Období třetí (období stáří nebo též kritické) je charakteristické tím, že Platón doplňoval, modifikoval nebo i odmítal své dřívější názory.
Svou přírodní filosofii vyložil Platón v dialogu Týmaios, což je mýtus o vzniku světa. Původcem kosmu je zde uváděn božský tvůrce (demiurg), který však svět nestvořil z ničeho, ale měl k dispozici látku a model - svět idejí. Platónova filosofie se dá dále rozvíjet. Platón věřil v existenci dalšího světa, kde měly prodlévat nehmotné formy, tedy ideje. Zde mezi bohy přebývaly lidské duše než odešly ke svým tělům. Božská část duše se nazývá rozum. Samotná duše je nesmrtelná. Nejdokonalejší ideou je spojení dobra a krásna, je nezaměnitelná a věčná. V etice učil Platón, že ctnost je vědění a je možno naučit se jí.
Nástin nejlepšího společenského zřízení popsal Platón v Ústavě (Políteiá). V ideálním státě musí podle něj vládnout rozum a věda a úkolem státu má být vést lidi k ctnosti a blaženosti. Ideální formou má být jistý druh aristokracie, zde myšleno jako vláda nejlepším mudrců - Platón chtěl do čela státu postavit filosofy. Nižším stavem pak mají být vášniví lidé, kteří by měli sloužit jako válečníci zajišťující bezpečnost a pořádek. Tyto dva stavy neměly mít vlastnictví ani rodinu, neboť Platón pokládal tyto věci za nepřekonatelné překážky lidské svornosti. Nejnižším stavem měli být různí rolníci, řemeslníci, obchodníci atd. Přechod mezi stavy měl být možný, nikoli však žádoucí.

Platónova díla:
I. období:
1) Lachés - pokus o definici statečnosti
2) Charmidés - zkoumá uměřenost
3) Euthyfrón - dialog o tom, co je zbožné a co již ne
4) Lýsis - o přátelství a lásce
5) Kritón - Sokratův příběh z vězení - Kritón mu chce pomoci ven, ale Sokrates odmítá, neboť by se tak prohřešil proti zákonům
6) Hippiás Menší - o lži o chybách (člověk chybuje z nevědomosti, nikoli ze zlé vůle)
7) Hippiás Větší - o krásnu, je to parodie na mnohomluvnost sofisty
8) Ión - dialog o poezii
9) Obrana Sokratova (Apologiá Sókratús) - tři fiktivní Sokratovy řeči před soudem, který ho nakonec odsoudí k smrti
10) Gorgiás - polemika se sofisty, odsuzuje řečnictví jako nástroj osobního prospěchu
11) Prótagorás - další útok proti sofistům - jediná ctnost je vědění

II.období
1) Menón - cestou k vědění je rozpomínání duše, která všechno již viděla
2) Kratylos - o podstatě řeči
3) Euthydémos - proti "rétorické eristice" (??)
4) Menexenos - polemika s rétory
5) Hostina (Symposion) - myšlenkově značně složité dílo, jehož stručná charakteristika je na mě příliš obtížná
6) Faidón - o Sokratově žákovi, který vypravuje o posledních hodinách Sokrata
7) Ústava (Políteiá) - 10 knih o ideálním státě (viz.