Zdravému člověku je v měřitelném množství (nazývá se nehomeopatické) podána určitá látka. Podle reakce tohoto člověka, tedy podle symtomů vyvolaných touto látkou, se pak mohou určit potíže, které tato látka léčí. Dále je potřeba určit správné ředění látky. Existují 4 různé zkoušky: na zdravé pokusné osobě, na zvířatech, zkouška toxikologická a farmakologická a vyhodnocování prostředku u nemocných.
Problémem je, že jedna látka může vyvolávat i více příznaků, často velmi rozdílných. Také je nutné určit, jak postupovat u pacienta s více potížemi. Přitom je potřeba si uvědomovat, že zde platí zákon alternativní medicíny: každý člověk má ,,svou“ vlastní nemoc. Je tedy nutné stanoit individuální diagnózu a také individuální léčbu a léky.
Domácké zkoušení homeopatie je časté a neškodné, avšak nemůže nahradit odborně a celkově prováděnou homeopatii. Nemocného lze léčit alternativní medicínou komplexně – nejen homeopatií, ale např. i pomocí akupunktury, reflexivní terapie apod.
Přestože jsou terapeutické účinky homeopatie dokázány řadou úspěšně léčených pacientů, panuje mezi jejími zastánci a lékaři tradiční medicíny neustálý odpor a nevraživost. Snad je to proto, že pragmatičnost a nechuť se učit, pochopit a vyzkoušet cokoliv nového vystihují povahu některých ministerských úředníků. Zbývá jen doufat, že se pomocí statistických srovnávacích studií, kterých je zatím velmi málo, podaří dokázat opodstatnění a hospodárnost homeopatické léčby.