Jeho oddanost
vojenskému povolání se snoubila s tou nejlepší tradicí gentlemana.
V totální válce, v níž se bojovalo krutě a surově, si získal obdiv
za své zacházení se zajatci. Nebyl nakažen nacismem. Jeho touha
zachránit svou vlast před dalším pustošením, která ho vedla k účasti
v protihitlerovském hnutí a za kterou zaplatil svým životem, rovněž
budí sympatie mezi těmi, kteří rozumí choulostivým vztahům mezi
povinností a nutností volit diktát poslušnosti nebo morálku. Se svými
vojáky navázal hluboký vztah. Staral se o ně, a přestože od nich
vyžadoval to nejlepší a ještě více, jejich životy nikdy nemařil. Byl
neokázalý, skromný všech svých úkolů se chopil s odhodlaností, energií
a zdravým rozumem. Využíval překvapení, nikdy se nerozpakoval
improvizovat podle vývoje situace a vždy byl připraven těžit z úspěchu.


Byl nepřetržitě zaměřen na vítězství, nedal se zastrašit překážkám,
které rozumnější muži pokládali za nepřekonatelné. Jeho největší
chybou byl sklon přisuzovat svá vlastní selhání neschopnosti dru-
hých. Jeho patrně největším činem, jak podotkl Correlli Barnett, byla
přeměna toho, co Hitler a německé vrchní velitelství považovali za
nepodstatnou obrannou akci v severní Africe, v taženi, které se stalo
posedlostí Winstona Churchilla a které na sebe po dva roky poutalo
hlavní úsilí armád britské říše v pozemních operacích.
Rommel byl často srovnáván s generálem Georgem S. Pattonem
mladším, největším americkým odborníkem na vedení mobilní války.
Nikdy se nestřetli v boji. Patton přišel v Tunisku na scénu až po
Rommelově odchodu a v Normandii působil až po Rommelově zra-
nění. Svým osobním kouzlem, odvahou, elánem, silou vůle, technickou
odborností, ochotou riskovat a vlivem na veřejnost si byli velmi
podobní. Stejně jako Patton, který věřil ve svůj osud či předurčeni,
i Rommel věřil ve svou hvězdu. Oba byli spíše veliteli a vykonavateli
než mysliteli a teoretiky. Rommel měl více bojových zkušeností, které
získal v obou světových válkách. Patton velel maximálně armádě, takže
jeho vrcholem byla úroveň takticko-operačni, ale Rommel jako velitel
skupiny armád vyrostl až k funkcím na strategicko-politické úrovni.
Patton zazářil pouze v ofenzivním válčeni, kdežto Rommel ve svých
bojových úkolech dokázal značnou všestrannost. Oba byli bezpochyby
vojenskými génii, velkými muži, kteří symbolizovali generálský stav
na bitevním poli.



ZÁVER



„Rommel bol Afrikakorps. Afrikakorps bol Rommel.“(1,217) Tak to cítili jeho vlastný vojaci, tak to chápal i protivník.