Bylo mezi nimi obnovení polského státu, velkovévodství varšavského, čímž přišlo Prusko o svoji část, kterou získalo při rozpadu Polska v devadesátých letech osmnáctého století.

Krvavý a krutý střet v Eylau ukázal, že Napoleon není nepřemožitelný, jenže ruská armáda byla pro změnu jasně poražena u Freidlandu v roce 1807. A když se Napoleon a car Alexandr setkali u Tylže, ruský vladař nejenže přistoupil na mír, ale udělal nečekaný obrat a stal se francouzským spojencem.


Navenek byl císař Napoleon Bonaparte na vrcholu své moci a slávy a Rakousko utrpělo zase jednu zdrcující porážku v bitvě u Wagramu v roce 1809. Konečně se zdálo, že se smíří s tím, že se nevyhnutelně stane spojencem Francie. Napoleon aby toto spojenectví zpečetil, tak se rozvedl s Josefínou a oženil se s rakouskou princeznou. Ta mu dala taky dědice, kterého tak nezbytně potřeboval. Nicméně tou dobou se v Evropě objevovaly příznaky nespokojenosti. Tato nespokojenost by se však bývala nikdy neproměnila v úspěšný odpor, protože francouzská armáda udržovala svoje výsadné postavení a nadřazenost.

Obrat nastal, když mezi Napoleon a arem Alexandrem došlo ke sporu. V roce 1812 vtrhnul Napoleon do Ruska s úmyslem srazit cara na kolena. Po krvavé a velké bitvě u Borodina přijali Rusové účinnou taktikou vedoucí k vítězství. Místo, aby bojovali, začali ustupovat, čímž lákali okupanty stále dál do mrazivého vnitrozemí. Dokonce i když už Napoleon vstoupil do Moskvy, car stále ještě odmítal bojovat. Velká armáda sužována zimou a hladem se začala rozpadat a vojenské tažení se změnilo v katastrofu.

Po tomto vojenském tažení se francouzské císařství zhroutilo neuvěřitelně rychle. Británie finančně podpořila novou protifrancouzskou koalici, kam patřilo ještě Rusko, Rakousko, Švédko.Ačkoli Napoleon byl stále ještě více než jen nezapomenutelný voják, všechno se proti němu spiklo. Po bitvě u Lipska byla Francie definitivně ztracena (1813). V Holandsku začalo povstání, Britové dokončili osvobození Španělska a začátkem roku 1814 spojené armády napadli Francii. V dubnu byly už obsazeny Paříž a Napoleon byl donucen k abdikaci. Zůstal sice císařem – ale pouze na maličkém ostrůvku Elba ve Středozemním moři.

Když Napoleon odstoupil vrátil se na trůn král z rodu Bourbonů, jenže si nezískal oblibu a vztahy mezi dřívějšími vítěznými spojenci se zhoršili.

Napoleon vsadil na tyto dvě skutečnosti, uprchl z Elby a prvního března
1815 přistál ve Francii s hrstkou svých mužů. Jeho cesta do Paříže byla triumfálním úspěchem a znovu převzal moc bez jediného výstřelu. Evropa však stála pevně proti němu a jeho druhá (stodenní) vláda skončila na poli u Waterloo, kde se Francouzům nepodařilo porazit spojené anglicko-holandská vojska, kterým velel vévoda z Wellingtonu.