"Dělal jsem to celej život. Jsem narozenej ve znamení Ryb a pro Ryby je přirozený, že je ostatní štvou, a chtějí po nich, aby se chovali určitým způsobem, což pochopitelně neudělají, takže na ně máš pořád vztek. Přestalo mě to bavit." Vypravěč připouští, že si není jistý, jaký bude ten druhý, ale je ochotný ho přijmout i přes všechny rozpory. Dodává, že až se sejdou, nebude ho kritizovat - "A přísahám, že nemám pistoly." Pozoruhodně nádherný sentiment. Jakmile se Breed rozjede naplno, Kurt šestkrát naříkavě zopakuje "Je mi to jedno," pak "Nevadí" a nakonec "Bojím se," čímž toho říká o přímé souvislosti mezi apatií, nevědomostí a strachem tolik, kolik je třeba říct. "Může mi bejt ukradený, že to mám v hlavě vykradený" je už jen zbytečnou parádou. Název Lithium je aktualizací Marxova popisu náboženství jako "opia lidstva". Kurt říká, že tato píseň mohla být stejně tak inspirována rodinou Jesse Reeda - jedinými fanatickými křesťany, se kterými se kdy setkal. Kurt tvrdí, že není vyhraněně protináboženský. "Vždycky jsem cítil, že by někteří lidi měli žít ve víře," říká. "Souhlasím s tím. Když to má někomu pomoct, je to v pořádku. A postava v téhle písni to potřebovala." Píseň není vyloženě autobiografická, ale je snadné všimnout si podobnosti mezi Kurtovým zoufalstvím a osamělostí, ve které se dotyčná postava nachází. Kurt oné zimy roku 1990 víru nenašel, ale našel jiný druh nirvány. Polly vychází ze skutečné události, ke které došlo v Tacomě v červnu roku 1987. Čtrnáctiletá dívka, která se vracela z koncertu punkové kapely v Community World Theatre, byla unesena mužem jménem Gerald Friend (nemá nic splečného s Lonnem), který ji pověsil hlavou dolů na kladku u stropu svého obytného přívěsu, znásilnil a mučil ji koženým bičíkem, břitvou, horkým voskem a opalovací lampou. Dívce se později, když tankoval benzín, podařilo z auta utéct. Friend byl nakonec zatčen, usvědčen a zbytek života pravděpodobně stráví ve vězení. Jediné, co si Kurt přimyslel, byla narážka, že žena vyvázla, protože se jí podařilo násilníkovi namluvit, že se jí líbilo, co s ní dělal. Název Territorial Pissings (Výsostné chcaní) se sice naváží do frajerského pózování, ale samotná skladba bývá často okamžikem orgíí kapely v závěru koncertu, při kterých rozbíjí nástroje. Text je v podstatě snůškou nesouvislých myšlenek, které na Kurta nějak zapůsobily. pokud jde o úvodní slova písně ("Když jsem byl vetřelec..."), přiznává se k tomu, že si vždycky namlouval, že je ve skutečnosti z vesmíru.