Josef Kajetán Tyl životopis

Josef Kajetán Tyl se narodil r.1808 v Kutné hoře jako syn krejčího a hudebníka. Jeho otec, jako bývalý vojenský muzikant, si přivydělával hrou na klarinet a malého Josefa brával s sebou do sálů, kde hrávaly i německé kočovné společnosti. Tam byl jevištěm poprvé okouzlen. Na studia byl poslán do Prahy, která pro něj byla městem slavné minulosti. Velmi mu byl ku prospěchu i roční pobyt v Hradci Králové, kde působil jeho veliký vzor Václav Kliment Klicpera. Tyl žil přímo v jeho rodině a stal se jedním z prvních čtenářů Klicperových děl. Filosofické studium nedokončil a stal se kočujícím hercem. R.1831 začal pracovat jako účetní ve vojenské kanceláři, jeho cílem však stále bylo divadlo a literatura. Byl řiditelem ochotnického divadla na Malé Straně v Praze - Kajetánské divadlo, později spolu s režisérem divadla v Růžové ulici Kolarem dramaturgem českých her ve Stavovském divadle. Ve 30. a 40. letech se také věnoval redaktorství literárních časopisů, např. časopisu Jindy a nyní, který přezval na Květy. V roce 1848 byl redaktorem politických listů - Pražského posla a Selských listů. Za tuto politickou činnost byl nucen r.1851 se vzdát řízení Stavovského divadla. Vydávání jeho děl bylo zakázáno. Tyl byl tedy nucen vydat se opět cestou kočovné divadelní družiny i se svou rodinou; žili ve veliké bídě. R. 1856 přijel do Plzně, kde ho jeho přátelé přijali a kde také tři dny po představení Strakonického dudáka zemřel. Do literatury vstoupil svými veršemi v Kollárově duchu. Pod vlivem Klicpery se však záhy přiklonil spíše k dramatu a povídkám. Ze jeho tvorby novelistické bychom zde mohli jmenovat kupříkladu Rozina Ruthardová (1938), Dekret Kutnohorský (1841); vlastenectví se projevuje především v dílech Láska vlastencova (1842), Poslední Čech (1844),.. Současně s tvorbou novelistickou se objevovala i jeho tvorba dramatická. V letech 1948 - 1949 psal vlastenecké hry historické - Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři, Jan Hus, Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové, Žižka z Trocnova. Vedle těchto her historických se věnoval také činohrám z rodinného, měšťanského a řemeslnického života. Sem patří např. Pražský flamendr (1846), Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera (1846). Asi nejznámější je pražská fraška, Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, která byla 21. prosince 1834 uvedena v Stavovském divadle. Odtud pochází česká hymna „Kde domov můj“. Ve všech těchto dramatech se projevuje tylovo češství a vlastenectví.

Nejvroucněji však k srdci národa promluvil ve svých dramatických báchorkách : Strakonický dudák (1847), Jiříkovo vidění (1849), Čert na zemi (1850) a Lesní panna (1850). V těchto báchorkách se také nejtěsněji přiklonil k lidové tradici.