Vystupňoval absolutismus, považoval se za zástupce Boha na zemi a intenzivně pěstoval svůj kult jako ,,krále Slunce“. Podporoval hospodářskou politiku a vedl nákladné, zpočátku úspěšné, války.
Ludvík nikdy neodpustil Paříži to, že z ní musel roku 1649 potupně prchnout. To byl také důvod, proč přemístil sídlo krále do Versailles, které vzniklo přestavbou původního loveckého zámečku jeho otce Ludvíka XIII. Versailles měl původně navrhnout známý italský architekt, sochař a malíř Bernini, ale byl pro neshody s králem ze stavby odvolán. Jediné, co zanechal, byla Ludvíkova busta. Sám Ludvík dal nakonec přednost pracím Clauda Perraulta a Le Vaua. Italské baroko tedy ustoupilo antickému sloupořadí. Na rozsáhlé stavbě, jejíž součástí bylo i vysoušení močálů a vybudování umělého pahorku, pracovalo přes 36 000 dělníků, řemeslníků a zahradníků. Stavba trvala 40 let. Jelikož se do celkových nákladů započítávalo i ubytování, zásobování a odškodnění za úrazy dělníků, kteří pracovali na stavbě, celková částka byla neuvěřitelně vysoká.
Rozsáhlý palácový komplex se stal novým královským sídlem. Ludvík zde ubytoval celý svůj dvůr, služebnictvo i milenky. S lidmi přišel do Versailles i jejich životní styl. Šlechta se bavila plesy, hostinami, hazardními hrami, souboji, divadlem a sběratelstvím. Sběratelská vášeň panovníka se stala základem dnešních uměleckých sbírek v nichž nechybí obrazy, sochy, šperky, ale i drahocenné mušle a hvězdné mapy. K poněkud pochybené zábavě dvora patřilo soupeření o panovníkovu přízeň a politické intriky, které nezřídka končily smrtí. Oblíbeným prostředkem, jak se zbavit protivníka byl jed.
Travičská aféra vzrušila v letech 1666-1682 celou Paříž. Markýza de Billiers při mučení věrohodně přiznala, že mnozí vysoce postavení užívali její tzv. ,,následnické prášky“. Arzenik, ropuší sliny a mnoho jiných jedů kolovalo po královském dvoře víc než dost. Věřilo se, že mají kouzelnou moc. Šlechta se opět obracela k černým mším, ke kouzelným nápojům, k očarovávání nebo uřknutí. Cílem bylo nepřítele zahubit nebo jej ovládnout. Dokonce i paní de Montespan, králova milenka, upadla v podezření, že se chtěla zbavit své sokyně madamme De Fontagnes a proto se účastnila černé mše. Vlivné osobnosti, zapletené do této aféry, byly ušetřeny. K smrti bylo odsouzeno a poté popraveno 36 osob.
Vešlo rovněž ve známost, že známá čarodějnice la Voisin zásobovala celou Paříž rozličnými prášky. Mučení unikla, protože byly obavy, že by toho řekla příliš mnoho. Byla ale sťata a její hlava a tělo byly spáleny.