Svými pracemi přispěl i k rozvoji statistické fyziky a velikým přínosem pro fyziku 20. století byly i jeho mnohaleté diskuse s N. Bohrem a dalšími vědci o kvantové fyzice, o příčinnosti jevů, atd. V roce 1909 se stal mimořádným profesorem na univerzitě v Curychu a o dva roky později profesorem na katedře teoretické fyziky v Praze na německé části Karlovy univerzity. Tehdy existovala česká a německá část univerzity. V době svého pobytu v Praze se Einstein intenzivně věnoval vědecké práci v budovách Ústavu teoretické fyziky - dnes přírodovědecká fakulta UK a stýkal se jen a užším kruhem přátel. Od studentů zásadně nepožadoval tehdy běžné poplatky za studium a za zkoušky. V Praze vytvořil, kromě dalších také cennou vědeckou práci 0 vlivu tíhové síly na šíření světla. V roce 1916 publikoval A. Einstein další impozantní výsledek ve tyzice - obecnou teorii relativity, na níž pracoval aai od roku 1907. Tato teorie je jedinečným spojením teorie gravitace a geometrických a fyzikálních představ o struktuře prostoru a času. Odstranila privilegované postavení inerciálních soustav a podala relativiatickou teorii gravitace. Jednim z jejích poznatků je, že přítomností hmoty se stává prostor neeuklidovským (zakřivuje se), což je spojeno s účinky gavitace. Vztah mezi matematickým a fyzikálním popisem příodních jevů se zde úzce prolíná. Hlavní důsledky obeoné teorie relativity byly experimentálně potvrzeny (stáčení perihélia planet, zakřivení světelných paprsků v silných gavitačních polích, Einsteinův rudý posuv spektrálních čar hvězd s velkou hmotností, který způsobuje změnu frekvence jejich světla). Za vysvětlení fotoelektrického jevu byl Einstein v roce 1921 poctěn Nobelovou cenou. V posledních třech desetiletích svého života se snažil vytvořit jednotnou teorii pole, která by v sobě zahrnovala gravitaci i elektromagnetickou interakci. V současné době se zdá, že bude nutné postupovat při řešení tohoto problému poněkud jiným způsobem, než tím, který navrhoval. Po nástupu nacismu v Německu v roce 1933 se Einstein vzdal na znamení protestu proti režimu a jeho antisemitismu členství v Pruské akademii věd a přešel na Institute for Advanced Study (Ústav pro vědecký výzkum) v Princetonu ve Spojených státech amerických, kde působil až do konce svého života do roku 1955. A. Einstein byl významným filozolem a velkým humanistou, který usiloval podle veškerých svých možností o zachování světového míru. Vystupoval proti silám, které zneužívaly výsledky moderní vědy.