LUDVÍK XIV.
Král Slunce a Francie

„Stát jsem já.“ Toto je patrně nejznámější výrok muže, který se 10.3.1661, ve svých třiadvaceti letech, rozhodl převzít veškerou moc nad osudem Francie do svých rukou. Stal se tak dovršitelem francouzkého královského absolutizmu.
Ludvík XIV. se narodil 5.9.1638 francouzkému panovníkovi Ludvíku XIII. a jeho manželce Anně Rakouské (známé z románu Alexandra Dumase Tři mušketýři). Po smrti svého otce byl v pěti letech korunován králem Francie. Po dobu jeho nezletilosti vládla za mladého krále spolu s kardinálem Mazarinem jeho matka.
V roce1661 po smrti Mazarina převzal Ludvík XIV. veškerou moc do svých rukou a vláda matky - regentky skončila. Ministři se museli králi podřídit. Panovník shromáždil okolo sebe veškeré dvořanstvo a tehdy se začalo věřit, že tento neúnavný a poněkud rozpustilý mladý muž přinese národu naději. To byl začátek jeho vlády, jež trvala skoro padesát čtyři let.
Ludvík XIV. byl dítětem Velkého věku, jak bylo 17. století nazýváno. Nebylo však jednoduché být v této době dítětem. Ať to byl královský syn, nebo kterýkoliv jiný malý šlechtic, dětství měli všichni stejné. Po narození bylo dítě matce odebráno a svěřeno kojné, později chůvám. Věřilo se, že jakýkoli kontakt s okolím může dítěti přinést smrt. Dětská úmrtnost byla obrovská. V lepším případě se deseti let věku dožilo právě jedno dítě z deseti. V rodinách se rodilo ale daleko více dětí než dnes a mnozí otci neznali ani přesný počet či jména všech svých dětí, zejména pak dcer.
Malý Ludvík byl vychováván ve značně nuzných podmínkách. Nejenže běžně chodil roztrhaný a špinavý jako děti služebnictva, se kterými si hrával na dvoře či v příkopu Louvru, ale byl stejně jako ony trestán rákoskou.Umyli ho a oblékli do krásných šatů, jen když musel podepsat královské výnosy. Na co ale bylo dbáno, bylo jeho vzdělání. Tím se potomci šlechty zásadně lišili od dětí poddaných. Vychovatelé ho učili jazyky – zejména latinu, dvorskou etiketu, umění sebeovládání a v neposlední řadě dějiny, které mladý Ludvík přímo hltal. Miloval obrázkové vydání životopisu Alexandra Velikého, který byl jeho velkým vzorem.
Za Ludvíka XIV. do jeho zletilosti vládla jeho matka Anna Rakouská a její milenec, ministr kardinál Mazarin. Giulio Mazarin se vypracoval z rybářského synka na nejvlivnější osobu v zemi, porazil frondu, vyhrál ve třicetileté válce a pomohl Ludvíkovi dosednout na trůn. Kardinál Giulio Mazarin
Ludvík XIV. byl neúnavná, autoritativní a lehkovážná osobnost.