Mravenčí populace

Mravencovití /Formicoidea/ tvorí významnou nadčeled blanokrídlého hmyzu v podrádu žahadlovitých /Aculeata/. Svým specifickým zpusobem sociálního života jsou nejpozoruhodnejší skupinou hmyzu v lese. S výjimkou nejpustších míst Zeme není na souších místa, které by neobývali mravenci. A nejen to, od pouští k vysokohorským polohám hrají mravenci ve vetšine zemských ekosystému dominantní roli. V absolutních císlech jsou mravenci vubec nejhojnejším hmyzem na Zemi. Za toto prvenství vdecí predevším sociálnímu zpusobu života. Ten jim umožnil nejen se pasivne prizpusobovat prostredí, ale též aktivne premenovat okolní svet dle jejich potreb. Je to hmyz velmi prizpusobivý, vykazující prvky vzájemného pusobení mezi genotypem a prostredím. Vetšina druhu mravencu je všežravá a loupeživá. Jejich koristení pokracuje i po dosažení alimentárních požadavku spolecenství. Práve toto zásobovací chování umožnuje dosáhnout vysoké koncentrace jedincu, schopných využít všechny dostupné zdroje potravy. Z hlediska reprodukce a šírení mravencu mají základní význam jejich vysoce plodné, dlouhoveké a jen po velmi krátkou dobu okrídlené samicky, které umožnují až explozivní rust populace. Vrcholem jsou polygynní druhy, které zabranují lokálnímu premnožení mravencu zakládáním odštepných hnízd a obsazováním nových území. Tím se rust populace stává neomezeným. Rozptylová kapacita mravencu je tedy potencionálne obrovská predevším u druhu s vhodnými samickami /napr. lesní mravenci/. Pri šírení techto druhu do nových oblastí nedochází vetšinou k jejich kontinuální kolonizaci pouze proto, že se na území vyskytuje jiný konkurence schopný druh. Jejich vzájemné vztahy jsou vetšinou teritoriální. Oblasti koristení se neprekrývají a tím je zajištena témer dokonalá saturace všech temito druhy obsazených biotopu.

Znaky

K širokému rozšírení mravencu prispívá též stavba jejich tela - v žahadlo premenené kladélko, mohutná široká kusadla, umožnující nejen snadné uchopení, ale i rozmelnení potravy a jejich užití jako pracovního nástroje pri stavbe i obrane, lomená tykadla jako výborný orgán cichu, hmatu i pro taktilní signalizaci v tykadlové reci, oci umožnující dokonalý 360o rozhled, velmi pohyblivé pripojení hlavy k hrudi, duležité pri útoku, obrane i pri stavební cinnosti, velmi pohyblivý zadecek a behavé nohy. Žahadlo lesním mravencum /podceled Formicinae/ zakrnelo, ale jedová žláza zbytnela a umožnuje nahromadení jedu.

V prípade obrany ci útoku jsou tito mravenci schopni vystríknout sekret až do vzdálenosti 20 cm. Vajícka mravencu jsou belavá až žlutavá, mají elipsoidní tvar a na povrchu jsou lepkavá. Podle podmínek se z nich líhnou larvy za jeden až pet týdnu. Larvy procházejí peti rustovými fázemi, jsou slepé, belavé, málo pohyblivé a v mladších stadiích porostlé hustými chloupky, jež zabranují prímému kontaktu tela s podkladem ci s jinými larvami. Telo larvy je válcovité, k hlave prudce zúžené. Oci a tykadla nejsou rozlišeny, zato kusadla jsou dobre vyvinuta. Kukly mravencu jsou holé u druhu podceledi Ponerinae a Myrmicinae nebo kryté hedvábitým, podlouhle vejcitým belavým kokonem u druhu podceledi Dolichoderinae a Formicinae. Kokonum se mnohdy nesprávne ríká "mravencí vajícka". Tvorba kokonu je do jisté míry závislá na klimatických podmínkách, nebot pri déletrvajícím deštivém pocasí a pri nedostatku kvalitní potravy snovací žlázy larev zakrnují. Proto se nekdy v hnízdech lesních mravencu rodu Formica nalézají kukly holé, bez kokonu. Po ukoncení kukelního stadia není mravenec schopen se sám vylíhnout. Podarí se mu to až po zásahu starších delnic, které kusadly kokon roztrhnou. Pokud se v jednom hnízde objevují vetší a menší mravenci jednoho druhu, což je u mnoha druhu jev velmi castý, není to zpusobeno ruzným stárím delnic, nýbrž je to dáno vrozenou variabilitou druhu a rozdílnými podmínkami v larválním vývoji nebo i potrebou spolecenství pri formování funkcních skupin delnic. Nejpocetnejšími cleny každého spolecenství mravencu jsou po celý rok delnice, neplodné modifikované samicky. Ty obdobne jako delnice u vcel vykonávají všechny práce v mraveništi. Od plodných a vetších samicek se liší predevším stavbou hrudi a zadecku. Hrudní svalstvo je atrofováno a hrud je proto znacne zmenšená. U delnic je také stavba zadecku ovlivnena atrofií pohlavních orgánu, jejich nervová soustava je mnohem vyspelejší než u plodných samicek. Pocet delnic v hnízde je rozdílný podle druhové príslušnosti a stupne vývoje hnízda. Nekteré druhy mají jen nekolik desítek delnic, u jiných druhu /lesní mravenci/ jde pocet mnohdy do miliónu. Samecci žijí krátkou dobu, jejich poslání a život koncí po svatebním letu. Ke splnení svého biologického úkolu, kopulace, jsou velmi dobre vybaveni. U všech druhu je pro ne charakteristická mohutná klenutá hrud s dobre vyvinutou krídelní svalovinou a mohutná krídla s pevnou nervaturou. Hlava je naopak malá /kusadla silne atrofovaná/, ale nese velké, vypouklé oci a dlouhá, citlivá tykadla. Samecci jsou zpravidla tmave zbarveni.

Samci se v hnízdech objevují periodicky, kdežto samicky /alespon jedna/ jsou tam vždy. Má-li spolecenství jen jednu královnu-samicku, oznacuje se jako monogynní. Monogynie je charakterizována organizacní jednolitostí mravenište a jeho samostatností ve vztahu k jiným hnízdum stejného druhu. Opakem je polygynie /hnízda s vetším poctem samicek/, která podminuje vznik hnízdních komplexu.