Masaryk zasloužil se o stát."

7. března 1930 v den slavnosti president promluvil o vyšších hodnotách národa
a státu s obšírnými úvahami o demokracii, o dualismu ve formě státní -
parlament a byrokracie. Zvažoval otázku zavedení úřadu státních sekretářů
podle anglického vzoru, užívat znalců ve výborech parlamentních. Končil: "
Hledím na další vývoj s klidem a důvěrou.

Pokud mě osudem bude dopřáno, budu
postupovat jako dosud a není to neskromnost, končím-li ujištěním, že budu
kráčet směrem hned za války zrale uváženým a jak soudím v praksi vyzkoušeným.
Byl jsem a jsem si své veliké odpovědnosti dokonale vědom."

Jan Herben ukončil knihu o TGM kapitolou Učitel národa, kde shrnul vlastnosti
Masarykovy osobnosti- presidenta, člověka, muže v rodině, člena národa i jako
člena lidstva. Masaryk byl především muž náboženský - dovolával se zkušenosti
Shakespearovy, jenž v Hamletu praví: "Naše nerozvážlivost nám časem velmi
dobře poslouží, kde umdlévají naše záměry, a to by nás mělo poučiti, že
božství utváří naše cíle, ať na hrubo je tesáme, jak chcem. " Byl filosof
humanitní se speciálním oborem sociologií - naukou o společnosti s obzvláštním
studiem o českém národě. Z národní filosofie byl hnán Masaryk do politiky
s podmínkou správně myslit aby mohl správně jednat. Zásady pravda a
spravedlnost se neměnilynikdy, měnily se názory politické, tak jak se měnilo
prostředí. Romain Rolland vystihl v roce 1930 Masaryka jako harmonickou
osobnost. Umění šlo u něho hned za filosofií a náboženstvím.

Rok 1931 - boj proti hospodářské tísni a korupci. Vynikli J. Stříbrný-
poslanec, K. Pergler- bývalý americký spolupracovník TGM a degradovaný generál
Gajda. Měli fašistické cíle, říkali si tři mušketýři a nenávist jejich patřila
především hradu, baště demokracie. Záštitu měli v Kramářově národní
demokracii.

Březen 1931 - Rakousko se pokusilo uzavřít s Německem celní unii jako první
krok připojení Rakouska k Německu. Západní Evropa za součinnosti Malé dohody
tento plán zmařila.

16. dubna 1931 - odstoupil z ministerstva financí DR. Karel Engliš pro neshody
s politickými stranami při obhajobě úspor ve státní správě jako přípravu na
rostoucí krisi.

27. září 1931 president napsal v Bystřičce předmluvu ke Goetovu sborníku se
shrnutím svého poměru k básníkovi.

28. října 1931 - president učinil na pražském hradě poslední oficiální projev
k zástupcům Národního shromáždění a vlády. Rozebral hospodářskou situaci,
obhájil demokracii, postavil se za rozhodný postup proti korupčníkům a jejich
společníkům. Zhodnotil zahraniční situaci i nutnost zkracovat rozpočet.
Uplatnil potřebu reformy bankovnictví, školství i kultury. Důraz kladl na
politiku populační, přestat s bezstarostnou povrchností a pohodlnou
lhostejností, politika administrace musí spočívat na vzdělanosti a mravnosti.
Řeč uzavřel: "Má-li program svobody nebýti anarchií, má-li ideál rovnosti
nebýti chytráckým vykořisťováním slabších, nemá-li pod rouškou bratství řádití
všeho druhu násilnictví. Tedy politiku rozumnou a poctivou."

Rok 1932 - stát se dostal do katastrofální finanční situace.

Nebylo na výplaty
veřejných zaměstnanců, bankovní kapitál využíval a zvyšoval svůj vliv na stát.
Vláda byla ochromena vnitřními neshodami stran mezi sebou.

4. ledna 1932 - soudem osvobozen J. Stříbrný, protože se nepodařilo prokázat
mu křivé svědectví. Toho bylo využito agitačně politickou spodinou
k fašistickým záměrům. Gajda formoval své fašisty do vojenské organizace s
plány zřejmě podvratnými. vláda nebezpečí podceňovala. Útoky na presidenta se
nezastavovaly před ničím ani před jeho zdravím. Šeptanda roznášela klepy o
nemoci, ke kterým napsal presidentův lékař Dr. A. Maixner článek do novin:
"Zdraví presidenta republika a klepy." Zatím president byl zaměstnán
zahraniční politikou - přípravou odzbrojovací konference s Benešem jako gen.
sekretářem.

22. února 1932 - president promluvil z pražského hradu k oslavě 200. výročí
narození J. Washingtona do amerického rozhlasu s vyslovenou reakcí na činnost
amerických izolacionistů, kteří zmařili vstup Spojených států do Společnosti
národů a součinnost Nového světa s Evropou.

18. března 1932 - president měl rozhlasový projev k mládeži s připomínkou
hesla "Vděčnost stáří". duben 1932 - otištěna v anglickém The Spectator rozmluva Sira Evelyn Wrenche s
presidentem Masarykem točící se kolem evropské politiky, zejména o dunajském
plánu. "Pravím otevřeně, že se obáváme německé soutěže a obávali bychom se, že
Německo ovládne tento rámec, kdyby vstoupilo do něho hned na počátku... Naše
zahraniční politika je založena na přesvědčení, že Francie a Německo by se
měly dohodnout.. Čeho je nám třeba, je federální systém Evropy... Světová
součinnost je velmi drahá mému srdci."

27. července 1932 - v Brně se konal sjezd studentstva, k němuž poslal
president větší projev s vytknutím, že politická inteligence propadá obecnému
politickému diletantismu a amatérství, i politika je vědou a politická praxe
vyžaduje odbornictví.

20. září 1932 - otisklo České slovo rozhovor amerického novináře
Knickerbockera s presidentem o příčinách světové hospodářské krise. V každé
zemi má krise jiné příčiny. V Československu jsme vynaložili mnohem více peněz
na výstavbu svého nového státu než bylo zdrávo, protože jsme neměli dost
zkušeností s administrativou. Národohospodáři zapomínají, že přátelství a
důvěra jsou základem obchodu.

4. října 1932 - president měl rozhovor s P. Berendem ze Scherlových tiskových
podniků: "Amatéři, hazardéři a ochotníci, různí povýšenci, všecko se vrhlo po
válce na politiku a hospodářství a z části je dosud u vesla.

Staří zkušení
mužové dostávají se málo ke slovu a mládež ještě není tak zralá, aby sama
mohla řídit společnost. " Pokud jde o bolševictví, president soudí, že v Rusku
není komunismus nýbrž státní kapitalismus. "Hitlerův případ je případ německý
a Němci rozřeší tento problém správně. " Vyjádřil se k menšinám obecně i k
demokracii a odmítl jakoukoliv roli diktátora.

29. října 1932 - po dlouhém presidentském úsilí byla sestavena nová vláda
v čele s J. Malypetrem.

8. prosince 1932 - president měl rozhovor s redaktorem deníku Der Wiener Tag o
demokracii: "Žít demokraticky nejen v parlamentě nejen v zastupitelstvech,
nastolit demokratický život ve společnosti, v rodině, ve svém závodě, zkrátka
vyplnit celý život mravní silou demokracie, to je cesta poníž se přiblížíme
ideálům demokracie."

17. prosince 1932 - president promluvil do anglického rozhlasu Odmítl hovory o
balkanizaci Evropy: "Potřebujeme vzájemné důvěry, neotravných plynů." v
hovoru o odzbrojení. Téhož dne byl otištěn v maďarském měsíčníku Uj Magyarok
hovor Masaryka na adresu maďarské revisionistické propagandy. Prohlásil, že
revise mírových smluv je vyloučena. Maďaři ze Žitného ostrova mu oznámili při
návštěvě, že se nechtějí vrátit do Maďarska. Poslední presidentův projev roku
32 byl určen slovenské mládeži sdružené kolem časopisu Politika. Koncem roku
president ulehl s těžkou chřipkou. Při snižování platů státním zaměstnancům
požádal vládu, aby také jemu byl plat snížen. Nařídil omezení všech
representačních akcí hradu.

Rok 1933 - V Německu se zhroutila demokracie.

27. února 1933 - byl vypálen říšský sněm a Hitlerova nacionálně socialistická
strana se ujala v Německu diktatury. To mělo vliv na naše Němce ale i na celou
zahraničně politickou situaci. Byla rozbita odzbrojovací konference. Již 22.
1. 1933 se fašisté pokusili o puč přepadením kasáren v Brně. Německé strany
nacionální a nacionálně socialistické byly rozpuštěny pro protistátní pikle.
Byl přijat zmocňovací zákon pro vládu a presidenta - pokus o autoritativní
demokracii.

22. a 29. ledna 1933 byl otištěn presidentův rozhovor s Dr. Wernerem
Hegemannem ve Vossische Zeitung o vývoji událostí v Německu a o vyhlídkách
demokracie. Obdobně toho roku měl rozhovory s americkým žurnalistou E.
HoWererem, s časopisem Líntransigeant o utužení svazků Malé dohody a s
redaktorem Reutrovy kanceláře. Prohlásil tehdy, že fašismus vede k oligarchii,
v interviewu s listem Quotidien o hitlerovství se specielní otázkou na rasovou
teorii nacismu a o antisemitismu.

"My máme odzbrojit, když naši sousedé
vyrábějí děla? Odmítám čekat v křesle, až mě nějaký vetřelec zardousí." (30. září 1933).

Říjen 1933 - Hlinka agitoval pro slovenskou autonomii s pokusem o puč v Nitře.

28. říjen 1933 - 15. výročí republiky - president navrhl konání vojenské
přehlídky celé pražské posádky na Václavském náměstí s tím, že on sám vykoná
přehlídku na koni a pojede Prahou což se stalo.

12. prosince 1933 - president své názory o událostech roku shrnul v rozhovoru
s redaktorem Wrzosem pro polský list Ilustrovaný Kuryerlodzienny. Na otázku:
Nevidíte příští války? odpověděl "Ne. Svět nemá na válku peníze. Existují také
mravní příkazy. " O ohrožení demokracie se vyjádřil: "Tvrdím, že ne... Lidem
kteří křičí je třeba odpovědět: Je krise, ale myslí. " Na vyprávění redaktora
co viděl v Krkonoších, že lidé na hranicích s Německem čekají válku odpověděl:
"Ano, čekají ji, já vím, ale to jsou lidé rozčilení, kteří neznají situaci. "
Na otázku, zda-li se svět vyhne válce a že znovu nastanou dobré časy
odpověděl: "Rozhodně ano. " A na otázku oč opírá svou víru řekl: " O historii
pokroku, svět i národy mají smysl pro lidskost-logos. Je to třeba říci, věřím,
jsem klidný."

12. prosince 1933 - dotrpěl Antonín Švehla.

18. prosince 1933 - president učinil poslední projev roku do mluveného filmu -
vánoční poselství míru a naděje.

Rok 1934 - nebyl šťastný pro presidenta ani pro republiku. TGM dokončil
rozhovory s Emilem Ludwigem a Hovory s Karlem Čapkem.

10. února 1934 - devalvace koruny, president se účastnil politického a
hospodářského dění na hospodářském plánu dle jeho směrnic z roku 1931.

14. února 1934 - vypukla v Rakousku občanská válka a byl proveden ústavní
převrat, ustavena druhá Malypetrova vláda.

1. května 1934 - president prvně zachvácen značnou nevolností. Porušil se zrak
v pravém oku podkrvením mozkových cév-příznak stáří.

24. května 1934 - Masaryk po čtvrté zvolen presidentem 327 hlasy, když nebyl
volen komunisty, Hlinkovými luďáky, maďarskými sociály a nacionály, dále ligou
poslance Stříbrného a Kramářovou národní demokracií z celkových 418 platných
hlasů.

Do léta 1934 se zhoršil presidentův stav - ochrnula ruka a noha. Pro osobní
ctižádostivost některých vůdců koalice a neochotu k návrhu kandidatury Dr.
Beneše, byl nucen president vést heroický boj s nemocí rozšířenou o
neschopnost mluvy (někdy jen anglicky) při omezené snaze plnit státní
povinnosti. Až koncem
srpna nastalo zlepšení.

9.

října 1934 - v Marseille byl zavražděn jugoslávský král Alexander a
francouzský ministr zahraničí Barthou- Evropa stála před světovou válkou - v
atentátu byly viděny ruce italského fašismu a německého nacismu. Rozvahou
společnosti národů válka nevypukla. Na smírném řešení měl největší podíl Dr.
Beneš. Jako velký vklad byl chápán vstup Sovětského svazu do Společnosti
národů a jeho mírová součinnost s Francií a evropskými demokraciemi.

28. prosince 1934 - president vydal armádní rozkaz o prodloužení vojenské
presenční služby na dva roky.

Rok 1935 - presidentův pětaosmdesátý rok života - pracoval v lánské tišině.
Dojížděli za ním vrcholní politici i soukromé návštěvy. Dával si předčítat
noviny. Sledoval literaturu- zvláště politickou. Uvažoval, radil, rozhodoval.

7. března 1935 - oslavy svých 85. narozenin trávil president v Lánech.
Sněmovny i národní korporace vzdaly hold. Josef Pekař, stojící celý život v
opozici k Masarykovi, pronesl na Karlově universitě projev. President na
proslovy odpověděl věcně.

10. května 1935 - Z Ameriky president vyznamenám Wilsonovou medailí.

19. května 1935 - parlamentní volby v nichž Henleinova Sudetoněmecká strana
získala více jak 1, 2 mil. hlasů a stala se největší politickou stranou v
Československu. Národní sjednocení Kramáře a Stříbrného volby prohrálo.

6. listopadu 1935 - padla vláda Malypetrova a president jmenoval předsedou
vlády Dr. M Hodžu.

21. listopadu 1935 - oznámil president předsedovi vlády úmysl resignovat na
úřad s přáním aby presidentem byl zvolen Dr. Beneš.

14. prosince 1935 - se Masaryk presidenství vzdal. Posledním Presidentovým
aktem byla rozsáhlá politická amnestie a armádní rozkaz - odkaz zakladatelův
československé armádě.

18. prosince 1935 - byl Dr. Edvard Beneš zvolen presidentem republiky. Volbě
předcházela vládní krise, při níž president Masaryk nepřijal 10. prosince
Hodžovu demisi. O volbě Dr. Beneše rozhodla pevnost a neústupnost Masarykova i
rozhodnost Dr. Hodži.

20. prosince 1935 - obě komory parlamentu vydaly zákon k poctě Masarykově s
díkem za osvoboditelské a a budovatelské dílo ponecháním doživotně platu a
sídla na zámku v Lánech.

Rok 1936 - 10. února pařížská Sorbona uspořádala velkou slavnost k poctě
Masaryka při níž byl president Masaryk prohlášen mluvčím francouzské vlády za
"nejdokonalejší vzor velkého Evropana.

" Masarykovi se během roku zlepšilo
zdraví, když z něho spadla státnická zátěž.

Rok 1937 - v lednu umírá Dr.Josef Pekař - jeho smrt vede patrně Masaryka k
opětovnému prostudování díla Pekařova i ke své minulosti, zda a komu ukřivdil.
Sledoval nejnovější literaturu politickou - poslední nedočtena zůstala na jeho
stole kniha Heidenova o Hitlerovi- Jeden muž proti Evropě. S profesorem J.
Horákem pracoval na posledním díle své knihy Rusko a Evropa.

7. března 1937 - na žádost americké rozhlasové společnosti dal Masaryk
Američanům vzkaz. Francouzský týdeník Les Nouvelles Littaraives otiskl s
presidentem k jeho narozeninám rozhovor , zakončený: " Vývoj světa směřuje k
universálnímu humanismu, k uskutečňování čistého lidství. " Byl to poslední
interview s Masarykem vůbec.

4. července 1937 - podnikl toho roku třetí a poslední vyjížďku do Prahy na
oslavy bitvy u Zborova.

2. září 1937 - president Masaryk náhle onemocněl.

14. září 1937 - ve 3hod. 27 min. naposledy vydechl.

21. září 1937 byl president osvoboditel uložen do hrobu na lánském hřbitově po
předchozí cestě pražskými ulicemi na lafetě.