(obsahuje A, G, C, T), nositel genetické informace; DNA je dvoušroubovice, jednotlivé polypeptidové řetězce jsou pospojovány pomocí vodíkových můstků mezi bázemi
f) anorganické soli

2) stavba prokaryotní a eukaryotní buňky
- stavba = tvar, velikost a uspořádání látek do složitějších = úvarů: buněčných struktur
§ tvar buněk je velmi rozmanitý – závisí ne tom, je-li buňka součástí tkáně (pletiva) a je tvarově diferenciovaná, nebo je pouze jednobuněčným organismem
závisí na přítomnosti pevné buněčné stěny na povrchu, která udílí buňce tvar; některé buňky mají tvar proměnlivý (kořenonožci)
§ velikost – téměř všechny jsou pouhým okem nepozorovatelné, větší jsou buňky eukaryotické
a) vše, co lze pozorovat mikroskopem: mikroskopická struktura
b) vše, co lze pozorovat elektronovým mikroskopem: submikroskopická struktura
o všechny buňky mají některé částice shodné:
(1) buněčný povrch – tvoří ho plazmatická membrána, která má vždy stejné složení; tvořena dvojvrstvou fosfolipidů, která je neprostupná pro sloučeniny a ionty a tvoří hranici mezi buňkou a okolím; na ní jsou umístěny všechny makromolekuly bílkovin (na vnějším i vnitřním povrchu) = model tekuté mozaiky
napříč celou fosfolipidovou dvojvrstvou jsou umístěny makromolekuly bílkovin, mezi kterými jsou póry, umožňující průnik určitých látek
hlavní fce: příjem a výdej látek
je také na povrchu některých struktur uvnitř buněk a odděluje tak tyto struktury od cytoplazmy = membránové struktury
některé buňky mají mimo to ještě buněčnou stěnu – prokaryotické a rostlinné buňky – udílí charakteristický tvar a má ochrannou fci; rostlinné buňky mají stěnu z celulosy, houby z chitinu.
(2) cytoplazma – rosolovitá polotekutá hmota vyplňující každou buňku; prostředí pro buněčné struktury, poskytuje jim podmínky; protkána hustou sítí sílkovinných vláken (silné asi 15nm) – tvoří kostru buňky
(3) jadarná hmota – obsahuje DNA, které je pro všechny buňky bez vyjímky nositelem genetické informace; DNA je soustředěna dosložitého útvaru – chromozómu
(4) ribozómy – zrnkovitá tělíska, jsou místem syntézy bílkovin podle genetické informace (spojování molekul aminokyselin do polypeptidického řetězce)
Dělí se na bezjaderné /prokaryotické/ a jaderné /eukaryotické/. Prokaryotické jsou fylogeneticky starší a mají jednodušší stavbu

PROKARYOTICKÁ BUŇKA - STAVBA

I) na povrchu je plazmatická membrána má více fcí než u jaderných buněk
(1) reguluje příjem a výdej látek, přenos signálů
(2) je místem biochemických reakcí, protože na její vnitřní straně jsou umístěné některé enzymy (tj. bílkoviny s funkcí katalyzátorů)
(3) u fotosyntetizujících bakterií a sinic tvoří směrem dovnitř vychlípeniny. chromatofory /tylakoidy/, ve kterých jsou důležitá barviva pro fotosyntézu
(4) tyto vychlípeniny také mohou tvořit mesos´my, u kterých se předpokládá, že slouží k trávení potravy
II) směrem ven od plazmatické membrány je buněčná stěna, která je silně vyvinuta tj.