Manželčina souvislost

"Všichni potřebujeme soukromí. Pokud používáte publicitu k tomu, aby vašemu životu dodala šmrnc, nemůžete očekávat, že vás v těžkých časech lidé nechají na pokoji. A drogová závislost je ve vztahu dvou lidí vetřelcem, jakousi třetí osobou. Mentálně si usurpuje jednoho z partnerů pro sebe. Ten druhý se potom cítí být odmítán." Kurt a Courtney spolu vydrželi tři roky.

Rozbory písní z alba Nevermind

Teen Spirit zní násilně - bubny jsou zjevně vystaveny divokému bušení, kytary duní mohutným přívalem stěží ovladatelné brutality a vokály jsou spíš řvané než zpívané. „Já si to o té skladbě nemyslím,“ říká Kurt. „Vůbec není tak hrubá. Pořádnej řev je jen na konci. Je tak čistá. Je dokonalou kombinací čistoty a přeslazený brakový produkce. Má jemný místa a je v ní jeden kousek, kterej se ti celou dobu přímo zavrtává do hlavy. Někomu, kdo na to není zvyklej, může připadat extrémní, ale já si spíš myslím, že je trochu naivní.“ Jedním z pozoruhodných aspektů „Teen Spirit“, pomineme - li improvizované čmáranice, bylo to, že na rozdíl od řady předešlých podobných písní z ničeho neobviňovala starší generaci. To nazančuje pocit zodpovědnosti, který tak úplně nezapadal do vžité představy o člověku, kterému je všechno fuk. I když byla „Teen Spirit“ odvážným a provokativním počinem, Kurt cítí, že překročil hranici únosnosti.

In Bloom (V květu) byla původně namířena proti diletantům z undergroundové scény, svalovcům a povrchním konzumním typům, všem těm, co se po vydání Bleach začali motat na koncertech NIRVANY. Je však zajímavé, že na masy, které se tehdy za NIRVANOU hromadně táhly, se to hodilo ještě líp. V písni se mísí obrazy plodnosti a rozkladu s refrénem o chlapci s pistolí, který si rád zpívá písničky NIRVANY, „ale neví, o čem jsou“. Dokonalou ironií je, že si melodii, která je velmi chytlavá, vlastně prozpěvují miliony lidí. Jde rovněž o přesnou charakteristiku bývalých členů kapely - Jasona Evermana, Dava Forstera a Aarona Buckharda, které hudba kapely opravdu přitahovala, ale nechápali dost dobře Kurtův a Chrisův punkrockový étos.

Come As You Are (Přijď tak, jak jsi) zní jinak než zbytek alba - má tajuplně temnou, malátnou atmosféru a ukazuje Kurtovu přeměnu z mizantropa v liberálnějšího člověka. „Unavuje mě, jak o sobě lidi navzájem vynášejí soudy a očekávají od druhejch, že budou žít podle jejich představ,“ říká Kurt. „Dělal jsem to celej život. Jsem narozenej ve znamení Ryb a pro Ryby je přirozený, že je ostatní štvou, a chtějí po nich, aby se chovali určitým způsobem, což pochopitelně neudělají, takže na ně máš pořád vztek. Přestalo mě to bavit.“ Vypravěč připouští, že si není jistý, jaký bude ten druhý, ale je ochotný ho přijmout i přes všechny rozpory. Dodává, že až se sejdou, nebude ho kritizovat - „A přísahám, že nemám pistoly.“ Pozoruhodně nádherný sentiment.

Jakmile se Breed rozjede naplno, Kurt šestkrát naříkavě zopakuje „Je mi to jedno,“ pak „Nevadí“ a nakonec „Bojím se,“ čímž toho říká o přímé souvislosti mezi apatií, nevědomostí a strachem tolik, kolik je třeba říct. „Může mi bejt ukradený, že to mám v hlavě vykradený“ je už jen zbytečnou parádou.

Název Lithium je aktualizací Marxova popisu náboženství jako „opia lidstva“. Kurt říká, že tato píseň mohla být stejně tak inspirována rodinou Jesse Reeda - jedinými fanatickými křesťany, se kterými se kdy setkal. Kurt tvrdí, že není vyhraněně protináboženský. „Vždycky jsem cítil, že by někteří lidi měli žít ve víře,“ říká. „Souhlasím s tím. Když to má někomu pomoct, je to v pořádku. A postava v téhle písni to potřebovala.“ Píseň není vyloženě autobiografická, ale je snadné všimnout si podobnosti mezi Kurtovým zoufalstvím a osamělostí, ve které se dotyčná postava nachází. Kurt oné zimy roku 1990 víru nenašel, ale našel jiný druh nirvány.