Praha je plna neshod. Hus káže v Betlémské kapli ("Betlémě") proti papeži, odpustkům a propaguje přijímání podobojí. Jeho matka Markéta přijíždí do Prahy a pozastavuje se nad radikálností jeho kázání a nad nebezpečím, kterému se vystavuje.
Král Václav je v otázce Husa přelétavý. Štěpán a Albík (pražský arcibiskup) mu vštěpují, že Hus je kacíř a rozvrací církev svatou, jeho žena Žofie, která má Husa za zpovědník mu osvětluje pravou tvář Husovu.
Na Prahu je uvalena klatba, Hus odchází s matkou do rodné vesnice. Zde Hus káže lidu pod širým nebem, ale po smrti matky odchází zpět do prahy, oznamuje Václavovi své rozhodnutí stanout před koncil kostnický a s Chlumem odjíždí do Kostnice, kde hájí své názory. Koncil ho prohlásí za kacíře a Zikmund ho nechá upálit.
Jeroným Pražský, Husův přítel, je vzat do vazby a stane před koncilem, kde chce hájit Husovo učení, taky upálen.
Jan Hus
Husa poznáváme jako vlastence milujícího svou řeč, svou zemi a především Prahu, jako bojovníka proti Římu, laskavého syna a statečného a skromného muže milujícího pravdu. Sledujeme ho okamžicích nejistot, kdy se s pochybami zamýšlí, jestli cesta, kterou zvolil, je správná. Jeho rozhodnutí předstoupit před koncil je výsledkem dlouhého vnitřního zápasu. Hus ví, že boj se silnější mocí pravděpodobně prohraje. Zůstává věrný svým ideálům i tehdy, když pro ně dává v sázku svůj život.
I když Hus nakonec v nerovném boji podléhá, dílo, kterému Hus zasvětil život přežívá svého tvůrce. Tyl vytvořil první pravdivou a umělecky přesvědčivou podobu Husova charakteru.