Citlivost na chemické vlivy prostředí je obecnou vlastností živých organismů.U moderního člověka však došlo ke značnému omezení významu čichu, více informací o okolním světě získává zrakem a sluchem.
Čichová sliznice zaujímá plochu asi 2,5-3 cm , tvoří ji horní třetina septa a horní skořepa.Čichovými receptory jsou čichové buňky. Jsou to tenké tyčinkovité buňky vytvářející u povrchu sliznice pohárkovitý útvar, z něhož vychází jemné vláskovité výběžky na povrch čichové sliznice. Směrem do hloubky se buňky zužují a vybíhají v tenké výběžky, které čichovou kostí procházejí do lebeční dutiny. Zde vstupují do paličkových výběžků tzv. čichového mozku a přepojují se. Soubor nervových vláken vycházející z paličkovitých výběžků tvoří čichový nerv. (viz.příloha,obr.130)
Při klidném dýchání nepřichází vdechovaný vzduch s čichovou sliznicí do styku.Při čichání se však proud vzduchu mění a receptory jsou drážděny.Mechanismus učinku čichového podnětu je vysvětlován tak, že plynné látky ze vzduchu se ve vrstvě sekretu čichové sliznice rozpouštějí a tím se dostávají do styku s lipoidním povlakem vláskových výběžků receptoru.Tam se dle různých teorií( navzájem se však nevylučují) buď inaktivují enzymy, nebo se mění elektrické vlastnosti membrány,popř. propustnost pro Na+.
Rozsah čichové sliznice se u různých živočichů liší.Většina savců jsou makrosmati - mají velmi dobře vyvinutý čich a rozsáhlou čichovou sliznici; člověk a opice se řadí k mikrosmatům - mají poměrně málo vyvinutý čich. Člověk dokáže rozeznat 2000-4000 rozličných pachů, ale rozdíl intenzity pachu pozná teprve při změně o 30%. Citlivost pro čichové podněty je u člověka asi o 6-8 řádů nižší než u psa. Čichové buňky jsou velmi adaptabilní. Pokud určitý pach působí na čichový receptor příliš dlouho, přestneme ho cítit.
Chuť
Chuťové čidlo informuje CNS o povaze látek,které přicházejí do zažívacího ústrojí. Chuťovým receptorem jsou chuťové pohárky (viz.příloha,obr.134), rozptýlené v dutině ústní, ve sliznici jazyka, měkkého patra, na zadní stěně hltanu a na hltanové příklopce. Celkem máme asi 9000 chuťových pohárků (nejvíc jich je na jazyku a v okolí jazykových bradavek). Ve stáří postupně ubývají. Mimo specifické chuťové recepory jsou ve sliznici dutiny ústní a hltanu také receptory pro dotykové, tepelné a bolestivé pocity, které dotvářejí chuť.
Receptory chuťových pohárků jsou chuťové buňky, obalené nervovými vlákny několika hlavových nervů, jejichž vlákny jsou chuťové vzruchy vedeny do mozkového kmene. Ve sliznici jazyka jsou žlázky produkující sliny, jenž rozpouštějí látky v potravě.