Antonín Dvořák pocházel ze zcela nehudební rodiny chudého řezníka. K hudbě se dostával jen obtížně, otec z něj chtěl mít svého nástupce, a tak první základy získával jen skrovně od vesnických kantorů a varhaníků. Teprve roku 1857 otec mu povolil odejít do Prahy na varhanickou školu, to mu bylo 16 let. Po absolvování školy byl violistou Komzákovy kapely a poté od roku 1862 účinkoval plných 11 let v orchestru Prozatímního divadla v Praze. V roce 1863 se oženil s Annou Čermákovou. Tři roky zastával málo placené místo varhaníka u svatého Vojtěcha. Hudební skladbě, v níž vycházel z novoromantismu, se věnoval již od dvaceti let, ale na první uznání si musel řadu let počkat. Svá díla z těchto let většinou Dvořák sám spálil, nepovažoval je za dost kvalitní. První skladatelský úspěch zažil až jako 32letý při provedení kantáty Hymnus pražským spolkem Hlahol. V roce 1875 získal státní stipendium na základě přímluvy E. Hanslicka a J. Brahmse, kteří byli členy poroty a vytušili jeho mimořádný talent. Tím se mu zlepšily jeho existenční podmínky a přinesly mu klid k práci. V té době už začínaly Dvořákovy skladby pronikat na veřejnost a dokonce byly vydávány tiskem. Zásadní obrat nastal v roce 1877, kdy na Brahmsovo doporučení vydalo berlínské Simrockovo nakladatelství Moravské dvojzpěvy. Dvořák začíná čerpat inspiraci z lidových vzorů a po Moravských dvojzpěvech vydává ještě Slovanské tance, které mu již přinášejí světové uznání. Od té doby vycházelo u Simrocka celé Dvořákovo dílo a zprostředkoval mu pověst světového skladatele. V roce 1878 se již plně věnoval skladbě a různým hudebním útvarům, od klavírních a smyčcových přes písně a sbory, komorní skladby a koncerty, oratoria (Svatá Ludmila) a kantáty (Svatební košile), symfonie a symfonické básně (Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat, Holoubek) až po opery (Dimitrij, Šelma sedlák, Tvrdé Palice aj.), kterých napsal celkem jedenáct. K nejslavnějším patří Rusalka, Jakobín a Čert a Káča, které jsou dodnes v repertoáru světových operetních scén. Dvořák byl pozván do Anglie, Německa i Ruska. Jeho kompoziční úspěchy mají vliv na i na jeho společenské postavení a roku 1892 byl jmenován profesorem pražské konzervatoře. a v roce 1892 byl pozván do USA, kde byl dva a půl roku ředitelem Národní konzervatoře hudby v New Yorku. Těžištěm Dvořákova díla je především jeho devět symfonií. V USA napsal nejznámější z nich Symfonii e mol zvanou Z Nového světa, dále violoncellový koncert h mol a smyčcový kvartet F dur zvaný Americký.