uděluje buňce stálý tvar a má ochrannou funkci;
III) uvnitř buňky je cytoplazma, která je roztokem mnoha organických i anorganickcýh látek
IV) v cytoplazmě jsou rozptýlená zrnka ribozómů, které jsou důležité pro tvorbu bílkovin; klidová buňka jich obsahuje 30 000 i více
V) v cytoplazmě také bývají rozptýlena zrnka makromolekulárních látek, které mají většinou zásobní funkci – zrnka glykogenu, kapénky tuků = buněčné inkluze
VI) uprostřed je JEN JEDEN kruhový vláknitý chromozom obahující doxyribonukleonovou kyselinu, v ní jsou obsažené genetické informace; tento chromozóm není oddělen žádnou hranicí!!!; DNA je 1000x delší, jak vlastní buňka, proto je pokládána do smyček

EUKARYOTICKÁ BUŇKA

- všechny eukaryotické buňky mají chromozómy v cytoplazmě oddělené jadernou blánou: mají blánu; kromě jádra obsahují další membránové struktury (slouží k výkonu určité funkce)
- jaderná blána i povrch ostatních membránových struktur mají stejný povrch jako plazmatická membrána na povrchu buňky
o všechny buňky mají
1. bunečný povrch
2. cytoplazma
3. jádro a další membránové struktury
4. ribozómy
5. cytoskeletární soustava
membránové struktury
- různé chemické i enzymové složení; svým ohraničením vytvářejí prostory nazvané kompartmenty – kompramentací vznikají různědiferenciovane části buněk
1. endoplazmatické retigulum – submikroskopická struktura; tvoření souborem navzájem propojených zploštělých měchýřku – dva druhy:
a) drsné: na jeho povrch jsou připojeny ribozomy, probíhá v nich syntéza bílkovin
b) hladké: uvnitř probíhají přeměny lipidů a sacharidů
2. GOLGIHO aparát – také tvořen souborem navzájem propojených zploštělých měchýřků; probíhá v něm konečná úprava bílkovin vytvořených na povrchu endoplazmatického retigula; upravené produkty se shromažďují ve váčcích a vznijkajících ba okrajích vnějších nádrží, jsou odškrcovány
- zajišťuje vnitrobuněčný transport některých látek
- v rostlinných buňkách se nazývá DIKTYZÓM
3. Lyzozómy – mikroskopické struktury; malé kulovité měchýřky ohraničené biomembránou; obsahují enzymy rozkládající látky složité na jednodušší; probíhá v nich vnitrobuněčné trávení
- charakteristické pro živočišné buňky
4. Vakuoly - charakteristické pro rostlinné buňky, plní stejné funkce jako lyzozómy, navíc slouží jako skladiště pro odpadní látky; mladé buňky obsahují více vakuol, které se postupně mění v jednu velkou, která posléze vyplňuje celý buněčný prostor; obsah vakuol: buněčná šťáva (vodný roztok org. a anorg. látek – kyseliny, sacharidy, …)
- biomembrána: tonoplast
5. Mitochondrie – mikroskopické struktury; v každé buňce několik set
povrch tvořený dvěma biomembránami – vnější= povrch, vnitřní= zřasená dovnitř mitochondrií – soustava neúplných přepážek (krist) – vnitřní povrch vnitřní biomembrány – enzymy katalyzující aerobní biologické oxidace (enzymy Krebsova cyklu)
-aerobní biologické oxidace základních živin (sacharidy a lipidy) – VZNIK ENERGIE;

ENERGETICKÁ CENTRA BUŇKY

- přitomnost nukleové kyseliny DNA a ribozómů – syntéza vlastních bílkovin nezávisle na genetické informaci buňky a také vlastní dělení ==> nezávislé
6. Plastidy – mikroskopické sturktury rostlinných buněk; většina obahuje barviva nezbytná pro fotosyntézu, některé jsou bezbarvé
mají vlastní DNA a ribozómy, jsou autonomní, schopné autoreprodukce
a) Leukoplasy: bezbarvé - v buňkách podzemních částí rostlin; neobsahují žádná barviva; hromadí se v nich zásobní látky (škrob, bílkoviny, lipidy)
mají zásobní funkci; na světě se mění v chloroplasty a zelenají
amyloplasty – obsahují škrobová zrnka
b) Chromoplasty – žlutá, oranžová a červená barviva (skupina karotenoidů – nerozpustná ve vodě, ale rozpustná v tucích – lipochromní barviva)
- v buňkách fotosynteticky neaktivních částí rostlin
barviva: - ß-karoten (mrkev)
- kapsatin (červená paprika)
- lykopen (rajčata)
- violaxantin (narcis)
- zeaxantin (kukuřice)
- jsou obsažené i v buňkách listů, jejich zbarvení vinikne až na podzim, kdy zaniká zelené barvivo – chlorofyl
- svým nápadným zbarvením napomáhají při opylování květu hmyzem
c) Chloroplasty – zelené; nezbytné pro fotosyntézu
- fotosynteticky aktivní, vždy obsahují chlorofyl, v menším množství karotenoidy
vyšší rostliny: rovnoběžně orientované tylakoidy se sdružují v útvary zvané grana)
7. Buněčné jádro – mikroskopická struktura
- povrch tvořený dvěma biomembránami – vnější: propojena s endoplazmatickým retigulem
- obě biomembrány mají jaderné póry, kterými prochází genetická informace k ribozómům, nebo nukleotidy potřebné pto syntézu nukkleových kyselin
- obsahuje jadérko (složené z bílkovin a RNA)
DNA – nejdůležitější složka – obsahuje gentickou informaci, je soustředěná do chromozómů, které jsou mikroskopem pozorovatelné v době, kdy se děli; každý chromozóm je složený ze dvou polovin.