Originální hudební skladatel Hector Berlioz se narodil v jihofrancouzském městečku Cote Saint André. Měl být po otci lékařem,avšak celou bytostí tíhl k umění a k hudbě.
Okouzlen hudbou se rozešel s rodinou a odjel do Paříže. Stal se soukromým žákem Le Suerovým a poté studoval u Rejchy na konzervatoři. Zde pobyl však jen krátce,kvůli své nešťasné životní situaci. Když opustil rodinu,matka ho zavrhla a otec se oněj přestal zajímat,neměl peníze na studium,ale i přesto se na konzervatoři udržel až obdivuhodně dlouho.
Byl osobností romantickou životem i dílem. Vášnivý,tvrdohlavý,mladý muž získal díky svým neuvěřitelně tvrdým a rezavým vlasům titul "šílený Hector rudě žhnoucích kadeří".
Berlioz se zcela v souladu s pestrým a rušným životem doby šíleně zamiloval do mladé irské herečky Henrietty Smithsonové,která ho inspirovala k napsání Fantastické symfonie. Toto mistrovské dílo navozuje atmosféru horečnatých snů láskou nemocného mladého muže,který nakonec svou milou zabije a je za to odsouzen-roztrhají ho čarodějnice. Nápad složit skladbu o pěti větách,z nichž každá bude mít vsůj název a jež dohromady bude spojovat společné téma,si Berlioz vypůjčil od Beethovena,ale konečný efekt je v jeho podání originální. Divoké až zlověstné scény žhnou orchestrální "barvou" jako by Berlioz namaloval zvukový obraz.
Fantastická symfonie byla dokončena v Itálii spolu se svým pokračováním Lelio,s nímž tvoří Epizodu ze života umělcova. Pak následovala symfonie Harold v Itálii,Requiem,dramatická symfonie Romeo a Julie,legenda Faustovo prokletí. Berlioz se doslova vyžíval v obrovskýchorchestrech,do kterých zapojoval i nezvyklé obsazení jako zvony apod.
Jeho hudba nebyla ve Francii pochopena,ale v ostatních evropských zemích budila obdiv a úctu.
Přesto všechno zůstal po celý život ve Francii a zastával funkci knihovníka pařížské konzervatoře. Vsoukromém životě byl nešťastný,ve veřejném až dokonce zápasil s neúspěchy a potížemi.
Zemřel v Paříži roku 1869.