Oproti tomu místo vstupu zrakového nervu je absolutně necitlivé ke světlu (neobsahuje žádné receptory) a představuje tzv.“slepou skvrnu“.
Vnímání světla a barvy
Tyčinky obsahují pigment rhodopsin (zrakový purpur), který je citlivý na světlo. Adaptace na světlo(tmu) je fotochemický děj, způsobený rozkladem rhodopsinu světlem(syntézou rhodopsinu ve tmě). Průběh je složitý, pouze ho shrnu :*4 rhodopsin při osvětlení bledne a rozpadá se na opsin (což je bílkovina) a retinal (derivát vitamínu A) za vzniku akčních potenciálů ve zrakovém nervu. Regenerace rhodopsinu probíhá ve tmě buď přímo, nebo přes reakcemi vzniklý retinol, který se sloučí s opsinem.
V čípcích je obsažen pigment iodopsin, který je složen z retinalu a fotopsinu. Je předpokládán analogický biochemický cyklus jako u rhodopsinu. Viditelné spektrum lidského oka je 400 - 750 nm. V něm umí rozeznat asi 150 různých barev a zhruba 5 000 odstínů. Vjem kterékoli barvy můžeme vyvolat smíšením tří primárních barev : červená (647 - 723 nm), zelená(492-575 nm) a modrá (450 - 492 nm). Podkladem barvného vidění je vidění trichromatické (pro tři základní barvy).
Vytvoření obrazu na sítnici
podmiňuje rozlišovací schopnosti zraku. Zároveň je však závislé na osvětlení a velikosti předmětu, na funkci světlolomného aparátu oka, zornice a pomocných zařízení.
Optický aparát oka tvoří rohovka, komorová voda, čočka a sklivec. Světelný paprsek, který vstupuje do oka, se láme na rohovce. Poté prostupuje komorovou vodou k čočce, láme se na nejprve na její přední ploše, poté ještě znovu na zadní ploše a nato se zobrazí na sítnici. Obraz vytvořený na sítnici je plochý; teprve spojení dvou obrazů, vytvořených na sítnici levého a pravého oka, umožní prostorové vidění. Lidské oko by bylo schopno vidět bez čočky, ztratilo by však schopnost akomodace. Na rohovku připadají 2/3 celkové lomivosti oka, kdežto na čočku pouze 1/3. „Optická mohutnost afakického oka (bez čočky) je přibližně 42 D, optická lomivost čočky je 18 D, to znamená, že optická lomivost (mohutnost) oka je 42+18 = 60 D, udává se i více než 66 D.“*5
Pro správné zaostření na obraz je velmi důležitá schopnost akomodace, tj. změna vyklenutí přední a zadní plochy čočky. Normální oko, které hledí do dálky, zobrazuje na sítnici předměty, z nichž vycházejí paprsky a dopadají do oka rovnoběžně. Teoreticky se tyto předměty nacházejí v nekonečnu. Tam je také umístěn tzv.vzdálený bod. Prakticky však leží ve vzdálenosti 5m, protože na větší vzdálenost čočka neakomoduje (má stále stejné zakřivení). Pokud paprsky vycházejí z předmětů ležících v menší vzdálenosti než 5m, vstupují na sítnici nezaostřené a ke spojení dochází až za ní. Aby oko mohlo tyto předměty vidět ostře, musí akomodovat.