Zásadní úlohu v něm sehrálo setkání s rumunským sochařem Constantinem Brancusim. Právě pod jeho vlivem se Amedeo začal věnovat sochařství. Kromě toho se do jeho děl promítlo africké primitivní umění, s nímž se Paříž v té době seznamovala. Modigliani nacházel osobitý styl v hlavách s protáhlým obličejem, nepřiměřeně dlouhým krkem a stylizovanými tvary nosu, očí i úst, které dokázaly vyjádřit vše podstatné. Z nedostatku peněz kradl po nocích materiál pro své kamenné sošky na staveništích, kterých bylo v té době dostatek, protože Paříž zrovna prožívala stavební boom. Kvůli svému stále se zhoršujícímu zdravotnímu stavu neměl dost sil k opracovávání tvrdého kamene, a tak se musel sochařství vzdát. Znovu se začal věnovat malbě a přenesl do ní ono zjednodušení linií a tvarů, jemuž se naučil na sochách. Někdy v té době se seznámil s excentrickou anglickou básnířkou Béatrice Hastingsovou. Nebyl to harmonický vztah. Dvojice byla pověstná prudkými opileckými hádkami na pařížských ulicích, které někdy končily i násilím. Říkalo se jim „strašliví milenci z Montparnassu“. OSUDOVÁ LÁSKA

V době bouřlivého vztahu s Béatrice se malíř setkal s polským básníkem Leopoldem Zborowským, který patřil mezi nejchudší a nejpoctivější obchodníky s obrazy. Mezi Zborowským a Modiglianim se zrodilo vřelé přátelství a Leopold se stal Amedeovým mecenášem. Nejenže obětavě chodil od domu k domu a snažil se s malým úspěchem prodávat Modiglianiho obrazy, ale vyplácel malíři denně 15 franků na živobytí a nakupoval mu veškeré malířské potřeby. V roce 1917 došlo k osudovému setkání. V kavárně Rotonde potkal Modigliani devatenáctiletou malířku Jeanne Hébuternovou. Začal příběh romantické lásky s tragickým koncem. Obětavá Jeanne následovala Amedea na každém kroku. Modigliani vytvářel svá nejlepší díla, portréty, k nimž si vybíral modely zcela podle svého vkusu. Předlohou pro největší počet podobizen byla sama Jeanne Hébuternová. Téhož roku byla uspořádána první a poslední Modiglianiho samostatná výstava. Největší ohlas při ní nevyvolaly obrazy, ale zásah policie, která odstranila z výloh všechny malířovy akty pobuřující měšťanskou morálku. TRAGICKÝ KONEC

V roce 1918 zařídil Zborowski svému příteli téměř dvouletý pobyt v jihofrancouzském Nice, kam jej následovala i Jeanne. Modiglianimu středomořské klima nevyhovovalo, a tak většinou maloval zavřený v ateliéru. Během pobytu v Nice se Jeanne a Amedeovi narodila dcera. Při cestě na úřad se Modigliani tak opil, že ji zapomněl zaregistrovat jako své dítě, a tak zůstala malá Jeanne oficiálně bez otce.