Po prvé jsem cítil, že jsem překonal vlastní nemohoucnost; ...".
Později zjistil, že některé pacienty nelze vůbec hypnotisovat nebo jen velmi povrchně,
proto strávil několik týdnů roku 1889 v Nancy a pozoroval dr. Liébaulta
a dr. Bernheima při práci.Jejich pacienti byli hypnotisováni,
dosáhli somnambilismu s amnézií a pak jim lékař pověděl nebo i nařídil,
že již nikdy nebudou cítit příznaky choroby.
Freud se nadšen vrátil do Vídně, ale jak sám říká : " získal jsem dojem,
že snad existují mocné psychické procesy, které však zůstávají pro lidské vědomí
skryty ". Nabýval dále přesvědčení, že jde ve skutečnosti o podvádění pacienta a
vědecký průzkum neuróz zůstává utajen, spolu s objevem dynamického traumatu. Co je
to dynamické trauma, které způsobuje "bezpříčinné choroby"? Freud si vzpomněl na rozhovor
s dr. Josefem Breuerem, který mu vyprávěl o případu hysterie mladé ženy,
jenž onemocněla při ošetřování umírajícího otce. Byla ochrnutá a trpěla stavy
psychické pomatenosti, která mizela, jakmile byla schopna vyslovit určitou fantastickou
představu, jenž v daný okamžik měla na mysli. Breuer ji přiměl ve stavu hluboké hypnosy,
aby mu sdělila, co tíží její mysl. Tímto způsobem postupně rozptýlil různá ochrnění
útlum, jimiž nemocná trpěla. To byl slavný případ Anny O. Breuer sdělil Freudovi,
že pacientka nebyla v bdělém stavu naprosto schopna uvést souvislost příznaků se
svými životními zážitky. V hypnotickém stavu je však sdělila a Breuer zjistil, že
všechny souvisí s událostmi umírajícího otce a vzpomínkami na něj. Breuerova teorie
spočívala v tom, že příznak nahradil hnutí, které se nemohlo uskutečnit v situaci,
kdy pacientka musela ošetřovat svého otce.Freud cítil, že našel dynamické trauma,
které hledal. Nutnost potlačit silný impuls vyvolala duševní poruchu a fyzické příznaky byly
náhražky jednání, které by odpovídalo danému impulsu. Dále Breuer tvrdil,
že když pacientka prožila všechny emoce příslušejícímu potlačenému psychickému hnutí,
příznaky zmizely a již se nevrátily. Tento způsob nazval "katarze".
Freud použil tuto metodu na léčení hysteriků a po dvou letech připojil čtyři vlastní
případy a oba lékaři napsali knihu "Studie o hysterii", která vyšla v roce 1895.
Zde již šlo o významný krok k psychoanalýze, jelikož tato teorie zdůrazňovala význam
emocí a rozlišování mezi vědomými a nevědomými psychickými činy.
U člověka existuje konstantní množství tzv."psychické energie", která nenajde-li ventil,
je-li zadržena, projeví se jako patologický příznak. Cílem je vytvořit podmínky na
usměrnění do normálního stavu. Ještě v témže roce Freud napsal spis "Projekt" v němž
hlavní úlohu přidělil vzrušivému a útlumovému procesu.